Byl jsi můj nejlepší přítel. Na svatbě jsi mi šel za svědka. Svěřoval jsem se ti se vším. Moje manželka tě měla ráda. Zamilovala se do tebe. Opustila mě a šla za tebou. Tys ji přijmul s otevřenou náručí. Začal jsem tě nenávidět. Dal jsi přednost jí před námi. Před naším přátelstvím. Zradils mě. Denně na to myslím. Teď líbá tebe. Teď spí s tebou. Teď miluje tebe. A ty ji taky. A to bolí, Benjamine. Bolí, že miluješ ji. Bolí, žes dal přednost jí. A proto tě nenávidím. Nenávidím tě, protože tě miluju. A to není správné, Benjamine. Není správné to, co jsi mi udělal.

„Ghostbure," pokusil se Tommy o klidný hlas. Pomalu natáhl ruce před sebe v uklidňujícím gestu, navzdory tomu, že byl od ducha i jeho největšího ohrožení příliš daleko. „Počítej do deseti. Počítej do deseti, Ghostbure. Do deseti. Jedna... Se mnou! Dva..." „Jedna, dva," zopakovala po něm duše poslušně, se stále vyděšeným hlasem. „Tři - my tady neumřeme - čtyři, pět - je to v pořádku, všechno je v pořádku - šest - mysli na svou modrou..." „Sedm..." A duch se náhle propadl do vzpomínky, ve které taky počítal. Kterou si nepamatoval, nebo minimálně ne, pokud o tom sám mohl rozhodovat. Počítal a pevný Wilburův hlas se rozléhal nad jezerem i dřevěnou lávkou na něm. /nebo TommyInnit a Ghostbur se vloupají do vězení s představou, že zabijí Dreama. Plán se zvrhne zcela podle kánonu. Ghostbur si při počítání krátce vzpomene na duel Tommyho a Dreama o nezávislost L'Manburgu. Dream splní své výhružky. Wilbur Soot je ze svého hraní solitaire v Limbu vyrušen přijíždějícím vlakem.

Přišel jsem na jednu zajímavou věc. Věc, která se týká jeho a zároveň všech. Ta věc, nebo spíše ta slova se týkají i mě. Vím to s naprostou jistotou. Nikdy. Nikdy nechci, aby mi popřál sladké sny.

Charlie: „Seš strašnej šprt, víš to? " Já: „Jsem si toho plně vědom." Charlie: „Měl by ses taky někdy odvázat." Já: ,„Mně se můj život líbí." Charlie: „Přece nechceš skončit sám, ne? " Já: „Mám přece tebe." Charlie: „Mám tě fakt rád ale ty jsi prostě ztracenej případ. " Já: „Mě má rád každý..." Charlie: „Zas tolik si nefandi." Já: „To nepotřebuju. Fandíš mi přece ty. " Charlie: „Já tě fakt nesnáším." Já: ... (A já tě miluju.) PROBÍHÁ KOREKCE

„Bráško?" „Ano, princezno?" „Proč ti říkají buzna? Co to je?" „Víš, to je zlé označení pro jiné lidi jako jsem já." „A je špatně, že jsi jiný?" „Není, ale to oni nechápou. Nemají mě rádi." „Já tě mám moc ráda a budu taky jiná. Budeme oba dva jiní." „Jsi moje zlatíčko, co?" „Bráško? Co to bylo za ránu?" „To byl strýček." „Aha." „Takže se utíkej zamknout do pokoje a nikomu neotvírej, ano?" „Ano, přijdeš pak?" „Jasně, že ano a teď utíkej." Takhle si tě pamatuju, bráško. Jako usměvavého a vždy veselého, ale byla jsem příliš malá na to, abych pochopila, co se děje pokaždé, když zamknu dveře. Je mi to moc líto, bráško. Tak moc... - Upozorňuji, že se jedná o příběh s krátkými kapitolkami založených na dialogu, ve kterých se vyskytuje násilí, sebepoškozování, vulgární výrazy a homosexualita. Děkuji za pochopení.

tento příběh bude o mladém chlapci jménem Ash Lynx, který pozná kluka z Japonska jménem Eiji a spolu prožívají spoustu věcí u kterých přijdou a některé z kamarádů