"Byl můj... a já byla jeho. Byli jsme jedno." Zatímco jsem na něj čekala, věděla jsem, že se mi mstí tím nejstrašnějším způsobem. Jeho touha po pomstě mu zatemnila mysl. Ale mně to nevadilo. Milovala jsem ho tak jako tak. Protože přesně jak řekl Christian; byl moje Monstrum. Stejně jako já byla jeho anděl.

PS? Nečti bez prvního dílu. Anděl je někdo, kdo je sladký, laskavý, starostlivý, klidný a jemný. Nejkrásnější žena na planetě. Někdo, kdo je úžasný ve všech směrech. Je to dívka, která vám rozbuší srdce, když vejde do místnosti. Dívka, kterou budete potřebovat, ať jste kdekoli. Dívka, díky které chcete být lepší. Anděl je někdo, kdo je vaší oporou. Už dávno jsem se vzdal naděje, že najdu svého Anděla. Poté, co jsem ztratil svou matku, jedinou osobu, která pro mě byla vším, jsem věřil, že andělé neexistují. Myslel jsem, že je to všechno lež. Ale Maya...ona byla opravdu můj anděl.

Modrá a zelená, zase ta kombinace. Zírali jsme na sebe, každý s jinou směsí emocí. Touha, Chtíč, vzrušení, strach a očekávání. Bože, do čeho jsem se to zase dostala?

Vystudovat medicínu, pracovat, časem si možná najít partnera a založit rodinu. To byly vždy cíle Rylee, která nechtěla, aby její budoucí děti vyrůstali v poměrech, v jakých ona. Už před rokem se jí v určitých oblastech života změnily priority poté, co poznala nové přátele. Tento rok je ale zkoušena mnohem více a to Ericem, který jí nenechá chvíli o samotě. Kde je ona, musí být i on a Rylee jeho neustálá přítomnost na jednu stranu vytáčí, protože jí zviklává k věcem, které by nikdy nedělala a na druhou stranu jí právě tohle baví, protože přináší trochu napětí a změny do jejího bezvýrazného života. POZOR: jedná se o volné pokračování příběhů Inspiration a Nerovná hra, takže doporučiji přečíst předem, pokud si nechcete vyzradit děj!

Druhý díl Řízeni adrenalinem! „Blbečku." Zašeptala jsem podmračeně jeho směrem. „Proč ses rval?" Pokývla jsem na něj hlavou, aby se dal do vysvětlování. „Na tom nezáleží." Zamumlal mrzutě. „Seš dobitej jako pes, takže je jasný, že na tom záleží." Vyvrátila jsem mu a zkontrolovala tu ránu. Už se pomalu ani netekla. Ani nevypadala, že bude potřebovat zašít. „Jestli tě to uklidní, ten druhý dopadl hůř." „Otřepaná to fráze, ale toho druhého jsem viděla a mohu říct, že jste na tom asi tak na stejno." Mykl nad tím lhostejně rameny. Přelepila jsem mu obočí náplastí a začala mu otírat zakrvácený nos. Zaplať pán Bůh, nevypadal zlomeně. „Tak mluv." Pokývnutím hlavy jsem ho znovu vybídla k řeči. Ne zrovna nadšeně se nadechl. ... Jedná se o pokračování příběhu Řízeni adrenalinem s odstupem pět let. Doufám, že se vám bude příběh líbit alespoň z poloviny tak jako jeho první část. Varování v příběhu se objevují vulgarismy, sexuální scény a gramatický chyby.

„Přestaň," procedil skrz zaťaté zuby. „S čím?" Odrazil se od stolu a rozhodil ruce do stran. „S tímhle vším! Přestaň!" Rozkřikl se, i když se snažil krotit. „Myslíš si, že můžeš být jen ty uražená? I já můžu být naštvaný! Já to přece taky sakra nevěděl!" Batoh mi sjel z ramene a s tichým žuchnutím dopadl na zem. Dotčeně jsem otevřela pusu a pak jí zase zavřela. „A cos přesně si nevěděl?" Ptala jsem se už o něco klidněji. „Že seš tak mladá," upřesnil. „Mladá? Nechtěls náhodou říct malá?! Protože jsem o sedm let mladší než ty?!" Rozkřikla jsem se zase plná rozčílením. „Ne nechtěl a umím počítat!" ... Napsat něco ojedinělého v dnešní době, kde je nespočet románů, je těžké. Napsala jsem příběh, který není ničím originální, ale třeba si ho někdo přečte... V příběhu se vyskytují: gramatické chyby, sexuální scény, vulgarismy atd...

„Jdeš tancovat?" Zeptal se jí a nechal jí dopít jeho pivo, které mu vytrhla z ruky. „Jasan, Kira by mě tu stejně nenechala celý večer jen tak postávat." Mikla útlými rameny. „To tvoje tancování spíš připomíná předehru dvě vteřiny před šukačkou. Ví vůbec vaši, že ještě nejsi v postýlce a dávno nesvíráš plyšového medvídka při spinkání?" Žvatlal jsem na ní jak na mimino. Bylo na ní vidět, že do teď o mé přítomnosti neměla ani páru. Můj hlas jí na chvíli zarazil, ale rychle se zapamatovala a s falešným úsměvem se ke mně a klukům otočila. „A ví policajti, že svou jízdou ohrožuješ nevinné babičky na přechodu?" Ušklíbla se a přiklonila se blíž ke klukům. „Pánové, neříkejte mi, že jste zase s tímhle tím," prstem zakroužila směrem k mé osobě. „Zase přijeli." Snažila se šeptat, ale musela mluvit dost na hlas, aby překřičela okolní hudbu. „Viděla jsem ho řídit a není to zrovna dvakrát hezký pohled." Jack s Joem to nevydrželi a vyprskli smíchy. John se snažil zadržet smích, ale pohrával na plné čáře, za to Mark se nestydatě řehtal na celé kolo. ... Tenhle příběh není ničím originální. Je psán pro duše, co si chtějí odpočinout od vážné literatury a hledají jen něco nenáročného, co jim zpříjemní čas. Jedná se o můj první pokus o psaní z pohledu jeho a jí, tak třeba si to někdo přečte... v příběhu se vyskytují: gramatické chyby, sexuální scény, vulgarismy atd...

Už nikdy mě žádný muž nezklame. Už nikdy nevezmu jako doprovod na svatbu bratrova kamaráda. Už nikdy ho nechci vidět.

Nové město, nový začátek. Tak to alespoň vidí Aurora, která se dostala na vysněnou vysokou školu daleko od všeho, co zná a má konečně možnost začít jako nový člověk. Craigovi hraje do karet, když se Aurora znenadání objeví na večírku pořádaným jeho kamarádem. I když ho vytáčí celá její osoba, neustále vyhledává její společnost a sám vlastně neví proč tomu tak je. Vzájemná nenávist, která tyhle dva pronásleduje už od střední školy je snad ještě větší než kdy dříve, ale co se říká? Mezi láskou a nenávistí je jen tenká hranice... POZOR: Jedná se o volné pokračování příběhu Inspiration. Doporučuji přečíst předem, protože je důležitý pro pochopení celého příběhu.