!!! PROBÍHÁ KOREKTURA!!! AU EreRi fanfikce Levi se po rozchodu s Erwinem necítí zrovna nejlíp a tak se své rozbité srdce snaží vyléčit v jedné z newyorkských kaváren, kde se setká s mladým talentovaným pianistou Erenem Jaegerem, který zde každý večer hraje. Jaký příběh se vlastně skrývá v písních mladého pianisty a jaká tajemství tají jeho smaragdově zelené oči? Za krásnou obálku moc děkuji @alexcoorne

/Přežij!\ (Kurotsukki, Bokuaka) ,,Zvládneme to, přežijeme" Chytil mou ruku do své dlaně a konejšivě ji hladil palcem. ,,Jak to můžeš vědět?" Zoufale jsem na něj upřel svůj pohled. Kuroo se podíval na Akaashiho s Bokutem, kteří spali na zadních sedadlech v obětí a poté stočil svůj pohled opět ke mně. ,,Protože jsme spolu" Ten úsměv, který mi v tu chvíli věnoval budu mít před očima celý život. ✖Anime: Haikyuu ✖Ship: Bokuto Koutaro × Akaashi Keiji, Tsukishima Kei × Kuroo Tetsurou ✖Varování: Boy×Boy ✖Homofobům vstup zakázán

Ship: OsaAtsu (Osamu x Atsumu) Anime: Haikyuu!! !!!Není to úplně podle anime!!! Byli tu dvojčata, které znal snad každý, Atsumu a Osamu Miya. Už odmalička spolu dělali všechno a věčně mezi sebou soupeřili. Jednoho dne se však upsali sportu jako je volejbal a pokračovali v něm i nadále. Přihlásili se na střední školu Inarizaki, kde všem ukázali svůj talent. Mluvilo se o nich čím dál více. Ovšem nebyli známé jen pro svůj talent a vzhled, ze kterého šílela každá dívka, ale také pro své chování. Atsumu byl seběvedomý, bezstarostný a občas sobecký člověk, jenž všechny rád provokoval, ale sem tam uměl i zalichotit. Podle svého bratra neposlouchal ostatní, nevracel vypůjčené věci a lhal. Také měl rád, když vše šlo, jak chtěl. Byl ten chladnější. Osamu byl klidný a snažil se nedávat na povrch své emoce. Avšak když se naštve, odhodí svou kamennou tvář a začne chrlit vulgární výrazy. Což dokáže zapříčinit jedině Atsumu. Osatní jej považovali za toho milehjšího a byl také známý pro svou vášeň k jídlu. Osamu se proto ve svém druhém ročníku rozhodne ukončit volejbal. Ale co to udělá s jeho bratrem? I když měl Atsumu řadu nápadnic, nestál ani o jednu. Vše co ke štěstí potřeboval byl jeho bratr, jenže o tom Osamu nevěděl. Jak tohle všechno skončí? Rozdělí se jejich cesty?

Christmas has been Eren's favorite holiday ever since he was a child, and this year he gets the best Christmas present of all! ~ Merry Christmas & Happy Holidays to all you lovely people! Enjoy♡

Levi Ackerman resides in a facility for the terminally ill, angry and bitter toward the world for being stripped of his life before he's even allowed to live it. He keeps to himself and in fact shuns any kind of social interaction with anyone. That is, until he stumbles upon the music room, inhabited only by a cancer-ridden teenager who's just as lonely as he is. I do not own SNK.

~~COMPLETED~~ Hinata was born deaf. That never stopped him from being the most joyful carefree kid anyone could know. But he would never let them see through his joyful exterior. Not only through his struggles of not being able to hear, but also through his home life and mistakes

𝗸𝗼𝘇𝘂𝗺𝗲 kenma is a pro-gamer that happens to meet the beginner gamer hinata shōyō, in a RPG. (role-playing game) started: 05.12.20 ended: 09.12.20 achievements: 1 #kenhina (for 1y+) 1 #haikyuufanfiction 1 #volleyball 1 #hinata 1 #hinataxkenma 1 #haikyu © furudate haruichi, haikyu. © kenme0w, plot / writing.

"I don't love you anymore." Lies ~~~ "Did you end it with him?" Akaashi stared blankly at his father. The tears have all dried up, and all that's left were red scars and shattered glass. "Yes," he muttered bypassing his father and running up the stairs into his room. ~~~ Akaashi was being abused at home. Merely a puppet under his father. Bokuto didn't know anything ||same universe as Box of Reminiscence||

𝗯𝗼𝗸𝘂𝘁𝗼 kōtarō is a model, who crossed paths with akaashi keiji, a photographer. started: 09.19.20 ended: 05.07.21 © furudate haruichi, haikyu. © kenme0w, plot / writing.

Když jsem se ocitl v úzkých, spatřil jsem jeho...černovlasého chlapce s tmavě modrýma očima. Vyzařovala z něj zastrašující aura, což zapříčinilo, že zmizeli všichni kolem...krom nás dvou. Jeho pohled byl tak povýšený stejně jako on sám, a přesto jsem od něj nedokázal odtrhnout oči. Moje výška mu připadala vtipná, tak jako mé hraní, a přesto jsem ho nemohl dostat z mysli. Nesnášel jsem ho. Sledoval mě, sledoval mě neustále...malinkatý chlapec s oranžovými vlasy jako mandarinka. Dal jsem mu tak tisíc důvodů, proč by mnou měl opovrhovat stejně jako já jím, ale přesto mě dál sledoval. Chtěl jsem mu ukázat, co jsem doopravdy zač, chtěl jsem mu ukázat, kdo je jeho král a jaké má místo, ale ani po té drtivé porážce nepřestal a já ho nemohl dostat z hlavy. Když už jsem myslel, že na něj zapomenu, opět jsem ho zahlédl a nemohl jsem odthnout zrak, i když se stále tak povýšeně a vítězně usmíval. A takhle to bylo pokaždé...skoro jako bychom byli propojeni nějakou neviditelnou nití... Začal jsem jej sledovat taky. Zajímal mě. Chtěl jsem zjistit, proč se nevzdává a stále má na tváři úsměv, ten iritující úsměv, který jsem chtěl zničit. Chtěl jsem jej vidět na kolenou. Jenže čím víc jsem jej vídal, tím víc jsem si jej oblíbil. Nechtěl jsem, aby mu ten úsměv někdo vzal, ale ani jsem ho nechtěl mít v hlavě. Naše cesty se několikrát rozdělily... ...jenže nakonec jsme se znovu potkali... !!Není to úplně podle anime!!