Už od mala pro mě byla gymnastika a hudba důležitá. Ve sportovní hale jsem byla jako doma... Až do toho osudného momentu. Až po smrti mojí matky jsem si začala uvědomovat, kolik lidí v mém životě bylo naprosto zbytečných, kolik lidí mě ve skutečnosti nenávidí, kdo je skutečný přítel a kdo ne. Hlavně jsem si ale uvědomila, že sport, kterému patřil celý můj život, vlastně nebyl tak skvělý, jak jsem si myslela. V té době jsem si řekla, že se ke gymnastice už nikdy nevrátím. A teď, necelý rok poté, jsem tady, na jiné škole a v jiném městě, které přináší nové situace, zážitky a nabídky...

*Pokračování příběhu SEDM* Příběh pokračuje o sedmnáct měsíců později. Každému se za těch pár měsíců změnil život. Některému k lepšímu, některému k horšímu. Neviděli se dlouhých sedmnáct měsíců, které je změnili k nepoznání. Z Dominika je úspěšný rapper a z Natalie hrdá matka. Dokáží se dát zpět dohromady? Dokáží spolu vychovat dítě? Zvládne Dominik zjištění, že je Natalie zasnoubená? To všechno v druhém dílu příběhu Sedm. ... "A nechce si jít Dominik odpočinout a říct mi to, až se vyspí?" Pokusím se ho odbít, abych se mohla jít vyspat. Zábava sice je, ale já bych spíš preferovala spánek. "Ne, dokud ti to všechno neřeknu." Stojí si za svým nad čímž už jenom zakroutím hlavou. "Já..já vím, že jsem hroznej člověk a že už si nezasloužím ani jednu tvoji slzu. Vim že jsem idiot kterej ti třikrát ublížil, jen mě nech říct jedno. V ten den, kdy si mi před tvými rodiči řekla, že mě miluješ, se můj svět zase roztočil, nebo co světy normálně dělaj. Prostě se mi vrátila naděje, že budeme spolu, že já budu s tebou, v což jsem už nevěřil, když si dávala přednost rodičům. Protože i když tomu možná nevěříš, tak já jsem bez tebe absolutní nic." Zaškytá znovu. I když je úplně na mol, ví co říká a myslí to vážně. ... Koho milujeme, toho nejsme nikdy pevně rozhodnuti opustit, i kdyby nám sebevíc ublížil." - Colette „Naděje není přesvědčení, že něco dobře dopadne, ale jistota, že má něco smysl - bez ohledu na to, jak to dopadne." - Václav Havel

Osumnáctileté Marii se v životě objevila hodně těžká překážka. Při autonehodě jí zemřela matka a ona se musí starat o svou malou šestiletou sestru Lauru. Před kterou utajuje svůj pláč, který se občas mění v hysterické záchvaty, které nezvládá ovládat. Vše se rázem změní, když jí do života vstoupí dvaceti jednaletý Petr, který se živí zpěvem. V jeho přítomnosti se cítí Mari v bezpečí a jedině on zvládá její záchvaty utišit. ,,Peťo?" Zamumlám mezi vzlyky. ,,Jsem tu." Uklidňuje mě ve svém náručí. ,,Už bude dobře." Dá mi pusu do vlasů. Když se uklidním podívám se mu do očí. ,,Děkuju, že jsi tu." Kňourám. Usměje se. Ten úsměv jsem u něj ještě neviděla. Utře mi slzy z tváří a vezme je do svých dlaní. ,,Miluju tě Mari. A budu tu pro tebe kdykoliv bude třeba." Co se, ale zvrtne v jejich vztahu ? Dozvíš se, když se začneš, tak do toho! ,,Dělám špatný věci, tak už mě kur*a přestaň milovat!" Řve. ,,Nemůžu!" Se slzami v očích pozoruju, jak mlčky stojí přede mou. Bez jakéhokoliv dalšího slova mě políbí. Poslední, co umírá je naděje. Pokud miluješ Steina jsi tu správně. Jelikož v tomto příběhu jsou propojené jeho texty z písní. V příběhu se vyskytují drogy, alkohol a vulgarismy. # 2 - petr {18.6.2020}

Sex, hudba, drogy a alkohol...

,,Odpustila by si mi všechno co bych provedl?" zeptal se v objetí a já trochu znejistila..proč se mě na tohle ptá? ,,Samozřejmě zlato" odpověděla jsem a pořád ho pevně svírala. ,,Tak mi prosím odpusť i tohle" řekl a přestal mě hladit ve vlasech.

Sedmnáctiletá Mia se probudí v nemocnici, kde se dozvídá, že jí zbývá přibližně šest měsíců života. Má tak před sebou poslední léto a s ním i poslední šanci na to, aby si užila svůj zbývající čas plnými doušky. Rozhodne se jet se svým bratrem na tábor, protože na žádném nikdy nebyla. Ta poslední věc, o kterou by stála, je zamilovat se. Ví moc dobře, co by to znamenalo. Jenže pak se objeví on. Přidrzlý, černovlasý kluk, který otočí její plány vzhůru nohama. Na Miu čeká to nejlepší, ale zároveň i to nejtěžší léto jejího života. • Už po několikáté byl tento příběh terčem kopírování a krádeže. Ačkoliv Poslední tábor rozhodně nepovažuji za to nejlepší, co jsem kdy napsala, má pro mě velkou hodnotu a opravdu si hlídám, jestli ho nenajdu někde jinde. Absolutně nerozumím té potřebě krást druhým jejich příběhy. Uvědomte si, že autorská práva neexistují jenom pro srandu králíků, děkuju. :)