Slaná voda mi příjemně zchladila rozpálenou pokožku. Už chvíli jsem měl pocit, že mě někdo sleduje, ale přes tmu a chabé měsíční světlo nešlo nic vidět. A přesně v tu chvíli jsem se začal topit.

The best revenge is revenge. Aneb když máš vítězství na dosah ale soupeř se potřebuje zbavit svojí největší slabiny... Jenže někdo si to vezme trochu víc osobně... Víc informací v prologu, doufám že se příběh bude líbit

Uběhl rok. Dvanáct měsíců. 365 dní od doby co naposledy stanuli tváří v tvář. Každý v jiné zemi. Na jiném kontinentu. Ona ve Švédsku. On v Americe. Jediné, co je momentálně spojovalo, byla jejich láska k hokeji. A taky vzpomínky na společně strávené chvíle a přetrvávající láska jednoho k druhému. Robyn bojuje za svůj život, za možnost vstát z popela stejně jako pták Fénix. Wessley naopak předstírá, že ho nic netrápí, ale jeho kamarádi vědí své. Kam je osud zavede? Mají ještě vůbec šanci? Nebo si navzájem ublížili tak moc, že jejich životy už nejsou kompatibilní? To a ještě mnohem víc zjistíme v následujících kapitolách.

Mladá dívka jménem Terka se potká s někým, kdo jí změní život. S Davidem Pastrňákem se zná už od základky a jsou nejlepší kamarádi. Jednou David Terce nabídne něco úžasného a Terka neváhá. To ale netuší co jí potká.

,,A ty jsi jako kdo" zeptal se a já se otočila. Opřel se o stěnu, ruce si založil na hrudi a upřeně mě sledoval. Já nebyla schopna říct jediné slovo, pouze jsem tam stála a koukala na něj. Povzdechl si a protočil oči. ,,Fajn, dám ti autogram, podpis a udělám si s tebou i fotku, ale pak odejdeš a už se tu nikdy neukážeš" řekl a začal něco hrabat ve svém batohu. ,,Nechci tvůj podpis, autogram a ani fotku, ty idiote" naznala jsem a sklopila pohled. ,,Chtěla jsem se jen ujistit, že jsi v pořádku, byl to ošklivý pád." dořekla jsem a on se na mě jenom podíval. ,,Jo jsem, jsem v péči nejlepšího lékaře, který se o mě postará, dokonce víc než nějaký fanoušek. Měla by si jít" usmál se a odešel za chlápkem co měl na zádech nápis ,,security" a něco mu řekl, pak mě čekalo jen vyvedení z arény. Dalo by se to odpustit, jelikož nikdo z hokejového týmu nevěděl kdo jsem..

,,Opravdu to chceš udělat?" Zeptala se Áďa a otočila se ke své společnici. ,,Určitě," řekla Denča. ,,Protože tady mě to už dál neposune. Tíhnu po novým dobrodružštví a po dalších zkušenostech," naznala a nachvíli se odmlčela. ,,To je ten život který chci."

,,Chceš to vážně ukončit teď? Teď před koncem? Není ti to truchu blbí Jakube?" ,,Je mi to blbí, ale bude to tak nejlepší Deni. Nebudu tu napořád, zachvíli se zase budu vracet do Ameriky," řekl chlapec a podíval se na dívku, které stékaly slzy po tváři a mlčela. Chlapec hledal v mysli správná slova, ale nakonec řekl první slova co měl na jazyku. ,,Přeci si nebyla tak naivní a nemyslela sis, že je to napořád," dodal. ,,Vypadni," řekla dívka a spražila ho pohledem. ,,Vypadni dřív než řeknu něco dalšího čeho budu litovat." Chlapec tam chvíli stál a přemýšlel zda pokoj opravdu opustit, ale při pohledu na ubrečenou dívku se mu dělalo ousko a chtělo se mu brečet taky. Když opustil dívky pokoj a uslyšel bouchnutí dveří, svezl se po zdi a rozbrečel se.

"Promiň, já, promiň, nemělo se to nikdy stát."

Seděla si na tribuně a upřeně si zkoumala každý pohyb. Seděla si tam tak nevinně. Očima si jezdila po stadionu. Pak se naše oči střetly a v tu dobu jsem věděl, že tohle je jen začátek. Play off 2018 🏒

Bývala jsem dobrá. Sakra, bývala jsem nejlepší. A teď jsem tady, v Bostonu v Americe. Můj život se radikálně změnil a já přistoupila na to, že budu dělat "chůvu" bandě namyšlených hokejistů. Tak mi držte pěsti, snad to dopadne dobře.