Lord Voldemort je poražen. Většina Bradavických studentů, stejně jako Hermiona, Ginny, Ron a Harry, se vrací zpátky do školy, aby si dodělali náležité vzdělání. K velkému údivu všech se ke studiu vrací i Draco Malfoy, společně s Blaisem Zabinim, Theodorem Nottem, Pansy Parkinsonovou a dalšími hady. Všichni si přejí, aby poslední rok na Bradavické škole čar a kouzel konečně proběhl poklidně, ale bude to opravdu tak? A co když dva odvěcí nepřátelé budou muset z nařízení ředitelky McGonagallové spolupracovat? Změní Hermionin projekt na zlepšení mezikolejních vztahů atmosféru v Bradavicích k lepšímu nebo naopak? Oddechová, ale velice dlouhá Dramione povídka/komedie, která je zaměřena především na Zmijozelskou komunitu. Jak je u mě zvykem, začátek je trošku nudnější, ale pokud těch pár kapitol přelouskáte a dáte povídce šanci, věřím, že se budete bavit :). Přeji příjemné čtení a doufám, že se Vám bude příběh líbit. Začátek: 14. listopadu 2017 Konec: 27. června 2018 Povídka ještě neprošla korekcí a přepisem, proto se zde občas objevují překlepy a malé nesrovnalosti, které ale pro děj nemají žádný význam. *** Věnováno Žanet a Šárce. *** Duševní vlastnictví postav (mimo mnou vytvořených) a prostředí světa Harryho Pottera patří úžasné J. K. Rowlingové. Povídka není psána za účelem zisku.

Když se vám život obrátí vzhůru nohama, nezbývá nic jiného, než zatnout zuby a poprat se s tím. Vysokou školou prý oficiálně začíná dospělost. Devatenáctiletá Victoria je však toho názoru, že někteří zůstanou dětmi navždy. Doposud žila jako jedináček. Poté, co uzavřela dohodu se svou mamkou, se však o pozornost pro ní nejdůležitějšího člověka musí dělit s třemi mladíky, kteří jsou pro ni naprosto cizí. Jako kdyby rozvod rodičů, otčím, tři blázni, kteří se nazývají jejími bratry, nové město a nástup na Univerzitu Nelsona Rothchilda, nebyli nad její síly, ocitá se Vicky v soutěži Králové školy. Stává se tak jednou z Princezen, jež se mezi sebou utkávají o titul Královny školy. Na všem zlém se vždy dá najít něco dobré. Mezi stresem, vztekem, žárlivostí, podrazy, vyčerpáním a touhy propadnou se na země, nachází v novém městě přátelství, lásku, důvěru, ale především samu sebe.

Na svět se rodí spousta typů lidí. Lidé hloupí, chytří, ambiciózní, atraktivní, oškliví, hodní, zlí, nevděční... No, a pak jsem se narodila já. Neustále podezírám toho nahoře, že jsem se tu ocitla omylem, ale zjevně se to přesně takhle stát mělo. Říkejme tomu třeba osud, protože nejsem zrovna případ, kterej se každou chvíli projde po zemským povrchu s vědomím, že ho vyráběli rodiče v ložnici. Příběh šestnáctileté dívky se zvláštní schopností prožívat bolest za ty, které miluje. Za svou rodinu, blízké přátelé a... za něho.

Za sklem kavárny seděla dívka. A přesto, že sklo je průhledné, pro ni nebylo průhledné dostatečně. Příběh o tom, že neviditelnost je někdy nechtěný způsob, jak vyniknout.

Oficiálně už druhý díl Táborového léta! Ellie se vrací do tábora, který se od minulého roku velmi změnil. Nová vedoucí, která jí bude těžce šlapat na paty a také zcela noví táborníci. Dozví se spoustu nových překvapení a nemilých informací, které jí dovedou až na samé dno. Dokáže se postavit pevně na nohy a smířit se s tím? Nebo se rozhodne vzdát to a vrátit se domů? 1K - 14.9.2018❤ 10K - 8.5.2019❤️ 100K - 17.4.2021❤️

Občas mám pocit, že J.K. Rowlingová trávila příliš mnohu času tím, že z Narcissy dělala Malfoyovou - například jí dala blonďaté vlasy - až zapomněla na to, že Narcissa se narodila jako Blacková. Myslím tím, proč se nejmenuje podle hvězdy, nebo souhvězdí?

Šestnáctiletá Ellie Parkerová musí strávit dlouhé tři týdny na letním táboře, na který se nechystala dobrovolně. Nikdy předtím na žádném nebyla, takže netuší, co ji tam čeká a jak to tam chodí. Nicméně ji hned první den překvapí dvě sympatické spolubydlící, které se rychle stanou jejími průvodkyněmi tímto pro ni nepoznaným světem. S jejich pomocí se Ellie učí zdolávat všemožné výzvy a při tom všem ji ani nenapadne, že by právě tady, daleko od domova, mohla najít něco, co jí doposud chybělo. Možná pravou lásku. Možná samu sebe. Je toho ale mnohem více. S vedoucími to občas také není lehké... 1K přečtení - 11.04.2018 10K přečtení - 12.11.2018 50K přečtení - 13.08.2019 100K - 02.03.2020 ❤️

Sedmnáctiletá Mia se probudí v nemocnici, kde se dozvídá, že jí zbývá přibližně šest měsíců života. Má tak před sebou poslední léto a s ním i poslední šanci na to, aby si užila svůj zbývající čas plnými doušky. Rozhodne se jet se svým bratrem na tábor, protože na žádném nikdy nebyla. Ta poslední věc, o kterou by stála, je zamilovat se. Ví moc dobře, co by to znamenalo. Jenže pak se objeví on. Přidrzlý, černovlasý kluk, který otočí její plány vzhůru nohama. Na Miu čeká to nejlepší, ale zároveň i to nejtěžší léto jejího života. • Už po několikáté byl tento příběh terčem kopírování a krádeže. Ačkoliv Poslední tábor rozhodně nepovažuji za to nejlepší, co jsem kdy napsala, má pro mě velkou hodnotu a opravdu si hlídám, jestli ho nenajdu někde jinde. Absolutně nerozumím té potřebě krást druhým jejich příběhy. Uvědomte si, že autorská práva neexistují jenom pro srandu králíků, děkuju. :)

„Bráško?" „Ano, princezno?" „Proč ti říkají buzna? Co to je?" „Víš, to je zlé označení pro jiné lidi jako jsem já." „A je špatně, že jsi jiný?" „Není, ale to oni nechápou. Nemají mě rádi." „Já tě mám moc ráda a budu taky jiná. Budeme oba dva jiní." „Jsi moje zlatíčko, co?" „Bráško? Co to bylo za ránu?" „To byl strýček." „Aha." „Takže se utíkej zamknout do pokoje a nikomu neotvírej, ano?" „Ano, přijdeš pak?" „Jasně, že ano a teď utíkej." Takhle si tě pamatuju, bráško. Jako usměvavého a vždy veselého, ale byla jsem příliš malá na to, abych pochopila, co se děje pokaždé, když zamknu dveře. Je mi to moc líto, bráško. Tak moc... - Upozorňuji, že se jedná o příběh s krátkými kapitolkami založených na dialogu, ve kterých se vyskytuje násilí, sebepoškozování, vulgární výrazy a homosexualita. Děkuji za pochopení.

Za našimi zády se po chvíli ozvalo odkašlání. Veškerý smích utichl a já pomalu slezla z Benjamina. "Plná nadšení koukám, co, Greyová?" s ironickým podtónem se ozval opět Noah. Zdálo se mi, že je všude, což asi dává smysl, když patří mezi vedoucí kempu. "Vlastně ano, myslím si, že si to všichni užijem, co vy na to, kluci?" zakřičela jsem na celé parkoviště. Jako odpovědi se mi dostalo hlasité pískání a potlesk. Noah opět jen zakroutil hlavou, ale na rtech se mu roztahoval lehký úsměv. -------------------------------------------------------------------------- Co by jste dělali, kdyby vás rodiče poslali s bratrem na letní tábor, ze kterého se vyklube armádní tábor? Protože tohle je věc, která se stala právě Amélii. Jak si poradí? Zvládne všechny výcviky, které jsou určené pouze klukům? Zvládne odolat lamačům srdcí? ------- Příběh, kde se Amálie na kempu vypořádá s minulostí, přítomností a začne společnou budoucnost.