Člověk si takhle jede vlakem, když tu k němu přisednou dvě energické a milé babičky. Neposlouchám, koukám z okna na modrou oblohu a vidím sama sebe na druhém konci světa. Najednou se ke mně dostává slovo "student" a zpozorním. Ajaj, pomyslím si. Další důchodci, co budou pomlouvat mladší. Už nejde nevnímat. ,,Já být mladá, tak si užívám života na plný pecky! Nestresuju se, hodně cestuju. Všechny ty školy a stres, to je hrozný. Za nás už to bylo, co potom teď? Měli by si umět užívat a vědět, že to hlavní, ŽIVOT, je mimo školní lavice. Pamatuješ na ten výlet do Polska?" A v ten moment mě přešly všechny pochybnosti o tom největším dobrodružství v mém životě. Máme strach? Trochu. Bude to stát za to? Určitě ano. Pokud chcete být součástí dvoutýdenní cesty na ,,samý konec světa", pohodlně se posaďte a přidejte se ke dvěma kamarádkám na cestě za poznáním. 🌏🗺️ Za cover mockrát děkuji : Wokwanira! Varování : Tento cestovní deník nevzniká za účelem chlubení. Sama moc ráda sleduju lidi, kteří cestují a sdílí své zážitky, a sepsat něco podobného pro mě znamená, že nezapomenu na jediný okamžik tam. Tak to prosím berte tak. :)