Lži, intriky, nenávist, sex, skandály, přetvářka. Těmito několika slovy by se dala charakterizovat soukromá střední škola Newark Memorial High School v centru Londýna, kterou navštěvují děti londýnské elity, avšak ani ty nejsou zdaleka tak dokonalé, jak by se mohlo na první pohled zdát, spíše naopak. Lži, intriky, přetvářka jsou pro ně na denním pořádku, protože je to způsob, jak můžou dosáhnout toho, co chtějí za všeho nejvíc - moc a postavení mezi ostatními. Ovšem najdou se i výjimky, které potvrzují pravidlo, a to například Audrey Hutcherson, která se do tohohle bláznivého a na pohled perfektního světa dostane pouhou náhodou, ovšem to neznamená, že se nebude muset naučit, jak v něm bojovat a přežít. "Peníze nás nedělají šťastnými, umožňují nám však být nešťastnými poměrně příjemným způsobem." - Americké přísloví

„Víš, Trevor měl v jedné věci pravdu." řekl Harry a já se nad jeho slovy zamračila, nelíbilo se mi, kam to směřuje. Než jsem stačila něco říct, promluvil on. „Nedokázal jsem ochránit osobu, kterou miluju. Nedokázal jsem tě ochránit." dodal, zlost v jeho hlase se stupňovala, byl naštvaný na Trevora, ale především na sebe. Dával si za vinu, to co se stalo. Ovšem to nebyla ta věc, kvůli které jsem zůstala na chvíli v naprostém šoku, neschopná pohybu. "Jsme stvořeni ze zničených částí. Jsme zničení od začátku." Charlotte a Harry. Harry a Charlotte. Dívka a kluk, kteří nemají nic společného, kromě toho, že museli oba brzy dospět a postarat se sami o sebe. Jejich cesty se protnou, ale takovým způsobem, který by si ani ve snu nedokázali představit. Originální příběh o touze o moc, nebezpečí, lásce a nenávisti.

Chelsie Goldsmith je normální teenagerka a rebelka. Školu dvakrát nemusí. Obzvlášť matiku. Když náhle učitelka, právě matiky omarodí, na školu příjde nový učitel. A na Chelsie udělá velký dojem i přesto, že bude učit její nejnenáviděnější předmět. Po několika měsících si Chelsie uvědomí, že je do svého učitele zamilovaná. Ale co se z toho časem bude? Co když on to tak cítit nebude? Co když to pan Styles bere jako úlet? Toto povídka je věnovaná všem holkám, které prostě tu matiku nepochopí... :D Hope endžoj:3

Chris Baker, místní skejťák, bad boy a děvkař s obrovským talentem na psaní. Jeho matka zemřela a jeho agresivní otec mu to klade za vinu. Isabella Miller, hodná holka, jejíž život naplánovala její matka. Co se stane, když se tihle dva kompletně odlišní lidé potkají? A co když se do sebe zamilují? Změní Chris své chování? VAROVÁNÍ!!!!!!!!! ČTĚTE NA SVOU VLASTNÍ ZODPOVĚDNOST. NENÍ TO VŮBEC DOBRÉ A NEJSEM NA TO PYŠNÁ. RESPEKTUJTE PROSÍM TO, ŽE JE TO MŮJ PRVNÍ ORIGINÁLNÍ PŘÍBĚH, VE KTERÉM SE NACHÁZÍ HROMADA NESROVNALOSTÍ V TEXTU, DĚJ MÁ RYCHLÝ SPÁD.

Charlotte O'Donell, 18ti letá dívka, která žila poklidný život v L.A společně se svým bratrem Rayenem, tátou a mámou. Všechno se ale změní, když její otec dostane nabídku na lepší práci a ona bude muset opustit, kamarády..a vše co měla ráda. A tak začíná její nová životní etapa v Londýně..

Copyright ©2014 /Luss94/ ''Age is just number.''#3 in fanfiction

Zneužívaná Melanie svým otcem, už má všeho plné zuby. Nemá přátele všichni se jí velkým obloukem vyhýbají a nechtějí sní mít nic společného. V den jejích 18 narozenin se rozhodla utéct. Všechno se semlelo tak rychle že se najednou ocitla v cizím domě cizího muže.

Může se nenávist proměnit v lásku? A může se láska proměnit v nenávist? Po tom, co mě unesli, jsem zjistila, že možné je všechno... „No tak jo! Postav mě zpátky, já radši půjdu po svých," vykoktala jsem a snažila se dostat na zem. Nechtěla jsem u něj být tak blízko. Emmet mě úplně ignoroval a dál se mnou mířil k vile. Prala jsem se s ním a kroutila sebou. To už jsme byli promoklí oba. Byla jsem si jistá, že mě musí za chvíli položit. Jenže on si jen povzdychl a vzal mě okolo pasu a přehodil si mě přes rameno jako pytel brambor. „Jako vážně?" zahučela jsem bezmocně a bušila mu do zad. „Heej! Pusť mě! Tohle je hloupý." Mohla jsem mluvit s betonovou zdí a vyšlo by to nastejno. Když přišel do pokoje, posadil mě na židli. Docela jsem si oddechla, že ne na postel. Jenže pak vytáhl provazy a začal mě přivazovat. „Emmete ne! Neblázni! No tak!" křičela jsem zděšeně a házela sebou, co to šlo. Bylo to marné. Když to dokončil, šíleně se na mě podíval a vytáhl injekční stříkačku. „Bože ne! Už ne! Prosím...," kňourala jsem potichu. Bylo na něm vidět, že si mé zděšení užívá. „Neboj, tohle tě jen trochu omámí. Spát nebudeš," smál se zlomyslně. „To mě má jako uklidnit?!" štěkla jsem na něj. „Možná. Ale po tom, co udělám, snad už utíkat nebudeš. To tě ponaučí," houkl temně. -Vážně bych chtěla poděkovat Betty, která mě dokopala k tomu, abych to sem dala :) Doufám, že se vám to bude líbit) -Mimochodem nový obrázek k Životu v kostce je od @-FeyA- ;) děkuji ti ještě jednou)

Láska, utrpení, návraty i nešťastné konce. © 2013&2014