Neměla jsem ráda svůj život. Chyběla mi milující rodina. Otec byl pořád v práci nebo zavřený ve své pracovně a matka se starala o všechny plesy, které konal můj otec. Já jsem si musela postačit se svou mladší sestrou Pheobe a mladším bratrem Johnem úplně sama. Nikdy nepřišla matka za námi, aby se zeptala jak se máme nebo nám s něčím poradila. Mám s sebou stále dva bodyguardy, které mám ale ráda. Můj otec je mafián a má na starost mafii zde v Anglii. Nemám žádné kamarády, protože nesmím chodit do normální školy. Já i moji sourozenci máme domácí školu. Nemám ráda plesy, které koná můj otec, vždycky se jich musím zúčastnit, i když se mi nechce. Můj život se otočí o 180 stupňů, při jednom z plesů, který bude pořád otec na moje 19.narozeniny....

Co by jste dělali kdyby jste byli svědkem vraždy, byli uneseni a museli jste být zavření ve zlaté kleci, plné divných lidí a jednoho extrémně krásného, ale arogantního kluka ?

Nikita Lorrenz. Dvě slova, jedna dívka, jedna zlá vzpomínka. Rozbité střípky svého života opravdu dlouho slepovala a minulost chtěla nechat minulostí. Znovu se snažila žít jako předtím, ale nový začátek ji vrátil tvrdě zpět do minulosti, která jí nedá spát. Pro ni je to horor, ale pro něho to může být čistě jenom hra... ________________ #113 v kategorii Teen fikce 13.1 2018 # 64 v kategorii Teen fikce 14.2. 2018 100k přečtení - 17.12.2019 130k přečtení - 10.5.2020 140k přečtení - 27.5.2020 150k přečtení - 18.6.2020 160k přečtení - 23.7.2020 170k přečtení - 2.9.2020 180k přečtení - 14.10.2020 190k přečtení - 13.11.2020 200k přečtení - 16.12.2020 210k přečtení - 23.1.2021 230k přečtení - 30.3.2021 240k přečtení - 10.5.2021 250k přečtení - 2.7.2021 260k přečtení - 3.9.2021 290k přečtení - 10.4.2022 346k přečtení - 3.8.2023 379k přečtení - 21.4.2024 408k přečtení - 6.3.2025

Znáte to, když se dva puberťáci hašteří a dělají si naschvály... Marlee a Timothy se nenávidí už od školky a stále si otravují životy, ale události, které se naskytnou poté, co se společně ještě s pár rodinami vydají na horskou chatu, je přinutí být odkázaní pouze na sebe a důvěřovat si. Může se nenávist změnit v přátelství? Nebo víc. Nenávist v lásku? 70k 24.5.2020 80k 30.8.2020 90k 21.11.2020 100k 17.1.2021 110k 23.3.2021 120k 10.6.2021 140k 6.6.2022 166k 21.4.2024

Druhý díl příběhu Je to jen hra. ______________________________ Chci začít znovu, vyrovnat se se vším, co se mi poslední dobou stalo. Nevím, jestli se mi to za ten půl rok podaří, ale nechci se vracet k minulosti. Už předtím jsem chtěla před vším udělat tlustou čáru, zapomenout a konečně žít, ale dokážu to ještě vůbec? Tolik bolesti nosím hluboko v sobě a jsem zlomená na kousky, které se nejspíš už nikdy neslepí. Podruhé zničený život. Jen je jediný rozdíl. Tentokrát mám zlomené srdce a strašně to bolí. Cítím, jak mě to zabíjí, vše, co dělám, vše, co cítím, vše, kam se podívám, mi připomíná jeho a vím, že on je někde tady. Někde v tomto městě a já nevím, co mám dělat. Mám utéct nebo se vzchopit a bojovat? Hra s osudem mi nikdy nešla, tak uvidíme, jak to dopadne tentokrát. 1k - přečtení 26.6. 2019 40k - přečtení 28.5.2020 47k - přečtení 14.7.2020 60k - přečtení 22.11.2020 100k - přečtení 31.5.2022 130k - přečtení 21.4.2024

Ten pult za ní? Přesně tam bych ji v ten moment přitiskl. Šílel bych z jejího dechu, z jejího měkkého těla. Ze stonů, co by se jí draly z pusy, když by opakovala moje jméno. Kompletně bych ji obalil do svých rukou, aby už nikdy nemohla odejít. A pak bych ji líbal, přivlastnil bych si její rty, až by nám oběma nezbyl žádný vzduch v plicích. Až do toho momentu, kdyby naprosto zkrotla a přiznala, že je moje. Jenom moje. *** Zhluboka jsem se nadechla a pak jsem udělala tu největší chybu, jakou jsem jen udělat mohla. Já se na něj podívala. Bylo to v jeho očích, něco, co se odráželo. Něco, co by mě položilo na kolena, kdyby mě nedržel tak pevně přibitou ke zdi. Nejspíš to bylo tím. Nebo jeho blízkostí. Nebo pevnou náručí, ve které mě držel jako bezbranné dítě. Možná tím dechem, co mi pořád brněl na krku, nebo vůní, co mě opanovala. Nebo zkrátka tím, že jsem tam s ním v ten moment prostě být toužila. Ačkoliv jsem si to odmítala přiznat. Jednoduše jsem zkrotla. Mohla jsem se snažit ignorovat to jakkoliv jsem chtěla, stejně to nešlo, necítit jeho oči na sobě. Byla to jako nějaká pošahaná síla, co mě k němu táhla, a já se nedokázala na něj nedívat. Nevracet mu ten pohled zpátky. A v tu chvíli pro mě přestal existovat svět. Zůstal tam už jen malinký prostor, slabá světla, já přitisknuta ke zdi, on, přitisknutý ke mně, mé bušící srdce a jeho hluboký dech. On byl jediný, koho jsem kdy milovala.

Sláva, peníze, ženy a svoboda. Tohle přesně vystihovalo dokonalý život Owena Fleuryho. Do doby než přišla nehoda. Znechucený a lhostejný chce už jen jediné - klid. Místo toho mu však do cesty postaví otravnou, tvrdohlavou a na jeho vkus až příliš přitažlivou ženskou, která se rozhodně nenechá tak snadno odbýt. Rodinný ranč, nemalé dluhy a nevyřešená minulost. To všechno má na krku Willow Brooksová. Problémy, které jsou na jednu mladou ženu až příliš. A pak je tu ještě ten naprosto otravný a zatrpklý chlap s podmanivým pohledem, který se rozhodl vyzkoušet hranice její trpělivosti.

Vše bylo tak jak mělo být. Dokud se oba dva nepoznali, nevěděli, co všechno se jim v jejich životech stane.

Upíří tábor. Dalo by se říci, že tak trochu tajný. Tábor, na který se přihlašují převážně 'mladí' upíři. Ti, kteří byli proměněni jako mladiství. Ovšem ostatní lidé o tomto nemají tušení, a proto tam své děti pravidelně přihlašují. A jednou z nich je i Angela. Je spíše tou obyčejnou, nežádanou, odtažitou a celkem tichou dívkou, která nemá moc přátel. Jen jednu nejlepší kamarádku Anastasii. Rodiče jí na tento tábor přihlásí v domnění, že si tam najde nové přátele a užije si srandu. Jenže má to jeden nehezký háček... Ne všechny děti se z tábora vždy vrátili živí... ~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~ Nejlepší umístění: 25. Října 2017 - #1 v kategorii Upíři ❤No to si snad děláte srandu.. Děkuju moc!❤ Duben 2022 - 100k 💖 [VAROVÁNÍ!] Tuto knihu jsem psala jako svou úplně první, prosím berte to na vědomí. Je v tom spoustu chyb, psala jsem to jako mladší a nezkušená. Popravdě bych ji nejradši smazala.. Děkuji <3

Dvoutýdenní letní tábor s One Direction. To je přeci sen každého? No, každého možná ne... Original story by @NikCik Cover by @Marky_Kuci_27 #1 v kategorii niahoran (27. 2. 2020)