Jsme v době, kdy nejžádanějším zbožím na trhu... jsou ženy!

"Budeš dnes daddyho hodná holčička?" Zeptal se daddy a poslal mi mírný úsměv. "Ano daddy, budu hodná holčička." Odpověděla jsem šťastně. " Jen aby to nedopadlo jako včera, taky si mi slíbila že budeš hodná a, co se stalo?" Optal se daddy. " Dostala jsem na zadek."

ROZEPSÁNÝ PŘÍBĚH „Buď jen moje. Moje láska, moje nejlepší kamarádka, moje kitten, moje přítelkyně, moje důvěrnice, moje opora, můj úsměv na tváři. Buď jen moje " „Jsem jen tvoje" „Čí jsi maličká? " „Jsem tvoje Daddy"

Co všechno se dá zazit na intru. Co zazije Stephanie? Myslím. ....ze rodiče by se divili

Katherina se zapletla do mafie díky své kamarádce. Bude chtít utéct, ale zkuste si utést největšímu šéfu mafie.

Školní rivalita mezi dívkou a chlapcem,která se neobejde bez trestu.Nicol a Adam si ze života dělají peklo a jedná se mezi nimi o válku,všichni jsou na jejich roztržky a schválnosti zvyklí ale co je moc,to je moc.Jednoho rána se oba dva ocitnou v ředitelně a dostanou na starost maturitní ples,přestane jejich válka a zavládne mír? Stanou se přáteli nebo se u nich vyvine něco jiného? - příběh se odehrává v České republice [ VAROVÁNÍ: příběh obsahuje vulgární výrazy a sexuální scény ] = První díl

Už týden nikdo nezemřel. Začíná to být podezřelé, že by světoznámý sériový vrah své řádění ukončil? Nebo je to všechno jen další z jeho ,,her"? ~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~ Ještě než budete mít kecy, tak to nemá být nic romantického, ačkoli začátek trochu mate. Příběh je teprve na samém začátku a hodně věcí bude v průběhu jinak. Takže doporučuji si počkat. ;)

Ten pult za ní? Přesně tam bych ji v ten moment přitiskl. Šílel bych z jejího dechu, z jejího měkkého těla. Ze stonů, co by se jí draly z pusy, když by opakovala moje jméno. Kompletně bych ji obalil do svých rukou, aby už nikdy nemohla odejít. A pak bych ji líbal, přivlastnil bych si její rty, až by nám oběma nezbyl žádný vzduch v plicích. Až do toho momentu, kdyby naprosto zkrotla a přiznala, že je moje. Jenom moje. *** Zhluboka jsem se nadechla a pak jsem udělala tu největší chybu, jakou jsem jen udělat mohla. Já se na něj podívala. Bylo to v jeho očích, něco, co se odráželo. Něco, co by mě položilo na kolena, kdyby mě nedržel tak pevně přibitou ke zdi. Nejspíš to bylo tím. Nebo jeho blízkostí. Nebo pevnou náručí, ve které mě držel jako bezbranné dítě. Možná tím dechem, co mi pořád brněl na krku, nebo vůní, co mě opanovala. Nebo zkrátka tím, že jsem tam s ním v ten moment prostě být toužila. Ačkoliv jsem si to odmítala přiznat. Jednoduše jsem zkrotla. Mohla jsem se snažit ignorovat to jakkoliv jsem chtěla, stejně to nešlo, necítit jeho oči na sobě. Byla to jako nějaká pošahaná síla, co mě k němu táhla, a já se nedokázala na něj nedívat. Nevracet mu ten pohled zpátky. A v tu chvíli pro mě přestal existovat svět. Zůstal tam už jen malinký prostor, slabá světla, já přitisknuta ke zdi, on, přitisknutý ke mně, mé bušící srdce a jeho hluboký dech. On byl jediný, koho jsem kdy milovala.