V norských lesích žije dvoumetrový muž s dvěma černými dogami, se znetvořenou pravou polovinou těla, kterou skrývá pod maskou a černým oblečením, a nehezkou minulostí protkanou násilím, krádežemi a zabíjením. Do ponurého života mu vstoupí jeho úplný opak a udělá mu z něj cestu za něčím hezčím, co ve svém životě dosud neměl šanci poznat. ✝️ ,,Nikdy,'' zasyčel. ,,Se nedotýkej mojí masky.'' I přes velké množství alkoholu v krvi, mi to zvládl říct srozumitelně a jasně. Najednou mým tělem prostoupil chlad a mně přišlo, že tahle stránka jeho osobnosti je ta nejhorší. Ta bezcitná, ta, která nezná meze. A já svěsila ramena a povzdechla si, protože jsem se najednou cítila hrozně malá. ,,Proč? Myslíš, že se tě budu bát?'' vyčtu mu to otázkou a v jeho očích se blýskne smutek. Podívá se jinam a zatne čelist, takže si můžu prohlídnout její ostře řezaný tvar. ,,Není to hezký, Maličká. Dokonce odporný. Každej den, když se bez tý masky vidím, bez oblečení a všeho... nemůžu uvěřit, že to jsem já. Dřív jsem měl na prstě jakoukoli holku, na kterou jsem si ukázal. Měl jsem sebevědomí, měl jsem se kurevsky rád. Teď trpím hořkou sebenenávistí a snažím se s tím vyrovnat. Ale kdybych to ukázal tobě, to malý sebevědomí, co mi ještě zůstalo a co mě dohnalo k tomu políbit tě a sahat na tebe a říkat ti všechny ty věci, by se úplně rozpadlo. Viděl bych v tvým pohledu odpor, viděl bych strach, znechucení, lítost... kombinace, který bych neunesl. Omlouvám se za to, že jsem tě vyděsil, ale přísahám, že nikdy nedopustím, aby se to stalo,'' řekl a pak se na mě zase zadíval. Tak moc si tím ubližoval. Tím, že si nedokázal připustit, že by ho mohl mít rád někdo víc. ✝️ Upozornění: V příběhu se vyskytuje mnoho násilí a vulgarismů. (13+) Příběh je inspirovaný pohádkou Kráska a zvíře. (fanfikce na Ha

Příběh o lásce dvou mladých lidí. Louis se snem prožít toho co nejvíc než podlehne své nemoci... Harry se snem proslavit se svou kapelou a zachránit ho, svého milovaného... ...Od lásky až ke hvězdám, do vesmíru. L.S. ff [czech ff] All the love xx Veronica.

,,Už jsi v bezpečí. Už jsi u mě,'' zašeptal ten neznámý a já se od něj odsunula dál. ,,Kde? Kde jsem?'' ptala jsem se roztřeseně a pohled mi spadl na mé tělo. Byla jsem navlečená do těch stejných volných šatů, jaké měl na sobě on. Chtěla jsem křičet, protože jsem nic z toho nechápala, a měla jsem takový dojem, že se mi to celé jenom nezdá a že ani po štípnutí se do zápěstí mě to nevykopne do reality v mém pokoji. ,,V nebi přece. Tam, kam patříš.'' Pokračování knihy - Tam, kde je bolest normální cover mi udělala skvělá: @cherrystyles- 🖤