Cesta slávy bývá trnitá. Své o tom ví členky skupiny Padlé hvězdy, jež se stala populární zvláště u mladších generací. Prazvláštní partičku kamarádek dohromady svedl konkurz na film. Z neúspěchu si ani jedna z nich nic nedělala. Z konkurentek se staly přítelkyně, jež se společně rozhodly zkusit štěstí a založit skupinu. Dostat se až na vrchol nebylo snadné. Přesto úspěch přišel poměrně brzy a tak se pětice mladých dívek mohla těšit ze všeho, co s sebou přináší sláva. Každá z nich je jiná. Jedna nesnáší děti, druhá se k smrti bojí bouřek, třetí děsí samota, čtvrtá neumí zavřít pusu a ta poslední... Je srdcem skupiny. Ať chce nebo ne, nese na svých bedrech už od začátku tu nejtěžší funkci. Musí udržet pohromadě blázny, kteří se od sebe diametrálně liší. Mezi tím vším si začíná čím dál více uvědomovat, že jejím kamarádkám už nejde jen o zábavu a radost z toho, že mohou společně zpívat a hrát. To už je dávno pryč. Z koníčku se stává cesta k obdivu a především k bohatství. Když zapomenou na vystoupení v menším městečku, kde zpívaly tradičně každý rok, začíná toho mít dost. Místo toho, aby s nimi odletěla k moři, rozhodne se na tradiční jarmark zajít sama. Když vidí tváře lidí, jež dobře zná, rozhodne se. Poprvé od založení Padlých hvězd, zpívá na veřejnosti bez svých kolegyň. A právě v tu chvíli, se jí celý život obrátí vzhůru nohama.

Když se vám život obrátí vzhůru nohama, nezbývá nic jiného, než zatnout zuby a poprat se s tím. Vysokou školou prý oficiálně začíná dospělost. Devatenáctiletá Victoria je však toho názoru, že někteří zůstanou dětmi navždy. Doposud žila jako jedináček. Poté, co uzavřela dohodu se svou mamkou, se však o pozornost pro ní nejdůležitějšího člověka musí dělit s třemi mladíky, kteří jsou pro ni naprosto cizí. Jako kdyby rozvod rodičů, otčím, tři blázni, kteří se nazývají jejími bratry, nové město a nástup na Univerzitu Nelsona Rothchilda, nebyli nad její síly, ocitá se Vicky v soutěži Králové školy. Stává se tak jednou z Princezen, jež se mezi sebou utkávají o titul Královny školy. Na všem zlém se vždy dá najít něco dobré. Mezi stresem, vztekem, žárlivostí, podrazy, vyčerpáním a touhy propadnou se na země, nachází v novém městě přátelství, lásku, důvěru, ale především samu sebe.

Příběh vyšel knižně. ............................................. Vlčí zátoka. Konec světa. Tak by malé městečko, jež bylo odlehlé od veškeré civilizace, popsala Amber Mitchellová. Zapadlá díra, v níž se zastavil čas. A právě sem se ona, holka z velkoměsta, musela po smrti svých rodičů přestěhovat. Rodina Mitchellových žila po celé zemi. Kořeny však měla právě zde. Ve Vlčí zátoce, kde žili po několik staletí. Jejich starodávné sídlo s rozlehlými pozemky se nacházelo uprostřed lesa. Pro téměř plnoletou Amber se jednalo o šok, z něhož se nebyla schopna jen tak vzpamatovat. V jednu chvíli měla vše. Rodinu, přátele, budoucnost, zázemí. A v tu druhou o to přišla. Jediné, co jí zbylo, byli příbuzní, jež vídala jen o vánocích a místo, které pro ni bylo naprosto cizí. Přestup na střední školu, jíž navštěvuje necelých dvě stě studentů, jí to nijak neulehčuje. Dříve ji jménem znalo jen pár jejích přátel. Když se však přistěhujete na místo, kde žije jen málokdo, ví o vás každý téměř vše. Amber se potýká nejen se školou a se svou rodinou, ale i se spolužačkou, jež se jí během prvního dne milostivě ujme. Díky Lauren poznává, jak že to zde vlastně chodí. Vlčí zátoka však ukrývá spoustu tajemství. V lesích číhají monstra, o nichž nikdo nemluví rád. Některé rodiny se od těch ostatních drží dál. Jednou z nich jsou právě Stevensovi, jejichž kořeny sahají stejně hluboko do historie městečka jako ty Mitchellových. Amber se zaplétá do věcí, jimž nerozumí. Okolnosti, kterým nedokáže zabránit, jí přivádí na paseku, kde se dozvídá, že někdy je dobré věřit legendám. Protože právě ty vám mohou na tak odlehlém místě zachránit život.

Ahoj. Jmenuji se Samanta Mekková a tohle je můj příběh. Na začátek se tohle městečko zdálo docela obyčejné, ale to je lež. Když jednou večer napadne hnusná obluda porybného a ten skončí na pitevním stole, rozjede policie hledání a varují všechny, aby si dávali pozor. Dva dny na to se k mým dveřím zatoulá opuštěný vlk a začne mě chránit. Zřejmě ví, co se tu děje. Nikdo v tomhle městě není v bezpečí a jediné co o tom vědí je, že chodí v noci... Jak příběh dopadne? Co se stane osmnáctileté Sam? Kdo je její ochránce? Podaří se Nočního Děse zastavit? A zamíchá se do toho láska?...... To si přečtěte sami. 🌹❤🌹 [DOKONČENO] PS; za úžasný cover děkuji @Tezzi_Snow ❤❤❤❤❤❤❤ Nejlepší umístění; #1 - lež #1 - vlkodlak #1 - sam #1 - pravda #1 - dobrodružství #2 - vlk #2 - fantasy

Highest Ranking: #1 in Non-Fiction [27.9.16] How many Kylies are there on this site? Do all of them have to have messy buns? Why does everyone love Starbucks so much? Why does every heroine have to have some sad back story? Why does everyone have to look like a model? Is there some really small gene pool that I don't know about which means everyone looks the same? Where's the fun in having a boring character?! Here's how to make a character that will surprise everyone.

,,Chtěl bych tebe agentko a to moc dobře víš." ,,Oba víme, že to nejde a nemám v plánu se nechat zabít Stylesi." ,,Já se postarám o to abys byla moje. Navěky." Příběh vypráví o agentce Christině Davisové , která pátrá po sériovém vrahovi a králi podsvětí jménem Harry Styles, který tvrdí opak a chce aby našla toho pravého vraha i za cenu její vlastní svobody.

Narodila se v Aridě. Byla vycvičena, aby nemilosrdně zabíjela. Ovšem i ona si po tom, co zabije na rozkaz svého velitele svého jediného opravdového přítele, uvědomí, že nechce žít ve věčném zapomnění jako Smrt bez tváře. Uteče, ale oni jí jen tak nepustí. Přijde do Araluenu, aby se skryla a stane se tak hraničářkou... PRVNÍ HRANIČÁŘKOU. )( Vítejte ve světe Johna Flanagana. Celý svět, ve kterém se příběh odehrává patří jen a jen jemu. ©2020holkaXx

-příběh již neaktualizuji- Děsilo mě to. Děsilo mě to, co jsem cítil, že po sedmnácti letech života si přikráčel někdo a změnil mi pohled dokonce i na samu sebe, že jsem během pár měsíců ztratil pevnou půdu pod nohama a najednou vůbec netušil, kdo jsem, neměl jsem ponětí, kdo je sakra ten Jayce na fotkách. Přišel jsem si ztracenej, chtěl jsem znovu najít sám sebe, a i když jsem někde v podvědomí věděl, že to musím přijmout, že je to pravda, že tohle jsem já a že už to nikdy nebude jako dřív, nešlo to. Nedokázal jsem to vyslovit nahlas.

„Nemůžeš moje srdce přimět cítit něco, co prostě necítí."