Právě procházím mezi studeným zdmi paláce a vycházím velkými těžkými dvoukřídlími dveřmi na kamenitý chodníček. Když se rozhlédnu okolo, spatřím otřískané a otlučené domy s vyraženými skly. Ale po lidech ani památky. Jakmile se dozvěděli pravdu a také to, co udělali král s královnou, na protest rozbili své domy a poničili i valný kus paláce, ve kterém teď sama bydlím. Chladné kamenné zdi se staly mým každodenním domovem. Když lidé vyhnali její matku a popravili otce, byla zoufalá. Dřív v palácových místnostech bývalo tepleji, díky neuhasínajícím plamenům oranžového ohně. Každá místnost má pro mě spojitost s mojí rodinou a bolestnými vzpomínkami. Teď je všechno pryč... Její rodiče i ostatní lidé. Ruch královského města. Prodávající, kteří prodávající své zboží a vykřikují, že to jejich je právě to, co hledáme.