storiesbywilliam
Někdy může být modré barvy na někoho prostě moc.
Proto je nejlepší přestat, zastavit vodopád nekonečna, než bude pozdě.
Jenže jak jeden pozná, že zašel už moc daleko, že dělá ty samé chyby, když nestačí kontrolovat svůj vlastní tep a svět mu přestal už dávno dávat smysl? Jak to pozná, když už je mu to jedno? Když ho ten drásající, spalující pocit zároveň naplňuje a on se ho možná ani nechce zbavit? Když už si není tolik jistý, po kom vlastně touží?
Inspirace: New Person, Same Old Mistakes od Tame Impala