Prudce se otočil a podíval se mi překvapeně do očí. Zvedl svou dlaň a opatrně mi ji položil na tvář, jako by se bál, že se mu vytrhnu. Palcem mě jemně pohladil po líčku. V žaludku se mi rozletěli motýlci. Vzrušením jsem málem zapomněla dýchat. Trochu se ke mně naklonil. Stále mi hleděl do očí a jako by v nich hledal svolení. Nepatrně jsme kývla. Naše rty se začaly pomalu přibližovat, až se nakonec spojily.

Pierre Beaulieu by se se svou lakotou, sobectvím a uměním vytvářet si předsudky mohl jako horký favorit účastnit soutěží, kdyby však splňoval nepsané pravidlo být živý. Není to tak dávno, co zemřel, a rozhodl se vše změnit. Jak se člověk ale jen napravuje ze záhrobí? ~ Krátká humorná povídka ze "života" zesnulého francouzského malíře Pierra, který si ze všeho nejvíc přál být nezapomenut jako zlý člověk. Nechť mu v tom tato kniha aspoň trochu dopomůže.

Občas s hrůzou sleduji ty azurově modré oči. Nikdy se nepletou. Perleťová pleť se leskne a blonďaté vlasy pohupující se ve vlnách na jejích zádech září jako ryzí zlato. Plné rty a medový hlas. Musím si neustále připomínat, že je člověk. Že není robot ani pouhý výmysl techniky. Je ze svalů, kostí, šlach, nervů a orgánů. A těsně nad uchem, bezchybně skrytý pod kůží, má malý čip s nekonečnými zásobami dat a informací. Jeden život uložen na drobném kovovém disku hyzdící moji sestru Angeliku. Vítejte ve dvacátém druhém století. Století nesoucím se ve znamení maximální modernizace a automatizace, století, kterého se jako zázrakem lidská civilizace dožila. White mluví pomalu, nahlas a slovy seká jako šavlemi. Připadám si malý a nerozumný, když roztíná všechny mé naivní naděje, jednu po druhé. Ale na tom už stejně nesejde, na ničem nesejde, protože náš svět balancuje na kraji propasti a my nikdy nevíme, jakým směrem se doba ubere. *** „Lidé byli stvořeni k tomu, aby byli milováni, a věci k tomu, aby byly používány. Svět je v chaosu, protože vše je naopak." Dalajláma

"Zůstaňte v Registře a budete v bezpečí." Zůstat v Registře bylo to jediné, na čem systému záleželo. Míchání znamenalo problémy a těm se systém chtěl vyhnout, a tak vznikly Registry. Systém podle barev, který jasně určoval, kdo kam patří. A problémy ustaly. Ne však na dlouho. Fallon Hartleyová patřila do Registry typu Modrá a nikdy netušila, k čemu by ji to mohlo dovést. Cover by: @alexcoorne

Jsou dvě skupiny lidí. Ti, co na duchy a ostatní nadpřirozené bytosti věří a ti, co si odmítají takové pošetilosti přiznat. William Wells, devatenáctiletý středoškolák, je jednou nohou v každé skupince, přesto si ale odmítá připustit, že by mohl mít jednoho ducha přímo před nosem. Edward Conan Black je naopak v problematice ne-úplně-živých bytostí ponořen pravděpodobně více, než si myslíte a možná dokonce i více, než by sám chtěl. Jak se můžou osudy takto rozdílných osob propojit? A jak byste vy naložili s faktem, že jediná možnost záchrany pro nevinného člověka je udělat tu jednu jedinou věc, kterou jste si zapřísáhli, že už nikdy neuděláte? xWarningsx: boyxboy, lgbt, násilí, alkohol, únos, muceni, smrt, /skoro/znasilneni

Co kdybyste dostali ohromnou sumu peněz za postřelení svého kamaráda? Přijali byste? Volte ne. Vždycky... jinak bude zle. Vláda údajně rozesílá do světa jakési testy slušnosti. Původně skvěle vypadající zábava se zvrtne ve chvíli, kdy odvlečou první rodinu. Plnění testů se stane povinností. Jen vrtím hlavou a hledím jim do očí, do těch moc smutných očí, jejichž smutek se pravděpodobně odráží i v těch mých. Přeskočím pohledem na zmatenou Bereniku a Ester. "Sbohem," naznačím rty. A otočím se. Nechám se odvláčet někam pryč, daleko. *** Sprintujeme ze všech sil a on mě táhne za sebou jako hadrovou panenku, nemůžu se vzpouzet, tím bych dostala do zkázy nás všechny. Vidím denní světlo. Po hodinách pod zářivkami opět zlatavé slunce. Jakou má ale cenu žít pod ním, když on nemůže? ~ ÚSPĚCHY ~ #1 SCI-FI: 14.3.2017 2.3.2017 - 1K přečtení 27.6.2017 - 10K přečtení 2.2.2020 - 100K přečtení<3 4.3.2017 - 100☆ 27.5.2017 - 1K☆ Všem mockrát děkuji za veškerou podporu. ❤ Za nádherný cover vděčím šikovné @JoyMcGee. ❤