TATE Je to pět let. Pět let od našeho rozchodu i od chvíle, kdy jsem ho viděla naposledy. A přesto ho pořád nedokážu vyhnat z hlavy. Vrací se do mých myšlenek i do mých snů naprosto nezvaný a nevítaný. I přesto, že jsem teď zadaná a měla bych myslet na svého přítele, a ne na něj. Jenže on byl první. První, který uchvá...
Bylo vybojováno mnoho bitev. Mnoho tvorů padlo, nakonec však zavládl mír. Ten ale neměl trvat věčně. Poražení se pomalu vrací ze stínů, aby se znovu chopili moci. Těch, kteří je dokážou zastavit je jen pár, a jejich úkol není tak jednoznačný, jak se zprvu zdálo...
,,Vítejte na Strosii, čtvrté planetě soustavy Attry a první planetě Amanského kongresu. Pokračujte prosím k příslušnému terminálu. Návštěvníci ze Starary předloží platné vízum." To je Strosie - s populací čítající necelých deset miliard lidí a četné menšiny jiných ras, s prosperující faunou a flórou a nějakým tím tril...
Kdysi bývalo Království šťastné a život poddaných krásný, ale všechno odvál čas a zašlapal král, kterému tiše říkají Pošlapatel...po dvou stoletích útlaku si lidé jistě zaslouží znovu narovnat svá shrbená záda... Kdo je však vysvobodí? Na elfy už nikdo nevěří, ani v pohádkách se o nich zmiňovat nikdo nemůže... ...
Zajatci pravdy, děti, které byly vychovány, aniž by tušily, kým vlastně jsou. Jenže nyní to už nejsou děti. Už to nejsou jen utlačovaní lidé. Stali se z nich hrdí Zentijští bojovníci, kteří se za své místo ve světě hodlají rvát. Útok na Xavijskou loď se blíží. Vysvobození vězňů je blízko, ale královská rodina mlčí...
Země byla před deseti lety napadena Xavii. Mimozemšťany z hlubokého vesmíru. Lidem se pod jejich nadvládou nežije špatně, ale není to to, co dřív. Svoboda. To je to, co jim nejvíc chybí. Virtuální hra Truth je Xavijský vynálezy, který zkoumá lidskou mysl a nové technologie. Tedy všichni si to msylí. Každý rok je vybrá...
„Potřebuju, abys řekl něco ohromujícího. Nějaké vojenské moudro nebo tak. Něco, co bych mohla citovat." Ray na chvíli vzhlédl od své práce a nadzvedl obočí. Čelo se mu lesklo potem, jak se už několik hodin smažil na přímém slunci, navlečený ve své protichemické uniformě s ochrannou vestou, ověšený vysílačkou, zásobník...
Bylo to jako sen, když mladičké Hazel spadlo do klína nemalé dědictví v podobě starého, kouzelného domu na vesnici. Domu, který byl obklopený záplavou vlčích máků, které Hazel vždycky tak milovala. Ač o svých vzdálených příbuzných, kteří jí dům odkázali, nikdy neslyšela, nebránilo jí to v tom, aby ho přijala s otevřen...
