Má ráda hokej, ale s hokejistou by nikdy nechodila. Co se ale stane, když se jí jeden připlete do cesty, aniž by věděla, kdo vlastně ten kluk je? Dočtete se v příběhu..

Já jsem toho dobrodružství zažila až moc. Teda hlavně po tom, co jsme se poprvé potkali...

Mistrovství světa U20 v Kanadě ,,Jsi si jistý, že ti tohle všechno za to stojí? Ohrožuješ svojí kariéru Hugo," řekl Myšak, kapitán týmu. ,,Jestli to nezkusím, budu se akorát trápit. Možná zahazuji to na čem mi záleží, ale v tento moment mi záleži na ní," zašeptal. ,,Takže?" Podíval se na něj Myšák a čekal co z jeho kamaráda vypadne. ,,Budeš mě prosím na dnešní večer krýt?" Zeptal se a čekal co na to kapitán řekne.

[DOKONČENO] Je pravda to co říkal Martin? Co tím myslíš? No, že mě miluješ.......

,,Je to osud," usmál se Kuba a poplácal kamaráda po zádech. ,,Jaký osud, vole?" Usmál se Andre a nechápavě se na kamaráda otočil. ,,Ta holka, vydím jak po ni koukáš," naznal a rozeběhl se dohnat tým. ,,Debile," procedil chlapec mezi zuby, ale i tak se po dívce naposledy ohléd než pokračoval v cestě.

,,A teď vážně," řekl chlapec a nasadil svůj nejvážnější obličej. ,,Co si o mně myslíš?" ,,To, že jsi ten největší idiot na světě," zamumlala dívka. ,,Takže kdybych se tě snažil pozvat na rande, tvoje odpověď by byla ne?" Zajímal se aby jsi v tom udělal jasno. ,,Nejspíše ne," povzdechla si. ,,Teď tomu nerozumím," řekl a opřel se s rukama za hlavou o opěradlo. ,,My holky, i když nechceme, se vždy zamilujeme do nějakeho idiota. Třeba si můj idiot ty," řekla dívka a na chlapcově tváři se vytvořil úsměv.

"Co, dáš mi nějaké rady jak přežít týmovou večeři v podání nováčka?" zasmála jsem se po chvíli. "To nejde, jen ti můžu dát typy na koho si dávat pozor, aby jsi s ním neskončila v posteli," odpověděl. "No, mluv," pobídla jsem ho. "Nejvíc Adré Burakovsky, potom Stephenson, Djoos, no a možná ještě Vrána, u něj je to jak kdy, ale pravda, že poslední dobou už to tak nebývá tolik," řekl, načež jsem se pouze pousmála.

,,Chceš to vážně ukončit teď? Teď před koncem? Není ti to truchu blbí Jakube?" ,,Je mi to blbí, ale bude to tak nejlepší Deni. Nebudu tu napořád, zachvíli se zase budu vracet do Ameriky," řekl chlapec a podíval se na dívku, které stékaly slzy po tváři a mlčela. Chlapec hledal v mysli správná slova, ale nakonec řekl první slova co měl na jazyku. ,,Přeci si nebyla tak naivní a nemyslela sis, že je to napořád," dodal. ,,Vypadni," řekla dívka a spražila ho pohledem. ,,Vypadni dřív než řeknu něco dalšího čeho budu litovat." Chlapec tam chvíli stál a přemýšlel zda pokoj opravdu opustit, ale při pohledu na ubrečenou dívku se mu dělalo ousko a chtělo se mu brečet taky. Když opustil dívky pokoj a uslyšel bouchnutí dveří, svezl se po zdi a rozbrečel se.

,,Já tam nechci!" stěžovala jsem si rodičům, kteří mě táhli na zimák. Ano nějak takhle vypadalo mé dětství, když jsem se musela chodit dívat na bratra, jak hrál hokej a hlavně vystupovat o přestávkách, jako krasobruslařka. Nenáviděla jsem je za to a bratra taky, ale teď jsem ráda, že mě tam dotáhli. Nebýt nich nikdy bych nepoznala, že hokej je život i pro ty co ho nehrají...