O naději a lásce, které ani ve válce neumírají. Píše se rok 1941 a světem otřásá druhá světová válka. Čtyři mladí přátelé, Zuzana, Klára, Felix a Petr, jsou nuceni vyrovnat se s těžkostmi a utrpením, které válka přináší. Musí se naučit jednat dospěle, ač jsou teprve dětmi. Pomalu poznávají, že svět není jen černobílý a každá mince má dvě strany. Dokážou v této kruté době přežít a zůstat sami sebou? A je vůbec možné, aby vás válka nezměnila? Šestadvacátého září si slíbili, že po válce se opět setkají. Budou schopni slib dodržet? „Dokud na světě bude aspoň jeden dobrý člověk, nikdy nejsme ztraceni." ... Nejlepší umístění: 🥇Výherce Wattys 2016 🥈v Historický román 🥉v Historický román Varování: nedoporučuji slabším povahám a osobám mladším třinácti let. Příběh obsahuje násilné scény. ❗ TENTO PŘÍBĚH JSEM PSALA V PATNÁCTI LETECH. OBSAHUJE MNOHO PRAVOPISNÝCH, GRAMATICKÝCH A HISTORICKÝCH CHYB. PROSÍM, BERTE TO NA VĚDOMÍ ❗

Pět dětí, které se přátelí odmalička. Každé z nich je úplně jiné a jediné, co je drží pohromadě, je Tate. Ale o dvanáct let později je vše jinak. Drew se nezdá být, kým předstírá, že je, Finley mu to nechce odpustit, Owen se dostal do velkých problémů, Eve má velké tajemství, Paigino srdce už nesnese další tragédii a Tate... Tate je mrtvý. 20.7.2016 #90 v Teen fikce Výherce Wattys 2016 v kategorii Nové hlasy.

Život Smrtky se točí kolem nekonečného koloběhu, který je každý den naprosto stejný. Ráno vstát, popadnout kosu, vejít do Přestupnice, v níž čeká celý zástup smrtelníků, a zhasnout plamen života. Prací takové Smrti je necítit, nelitovat a nemilovat - jen necitelně odesílat pozemšťany na onen svět. Marvalethin osud však zkříží nečekaná shoda náhod. Jak se změní její denní rituál po setkání s jednou z obětí? Nastane den, kdy oblékne bílý plášť?

Píše se rok 1941 a chladné paprsky světla bloudí po dřevěné podlaze. Domem se ozývá souhra orchestriálních nástrojů. Hudbu protne rána a mladá baletka Darya je sražena na kolena. Její rodné město Leningrad se ocitne pod nadvládou němců. Vzduch ztěžkne smrtí a křehká baletka se musí postavit čelem válce. Nechá události aby potřísnily její sukni krví? Nebo si protančí cestu na svobodu? Cover by: @KaobKa 23.6. 2K16 #6 v historický román 29.7 2K17 #5 v historický román 6.8 2K17 #4 v historický román 21.10. 2K18 #3 v historický román 25.10. 2K18 #2 v historický román

Random veci o tvojom znamení... Pozn.: Nemusia byť pravdivé je to len pre zábavu :D

Jsem populární? Ne. Vadí mi to? Ani náhodou. Moje sestra je ale jiného názoru a taky je právě nejoblíbenější mrchou na škole. I když se ke mně nechová jako k sestře, tak furt doufám, že jednou přijde den, kdy si budeme moct říct znovu 'sestro'. Mé srdce patří Loganovi, který je nejdokonalejším klukem, kterého znám. Samotné ranní konvalinky pokapané večerním deštěm nejsou tak úchvatné jako je právě on. To jméno Logan ve mě vzbuzuje mražení po zádech a když ho po chodbě střetávám, tak se mi div nepodlomí kolena. Slova kolem něho jsou jako povzdychnutí nad zapadajícím sluncem. Úsměv, který mu vytvoří i jakákoliv banalita, mě dostane do nadpozemského ráje. A každičký sen v nádherných nocích jsou jen a jen o něm. O mé tajné lásce. Tohle všechno ve mně vzbuzuje Logan a přeci ho nemůžu mít. Má sestra ale ano... Jak sepíše moji knihu života bůh? Čti a dozvíš se, jaký vlastně moc vtipný život mám. [Upozornění: V příběhu se můžou objevovat vulgární výrazy a sexuální scény] 11.6. 2016 #1 Romance

,,Už nikdy jim nedovolím, aby ti ublížili. Jsi v bezpečí, nikomu tě nedám, Rose." Zašeptal mi do ucha a já mu věřila, poprvé za tu dobu jsem někomu věřila. ,,Vím čím jsi si prošla a už se ti to víckrát nestane." Neměl ani tušení jaké to bylo, ale chápal to. ,,Všem těm zkurveným bastardům bude po zbytek života tak špatně, že si po každý vzpomenou že jsem to udělal já za tebe!" ,,Chrisi, jen mě drž a nepouštěj."

„Predstav si, že romantika je ruža, ktorú ti niekto dá. Tá ruža ťa poteší, je to romantické gesto, lenže aj ona jedného dňa zvädne. Tvoja romantika sa rozpŕchne do koša spolu s odpadkami.“ drzo odvetil Hood. „Tak isto aj vášeň. Tiež ju cítiš len v určitú chvíľu. No aj tá chvíľa jedného dňa pomynie. Je fuč, spolu s jesenným vetríkom.“ zvýraznila som posledné slová, na čom sa zvyšok triedy rozosmial a ja som sa víťazoslávne usmiala.