Vztahy mezi třemi mladými ženami jejichž vzájemná vstřícnost je obalená lží se komplikují spolu s každou další nepravdou. Brzy bude těžké poznat hranici mezi přátelstvím a láskou.

Určitě spousta z vás chodila, chodí, nebo bude chodit na taneční - do tanečních, chcete-li. A spousta z té spousty k tomu byla jistě donucena zákonnými zástupci. Já též. A tenhle příběh vám přiblíží průběh mého osobního vývoje tímto jak fyzicky, tak psychicky nepohodlným prostředím, tím nepohodlnějším, že jako kluk sice koukám na buchty, ale jen na ty na pekáči. Ano, břišáky, na to mě užije. A jako by to nebylo málo, jsem nezadaný, takže... „Hele, mají tu spoustu barevných kravat a motýlků, pojď se ještě kouknout do tohohle obchodu. Slibuju, že pak už půjdem." „Ježiš, mami. Už jsme tady druhou hodinu a stejně je to na mně všechno šedý, tak vem první, co vidíš, a jdem už konečně." . . . Toto měl být původně oneshot, ale nakonec je to mini knížečka. Znáte to, roztomilá A5 s obsahem slovníčku angličtiny ze třetí třídy.

♫❝Kdysi dávno, hodně daleko, jako uhlíky tlumeně září věci, jež mé srdce kdysi znalo, věci, jež si touží pamatovat...❞♫ ~Once Upon A December, Pentatonix Za hluboké zimy, když se mráz plazil po oknech a hvězdy se usmívaly na svět v temné noci, se narodilo drobné děvčátko s vlasy barvy sněhu a očima jako pomněnky; její ruce studily na dotek, avšak dítě vyrostlo jako každé jiné. Uvržena do světa, který neměla tušení, že existuje, s jizvami na srdci jako rampouchy zabodnuté do hrudi je mladá Eira vhozena do cesty životu zimy, kouzel a bájných stvoření. Teprve teď se dozvídá, kým opravdu je. Ale i vlastní jí nepřejí... Komu může věřit ve světě, kde je tak lehké lhát a podvádět? Jak má zvládnout život, který nechce, který jí předurčili bohové, ve které nevěří? Co z toho je vůbec pravda?

Náš svět je černobílý. Přeplněný zmatkem a chaosem. Klid zmizel a nahradila ho rychlost pokroku. Není možnost ani čas zpomalit nebo dokonce zastavit. Na tomto smutném místě, zabarveném jen do odstínů šedi, už dávno lidé ztratili své cíle. Přestali doufat ve sny a plnit svá přání. Dali raději přednost penězům a hamižnosti - ztratili svou cenu.

Krátké ukázky ze života snad trochu smolného Ještěra ve světě plném nástrah. Pro všechny a všem (Vlastní tvorba)

Thyrios. Ostrov, o němž Kiara nikdy neslyšela, přesto jí zde rodiče naplánovali několikaměsíční pobyt. Pokud ovšem doufala, že si tu pár měsíců odžije a bude se moci šťastně vrátit zpět do jí dobře známého ruchu velkoměsta, šeredně se spletla... Za obálku vděčím úžasné @Tabriarel, jejíž návrh na předělávku coveru mě nadchl natolik, že jsem ho prostě musela použít ❤️

Víte, co se stane, když se to se čtením mafiánských příběhů přežene? Jakože vážně, vážně moc? Já ke své smůle musím říct, že jo. Bylo mi sedmnáct, když mě unesli. Fajn, říkáte si. Unesl tě, ty ses do něj zamilovala, rozešli jste se, zjistilas, že máš dítě, vzali jste se a žili šťástně až do smrti. Ehm... Ne. Tahle teorie má pár trhlin. Tak zaprvé, můj únosce není "boss nejznámějšího gangu". A za druhé, já tak trochu nejsem holka. *** Tohle absolutně NEBERTE vážně! Nebo jo, jako varování, kam to může zajít, když si nebudete všímat svého potomstva a necháte ho brouzdat po nejtemnějších koutech Wattu od útlého dětství :)

'Nestvůru Shareh ochraň vlastním tělem a ona svými slzami koryta jezer a řek naplní. Bohyni Kheevee obětuj popel mrtvých těl a na oplátku ti bude dána úrodná půda. Duši Narivi nabídni doušek své krve a její Světlo životy stovkám chorých zachrání. Uctívej Trojici, které vděčíš za svůj domov, za jídlo které jíš, za vodu, již piješ, a za srdce, co ti bije v hrudi. Vzývej k nim a ony vyslyší tvá přání. U oltářů k nim promlouvej a ony jednou promluví zpět - když vhodným se jim budeš zdát, taemantou svým tě jmenují. Avšak démona z pouští za mořem se straň. Jeho šepot neposlouchej, jeho jméno nezvolávej, před jeho stinnými spáry utíkej. Dobrým duchem se zprvu může zdát, za své služby si však vybírá krutou daň - totiž Hariim v nouzi pomoc nabídne, smrt a zkázu po sobě zanechá. A co Hariim jednou zničí, to bez pomoci vyšší moci sedminohý Ruchka napravit nedovede. ' - Dobrého dne Ti přeji, milý čtenáři! Mé jméno zní Adlen, jsem místní vypravěčkou - ostrované ze Saabe mne však nazývají Mantiviira. Věz, že stránky, do nichž se chystáš začíst, byly vylouhovány v těch nejlepších bylinných odvarech, okořeněny různorodou magií, šamanstvím i zkáznými kletbami, před nimiž bych se měla při toulkách příběhem na pozoru! Dovol mi, abych se stala Tvým průvodcem! Smíš se mne zeptat na cokoli, co Tě tu zaujme, co Tě tu překvapí či nadchne! Pokud budeš chtít, ráda Ti představím některé z domorodců, zavedu Tě na ta nejpodivuhodnější zákoutí či Ti odhalím nejedno místní tajemství! Ještě před tím, než se společně vydáme po stezkách z písmen před brány přístavu Taeka Saabe, což takhle se něčím posilnit? Mám tu tác plný místních lahůdek, džbánek horké vody a nějaký ten dobrý čaj! No tak, můj milý čtenáři, neupejpej se, je libo šálek? Či rovnou dva?

Když vešli do lesa, Larix se naposledy ohlédl zpět. „Podle mapy bychom měli jít směrem na jihozápad od Runy." Oznamuje Aurum. „Já si jen prostě myslím, že je to celé postavené na hlavu. Prostě tady máte mapu a jděte do údajně existujícího dračího města." Zakroutil nesouhlasně hlavou Larix. „A kam bychom podle tebe měli jít?" Odporovala Aurum. „Nemáme kam jít. Chápeš?" Dodala a očima byla opět ponořená v mapě. Larix nevěděl, co na to říct. Zkrátka měla pravdu, nemají kam jít.

Příběh o obyčejném chlapci jménem Atlas, který pochází z maloměstěčka Fenigar, ležící tak na nejjižnějším bodě Anglie. Nebo to si alespoň myslel do doby, než do jeho života vtrhla nečekaná střela, která za sebou nese mnoho tajemství a otázek. Co se stane až zjistí, že jeho existence je mnohem důležitější, než si myslel? Bude toho chtít být součástí? Co všechno bude muset obětovat pro to, aby se dozvěděl pravdu?