Nenávist už od mala? Ne navždy.. každý příběh má šťastný konec ne? Nenávist či jiný druh lásky stejně si k sobě cestu najdou

Potichu vydechnu, potom co se na pouhou vteřinu střetli naše pohledy. "On je tak kurva atraktivní", přiznám si a znovu očima zabloudím na led, kde se za pukem honí hejno kluků. "Však to není žádná novina koumáku, jede po něm celá ženská populace v Republice. Líbí se dokonce i mí babi", uchechtne se Bára, která přitom nepřestává sledovat střídací lavici týmu. "Ale je to kretén. Normální děvkař", zhodnotím moudře a konečně odtrhnu zrak od čísla 17. Na to Bára prostě odvětí: "tak hokejista no". Ano, číslo sedmnáct. Hokejista. Kokot, co buď myslí ptákem nebo hokejkou. "Bůh ať mě před tebou ochraňuje, Petře Síkoro", pomyslím si. Avšak ten děda tam nahoře, ve veškeré své dobrotě, měl se mnou úplně jiné plány. //omlouvám se za pravopisné chyby atd. Vím po čem mi fanynky toužíme, tak tady to je. Nezapomeň hlasovat a případně okomentovat krásko;)

Fandím Třinci uz asi 8 let, ne kvůli Petrovi, ale kvůli tomu, že poblíž bydlím. (No, poslední dobou i kvůli němu) Mám pro Vás jednu větu - čti a uvidíš:D Jinak chci upozornit, že tam budou občas dost spicy chvilky😚🌶 Máte se na co těšit💋 Pokud by me něco napadlo, konkrétně co už jsem četla oznacim autora🫶🏼

jak to dopadne když sestra jednoho s hokejistů pojede na MSJ když si jí všichni pamatujou jako 8 letou holku která si hraje s panenkama a nosí culíčky i když teď je o 8 let starší? V tomto příběhu se nenachází zápasy na MSJ 2025

Ztrata,laska,prave pratelstvi to vas ceka v tomhle pribehu

Ahoj, jmenuji se Mia Sittová a jsem krasobruslařka, asi si teď říkáte co vám je potom, ALE zkoušeli jste někdy se svým bratrem vycházet doma A na ledě zároveň, ne? Fajn tak já vám povím jaké to je. Nejdřív se navzájem doma pohádáte a nemluvíte spolu, potom nemáte na výběr a musíte se mu omluvit, protože s ním jedete ke stadionu, u stadionu vás čeká Lena, která je ta poslední věc co vás drží od zhroucení, no a potom u vchodu zahlédnete bandu hokejistů, kteří si z vás nahlas utahují, věřte mi, určitě je to sen každého z vás. Tohle byl stereotyp mého odpoledne, dokud nepřijela má trenérka s tou osudovou zprávou...

"Slíbil jsem ti,že se pro tebe vrátím"

Jeden nepovedený střelecký pokus a jeden osudový okamžik. Náhoda je svede dohromady, ale co když mezi nimi vznikne něco, co už náhoda být nemůže?

,,Myslela sis, že to nechám jen tak? Tak to se šeredně pleteš, holčičko." Řekl s úšklebkem a nebezpečně se ke mně přiblížil.