Někdy je láska tak silná, že stačí minulost nabarvit na černo a tím začít od začátku.

❝Vím, že by moje první pusa měla být od nějaké holky, ale chci, aby jsi to byl ty, Isaacu.❞

„S první padlou pečetí mé oko zřelo bělavou kůži koně, na hřbetě nesouc jezdce s lukem a posláním dobyvatele. S druhou pečetí mou tvář ozářil záblesk ohnivých plamenů. Po boku Moru stanula vznešená Válka, s mocí vlévat násilí do země míru. S třetí pečetí se zjevil kůň černý. S jezdcem, v rukách třímající váhy a s pocitem sžírajícího hladu v žaludku. A s konečnou čtvrtou pečetí jsem poznal vládce mrtvých. Po boku hřebce sinavého odstínu okrádal svět o duše živých. Tito čtyři jezdci měli za účel svět znetvořit morem, válkou, hladomorem, a nakonec i smrtí." Je to již několik let, co byla legenda o Svitku čtyř naposledy vyřčena. Nyní se však píše rok 1402 a na světadíle Autroa znovu vyvstává na povrch již skoro zapomenutá pověst, jež přislibuje nepřebernou moc tomu, kdo zlomí čtyři pečetě a osvobodí duše jezdců apokalypsy. Těch, kdo znají doslovné znění legendy však není mnoho a jejich počet se za mlhavých okolností ještě sníží s příchodem muže a jeho prapodivné nabídky na nalezení ztraceného ostrova a osvobození Svitku čtyř. A když se do honby za mocí zaplete mladá dívka, nařčená z čarodějnictví, všechno najednou nabude větších rozměrů, než se ze začátku jen zdálo. Beta reading; @Secret_Ella a @verunka162. Mockrát děkuji za všechnu ochotu. Neuvěřitelně si toho vážím. :3 Vaše pomoc je naprosto skvělá. 14.7.2017-? © 2017

// Prochází betací od @TnaKenov a @netopyrka83 :) // „Och, božíčku, vypadám tlustě?" Prsty s tmavě nalakovanými nehty zabubnovaly o štíhlou tvář chlapce, který se před zrcadlem promenádoval v nařasené sukni sahající mu až pod kotníky. Zachichotal se, vystrčil na sebe do odrazu zadek, kterým krátce zatřásl a následně pohoupal do boků. „Ba-rok-ní boky!" odsekával při každém zhoupnutí do strany. „Vypadáš směšně," můj hlas se třásl víc než volány sukně, se kterou šili všichni čerti v podobě mladého muže. „No to jsi kamarádka? Takhle mě necháš jít mezi lidi? Tedy, člověka?" Jeho hraný afekt nikdy neznal hranic. To už byl úděl herců. Pohoršeně zavrtěl hlavou, dal mi políček. Hned na to laškovně zvedl koutek, svůdně zavrčel a vyhrnul si sukni nad kotník, který předsunul ke mně. „Rajcuje tě to?" pokračoval, „Pokud řekneš kouzelná slůvka, možná uvidíš i kolínko," pokoušel mě dál, jeho obočí několikrát poskočilo, nohu mi strčil pár centimetrů od obličeje. „Kouzelná slůvka? Abrakadabra, hérečko!" přistoupil jsem na jeho hru. „No výborně!" zajásal s neskrývaným nadšením a sukni si vykasal až ke stehnům. Odhalil tak svoje hubené nohy mírně postavené do tvaru písmena X. Odskočil ode mě zpátky k zrcadlu, otočil se do něj, zavrtěl hlavou a přivřel oči. „Tak mladá...A taková štětka!" spráskl ruce k sobě a jedna mu pak vystřelila k čelu, kde naznačila přicházející mdloby, načež se skácel jako pytel brambor k zemi. A potom jsme oba vybuchli smíchy.

Temperamentní. Svérázná. Osobitá. Horkokrevná. Drzá. Komická. To vše v jedné osobě je Charley Tara Vendeta. Z jedné poloviny Italka žijící v New Yorku, v absolutně netypické rodině, ale s absolutně typickými problémy dnešních teenagerů. Kluci. Škola. Rodina. A divadlo. Jeden velký sen. Broadway. „Jsi příšerná komička," zasmál se. „Kluci mi to často říkaji," zaculila jsem se. „Teda ne jako kluci jako kluci. Myslím Olieho a Austina." „Tak to s nimi výjimečně musím souhlasit. Mají pravdu, ty jsi se pro Broadway narodila. A jednou tam budeš zářit jako ta nejasnější hvězda na obloze. Jsi taková divadelní večernice," rozvášnil se Alex a věnoval mi jeden ze svých zářivých úsměvů. Úsměv jsem mu oplatila a dívala se mu zpříma do očí. Když se pak za ním mihla tmavá hříva, zase jsem rychle svůj pohled vrátila ke kostýmům. Příběh plný prvních lásek. Přátelství které hory přenáší. Humorných situací a problémů všedního dne. !WATTYS 2016 WINNER IN KATEGORI "NOVÉ HLASY"! ▬▬▬▬▬▬▬▬▬▬▬▬▬▬▬▬▬▬▬▬▬▬▬▬▬▬▬▬▬▬▬▬▬▬▬▬▬▬ *V díle jsou zmiňována názvy (popřípadě útržky) děl, písní, filmů, muzikálů aj. tímto si je nijak nepřivlastňuji. *Inspirováno seriálem Glee!

Ve dne obyčejná holka a v noci lovkyně co hledá a zabíjí démony. Přesně takový život vede studentka, jejíž jméno je pro všechny záhadou. Pro některé je to Amy Cotton, pro jiné Lea Hood, ale nejznámější je pod jménem Lovkyně. V životě lovce stínů, stejně tak v tom každodenním je vše v pořádku, ale jen do chvíle, než se démoni rozhodnou obrátit karty. Z lovených se stávají lovci. Lovkyně je najednou vidí na každém rohu - ve škole, na ulicích a dokonce i u ní v domě. Něco není v pořádku. Jdou po ní. Musí zapojit veškeré svoje schopnosti, aby zůstala na svobodě, ale je jen otázkou času, než ji démoni chytí.

Utíkala temnou ulicí. Za sebou slyšela výkřiky děsu a zoufalství. Zastavila se, aby se naposledy ohlédla. V dálce spatřila světlo ohně, jež postupně zachvacoval vesnici, která jí na čas poskytla úkryt. Věděla, že to ona zavinila zkázu svého domova. Teď tu však nemohla zůstat, musela zbaběle utíkat. Elfku zajme černý mág, protože má něco oč on stojí. S pomocí jejího nového vlkodlačího přítele se jí však podaří utéct. Nyní však stojí před problémem co si počít se zlým mágem a její novou magickou silou. !Probíhají opravy! Upozornění: 1) Prvotina 2) Nikdo to po mně nekontroloval, proto se omlouvám za případné chyby:) Nejlepší umístění: 17 ve fantasy 13 ve fantasy 12 ve fantasy 7 jak jinak, než ve fantasy

Nejlepší umístění Č. #2 v kategorii paranormální Dočtěte prosím anotaci do konce, dostanete sušenku! (Dole i upozornění ohledně obsahu) Město laciných dívek, vražd, krádeží a spoustou peněz v oběhu - to všechno pod palcem nemrtvých bytostí, které pomalu, ale jistě začínají ovládat celou zem a zasévají svojí špínu ve jménu Podsvětí všude, kam mohou. Alessa se stala součástí toho pekelného koloběhu, když ji její bratr krutě zaprodal démonům z jednoho z okrsků. Už třetím rokem dělá místní největší atrakci, díky které si démoni ve vyšších sférách pořádně mastí kapsy, zatímco ona denně trpí a snaží se vyléčit si svoje zlomené srdce. Po několika neúspěšných pokusech o útěk se jí ale přeci jen podaří utéct nejen z Klubu, kde je nucená pracovat, ale také přímo z města. Hříšné město ale nikoho nenechává odejít tak snadno... VAROVÁNÍ: Povídka obsahuje sprostá slova, pro někoho asi nevhodné/neslušné výrazy a taktéž obsahuje prvky a postavy spadající pod LGBT. Pokud vás některé z těchto věcí pohoršují, nedoporučuji vám to číst. Byli jste varováni :D (12.11. /16) Č. #18 v paranormal (14.11. /16) 500 přečtení, Č. #29 v paranormal (9.12. /16) 800 přečtení (2.2 /17) Č. #36 v paranormal (3.2. /17) 1000 přečtení, díky! (3.2. /17) Č. #34 v paranormal (4.2. /17) Č. #13 v paranormal (5.2. /17) Č. #7 v paranormal (6.2. /17) Č. #6 paranormal (7.2. /17) Č. #6 v paranormal (8.2. /17) Č. #3 v paranormal (19.1./18) Č. #2 v paranormal

Ten den svítilo slunce. Po vydlážděném chodníku, v dlouhé sukni pod kolena a v krásných nových botách na podpatku kráčela s aktovkou v ruce dívka. Pomalu šla směrem k budově gymnázia, kde měla nastoupit do prvního ročníku. Byla nadšená a trochu nervózní zároveň, ze všeho nového a neobjeveného, co ji mělo teprve čekat. Nevypadala jako ta, která by se zjevovala chlapcům ve snech, vypadala obyčejně, možná až tak moc, že ji to dělalo čímsi zajímavou. Její tmavé krátké kudrnaté vlasy měla po většinu času svázané mašlí, bílou košili pečlivě zapnutou a krásně nažehlenou, zastrčenou do hnědé sukně. Jmenovala se Noa. Noa Kaanová. A byla židovka, která vůbec nevěděla o tom, co všechno ji v životě čeká. --- Všechny okolnosti, letopočty či události jsou pravdivé nebo aspoň přibližné. Postavy v příběhu jsou vymyšleny, mnohdy však založeny na reálných lidech, jež je možno dohledat. Informace o událostech mám ze zdrojů, jež budou doloženy v poslední části po skončení příběhu. --- Fotka vpravo na náhledu je vlastnictvím mé prababičky a mého pradědečka, je to jejich jediná svatební fotka z celého, tak významného dne. Pro vzhledovou podobnost s mými smyšlenými hlavními hrdiny jsem se rozhodla ji zde zařadit. A babičce a dědovi snad jen posílám velké díky a spoustu lásky za to, co vše pro mě v životě udělali.