Už to byl nějaký ten rok, co Tobias kradl. Okrádal lidi o pár bankovek, nic hrozného. Dokud jednoho dne nebyl sám okraden roztomilým klukem se širokým úsměvem. Háček? V ten moment se okradli navzájem. A ani jeden o tom neměli tušení.

Auta, rychlost, výhry. To byl Atlasův život. Auta, nářadí, přesnost. To zase Henryho. Jednu věc měli společnou. A přesto nedokázali jen tak najít společnou řeč. Protože jak byl Henry přesvědčený, Atlas si své místo zkrátka nezasloužil.

Roky mění člověka, a že Luca Mannyho dobrých několik let neviděl. Tak proč měl pocit, jakoby se nic nezměnilo, když ho po čtyřech letech znovu potkal? Oni se nezměnili, okolnosti ale ano. A jako vždy, tyto okolnosti dokázaly být silnější.

Tady v této 'sbírce' najdete jednokapitolové bonusy ke všem mým příběhům, protože nejsem schopná se rozloučit s mými postavami. Opravdu jiný důvod to nemá. Snad si užijete návrat ke starším příběhům!

Matthew ztratil a ztratil hodně. Nástup na vysokou mu ale umožní začít úplně od znovu a zapomenout na všechno. Místo toho v sobě drží jen velký zármutek. A Axel to nechápe.

Flavio nečekal, že mu osud do cesty postaví někoho, jako byl on, protože neměli přece nic společného. Jejich vztah byl spontánní, hluboký a plný porozumění, ale některá tajemství zkrátka mají moc změnit úplně všechno. Jak dlouho lze před pravdou zavírat oči, než si najde cestu ven?

Marco věděl jedno - musel se stát hasičem, jak si to jeho rodiče přáli, protože už tak pro ně byl velkým zklamáním. Někdy mu ale přišlo, že na to neměl vyloženě osobnost, což na něj párkrát vystřelilo zpátky. Ale aspoň tak potkal Cartera, že?

Někdo bere svou vášeň až moc vážně. A někdo chce prostě jen milovat.

Leo se zaměřil na svou kariéru. Možná protože chtěl, možná protože tak nemusel myslet na to, že byl naprosto tragický, co se lásky týkalo. Dokud se mu nezkřížila cesta s někým, kdo o sobě smýšlel ještě tragičtěji.

Mateo vždy žil ve své vlastní bublině. Bylo mu dvacet jedna let a nikdy neměl svou první pusu, natož tak něco více. Miloval knížky, psaní, hudbu, v klubu byste ho našli jen tehdy, když ho přemluvili kamarádi, nikdy si to ale upřímně neužil. Byl přehlížen všemi, co by o něj kdy mohli projevit zájem. A taky měl v sobě blok. To by bylo dobré zmínit. Ten blok totiž způsoboval, že interakce s lidmi mu přinášely úzkosti. A mít s nimi něco víc? Osobní kontakt? Tak na to neměl ani pomyšlení. Jenže přece mu už bylo dvacet jedna, no ne? Proč nikdy neměl ani pusu? Co s ním bylo špatně?