Bylo to jako sen, když mladičké Hazel spadlo do klína nemalé dědictví v podobě starého, kouzelného domu na vesnici. Domu, který byl obklopený záplavou vlčích máků, které Hazel vždycky tak milovala. Ač o svých vzdálených příbuzných, kteří jí dům odkázali, nikdy neslyšela, nebránilo jí to v tom, aby ho přijala s otevřenou náručí a ve svých jednadvaceti letech se odstěhovala se svou věrnou kočičí společnicí Nelliel do odlehlé vesnice, kde nikoho neznala. Její nadšení však nebude trvat dlouho, když zjistí, jaké děsivé tajemství na ni čeká. Když se nemožné stane možným a jedna neškodná hra spustí kolotoč nečekaných událostí. Příběh čeká v budoucnu korekce.

Miláčku, za všechno se ti omlouvám. Ale sama víš nejlíp, že já dovedu lásku vyjádřit jen fackou. • Doručení: „Zaujímavo napísaná citlivá téma, zaujímavé bolo, že to všetko bolo z pohľadu Roxinho milenca, ktorý akoby premietal všetko, čo Roxie kedy urobil." - JurajNewt, 21. 3. 2018 • Upozornění: Obsahuje násilné scény, vulgární výrazy a drogy. Není to žádný návod, nic zde uvedeného nezkoušejte a nenapodobujte. Části mají okolo 200 slov. Korekci provedla @TheLadyOfHardMusic • Ostatní: První část vydána: 13. 3. 2018 Poslední část vydána: 21. 3. 2018 Počet slov: 3 884 Nejlepší umístění: #2 v povídce

Nerozumím tomu, proč rodiče nemají rádi mou sestru. Neustále mi říkají, abych ji neposlouchala a navádí mě, abych se s ní nebavila. Dokonce to zašlo tak daleko, že den jejích narozenin raději stráví se svými přáteli, než s ní. Ráda bych zjistila, proč tomu tak je. Bojím se totiž, že by podobný osud mohl potkat i mě. • Ostatní: První část vydána: 1. 6. 2018 Poslední část vydána: 15. 6. 2018 Počet slov: - Nejlepší umístění: idk, ty nový kategorie jsou fakt nanic

Vzpomínáš si ještě vůbec? - - - - - - - - - - - - - Dokončeno @Amaenell ©2017

Pierre Beaulieu by se se svou lakotou, sobectvím a uměním vytvářet si předsudky mohl jako horký favorit účastnit soutěží, kdyby však splňoval nepsané pravidlo být živý. Není to tak dávno, co zemřel, a rozhodl se vše změnit. Jak se člověk ale jen napravuje ze záhrobí? ~ Krátká humorná povídka ze "života" zesnulého francouzského malíře Pierra, který si ze všeho nejvíc přál být nezapomenut jako zlý člověk. Nechť mu v tom tato kniha aspoň trochu dopomůže.

Když jsi mi oznámil, že sis našel známost, snažila jsem se ti to přát. Opravdu. Nemohla jsem však přestat žárlit. Pořád jsi byl jen s ní, a když náhodou ne, mluvil jsi o ní. Byl jsi na ní dočista závislý, víš? A závislostí by se měl člověk zbavovat. Psáno formou drabble - části mají vždy přesně 100 slov.

Byl jsi můj nejlepší přítel. Na svatbě jsi mi šel za svědka. Svěřoval jsem se ti se vším. Moje manželka tě měla ráda. Zamilovala se do tebe. Opustila mě a šla za tebou. Tys ji přijmul s otevřenou náručí. Začal jsem tě nenávidět. Dal jsi přednost jí před námi. Před naším přátelstvím. Zradils mě. Denně na to myslím. Teď líbá tebe. Teď spí s tebou. Teď miluje tebe. A ty ji taky. A to bolí, Benjamine. Bolí, že miluješ ji. Bolí, žes dal přednost jí. A proto tě nenávidím. Nenávidím tě, protože tě miluju. A to není správné, Benjamine. Není správné to, co jsi mi udělal.

Měl jsem vše, co jsem jen chtěl. Můj život byl dokonalý. Jenže pak jsem potkal tebe. Jedinou osobu, která mi dokázala takovým závratným způsobem změnit život. Jedinou osobu, kterou jsem nikdy nemohl vlastnit. Osobu připomínající křehkou růži. Jak snadné je ji zlomit, zničit, rozcupovat na kousky. Jenže jsem si neuvědomil, že i ta nejkřehčí růže má trny. Nečekal jsem to... chtěl... chtěl jsem ublížit jen tobě. Ty trny se mi však zaryly hluboko, hluboko do mého srdce a mě bolí každý nádech víc a víc...

„Bráško?" „Ano, princezno?" „Proč ti říkají buzna? Co to je?" „Víš, to je zlé označení pro jiné lidi jako jsem já." „A je špatně, že jsi jiný?" „Není, ale to oni nechápou. Nemají mě rádi." „Já tě mám moc ráda a budu taky jiná. Budeme oba dva jiní." „Jsi moje zlatíčko, co?" „Bráško? Co to bylo za ránu?" „To byl strýček." „Aha." „Takže se utíkej zamknout do pokoje a nikomu neotvírej, ano?" „Ano, přijdeš pak?" „Jasně, že ano a teď utíkej." Takhle si tě pamatuju, bráško. Jako usměvavého a vždy veselého, ale byla jsem příliš malá na to, abych pochopila, co se děje pokaždé, když zamknu dveře. Je mi to moc líto, bráško. Tak moc... - Upozorňuji, že se jedná o příběh s krátkými kapitolkami založených na dialogu, ve kterých se vyskytuje násilí, sebepoškozování, vulgární výrazy a homosexualita. Děkuji za pochopení.