„Tak co? Líbilo se ti to?" zeptal se odporně slizkým hlasem muž, tyčící se nad postavou drobného chlapce. Chlapec neodpověděl. Zarytě mlčel a propaloval pohledem podlahu, třásl se. Během chvíle na jeho tvář dopadla rána, která ho následně poslala obličejem k chladné zemi. „Na něco jsem se tě ptal!" zasyčel muž a za vlasy vytáhl chlapce zpět na nohy. Chlapec se na něj konečně podíval. „Ano, můj pane," zašeptal rozechvělým hlasem, „moc se mi to líbilo." Usmál se. Usmíval se i přes slzy, skrz které nemohl nic vidět. Usmíval se i přes bolest, kterou mu způsoboval každý nádech. Usmíval se, protože věděl, že i přes to všechno se nikdy nesmí přestat smát.

Mé jméno je Claudia Hamptonová a je mi sedmnáct let. Můj otec se už nemohl dívat na to, jak trávím skoro všechen čas u počítače, nebo mobilu, a tak se mě rozhodl přihlásit na tábor. Tábor, který mi překroutil život. Cover by: Adri1616

Tohle místo lidi mělo odnaučit fetovat, pít, kouřit.. Místo toho to tu lidi odnaučilo sebekázni. Od prvního okamžiku jsem si přála být o tý léčebny co nejdál a ještě dál od těch lidí. Hlavně od Adriena, bad boye, který na všechno kašlal, život mu byl ukradenej a jediný člověk, který v něm viděl něco víc jsem byla já. Bohužel. Jak to dopadlo? Pro některé dobře, pro jiné zle a jiní si nakonec ani nevzpomenou. 24.3.18- 16.5.18 #79 ve ff 24.4. 18 #48 ve ff 1.5. 18 #35 ve ff 5.5. 18 #26 ve ff 10.5. 18

Adrien Vánoce nenávidí, nejen že je nucen trávit čas s otcem, je odporná zima, všude jsou mraky lidí a na Štědrý den mu umřela matka. Je zahořklý a už neví co by provedl, aby dostal otce do potíží. Gabriel Agreste má jediný nápad, přihlásit syna do každoroční dobrovolné akce na zpříjemnění Vánoc. Marinette Vánoce miluje, nejen že jsou celá rodina pohromadě, je volno, všude je romantický sníh a světýlka a okolo je spousta radosti. Rozhodla se přihlásit do dobrovolné akce, kde se každý den lidé z celé Paříže podílí na kráse Vánoc. Tyto dva spletl osud dohromady a ani jeden z jejich setkání nevyjde stejný jako dřív. Co je na tomto příběhu neobyčejného? ° zpříjemnění čekání na Vánoce ° ukáže co se dá o Vánocích dělat a proč je mít/ nemít rád ° silvestrovská jednodílovka ° pokud dočtete do konce, můžete si napsat vlastní konec

,,Mami! Tati! To neuhodnete! Vyhrála jsem zájezd! Do New Yorku!" Letní prázdniny, doma nuda, úžasná příležitost na dovolenou. Bez rodičů. Jen já. A ten blonďák, který vyhrál zájezd stejně jako já. Nejlepší léto nebo boj o přežití? ML FF

,,Já toho arogantního debila cvičit na snowboardu nebudu! Toto je lyžařský výcvik a když si dovezl snowboard měl by na něm snad umět ne?! A když už, najděte si na to někoho jiného!" ,,Chápu, že se ti do toho nechce Marinette.. To co ti udělal se rozneslo už i mezi učiteli. Ale ty a Adrien jste jediní co mají snowboard a zároveň na ně nezbyly lyže a proto jsi jediná možnost" Zvrčela se na tu blonďatou palici vedle mě.. Nejdřív mi zlomí srdce, pak za mnou dolízá když zjistí že jsem ta úžasná superhrdinka a ne jen úplně vygumovaná Marinette, potom si odjede na dva roky do trantárie a pak se vrátí do školy zrovna na lyžák kde se tváří že je neviňátko a že se nic neděje?! Už teď vím, že celý tyto dva týdny budou nejhorší v mém životě.. Toto je fanfikce na seriál Kouzelná Beruška a Černý Kocour, ale nemusíte ho znát na to, aby jste tuto knihu četli. Příběh nenavazuje na mé předchozí knihy, ani s nimi nijak nesouvisí.

„Bráško?" „Ano, princezno?" „Proč ti říkají buzna? Co to je?" „Víš, to je zlé označení pro jiné lidi jako jsem já." „A je špatně, že jsi jiný?" „Není, ale to oni nechápou. Nemají mě rádi." „Já tě mám moc ráda a budu taky jiná. Budeme oba dva jiní." „Jsi moje zlatíčko, co?" „Bráško? Co to bylo za ránu?" „To byl strýček." „Aha." „Takže se utíkej zamknout do pokoje a nikomu neotvírej, ano?" „Ano, přijdeš pak?" „Jasně, že ano a teď utíkej." Takhle si tě pamatuju, bráško. Jako usměvavého a vždy veselého, ale byla jsem příliš malá na to, abych pochopila, co se děje pokaždé, když zamknu dveře. Je mi to moc líto, bráško. Tak moc... - Upozorňuji, že se jedná o příběh s krátkými kapitolkami založených na dialogu, ve kterých se vyskytuje násilí, sebepoškozování, vulgární výrazy a homosexualita. Děkuji za pochopení.

Vždy jsme byli přátelé. Ti nejlepší. Pokaždé jsi stála při mně. Já při tobě ne. Nikdy jsi mě nezradila. Já tebe tolikrát. Nikdy jsi se ke mně neobrátila zády. Ale já ano. Tak moc jsem ti ublížil. Miluju tě a musím tě požádat o odpuštění. A právě proto ti teď píšu tento dopis.

Vždy jsme byli přátelé. Ti nejlepší. Pokaždé jsem stála při tobě. Nikdy jsem tě nezradila. Nikdy jsem se k tobě neobrátila zády. Proč ty ano. Proč jsi mi musel tak moc ublížit . Vždyť já tě milovala. A právě proto ti teď píšu tento dopis.

Jaké pocity má člověk prvně letící letadlem? Jak se dá odborně upálit medvěd v mikrovlnce? Že k práci pokojské je někdy třeba neprůstřelná vesta? A také, jak se platí mýtné uprostřed pralesa, kde Hitchcock nejspíš natáčel své filmy. Dále si řekneme něco o Anlgickém mistrovství a záhadách pětihvězdičkové a prvotřídní kuchyně. Podíváme se na zoubek tvrdě (velmi tvrdě) spícím bažantům a nemůžu vynechat ani trochu vzrušení v podobě záplav alkoholu ... teda eee vody a sněhu jsem chtěla říct, no a nebude chybět ani trocha (krve? COŽE?!). Aneb Ze zápisníku pokojské!