Musela zapomenout i své jméno. Florence přišla do sídla ZLOSINu jako malá holka, ale bolest a ztráta způsobily, že dospěla daleko dřív. Naučila se nevěřit nikomu. ----- Jestli se nebojíš, nejsi člověk. Florence se probudila ve tmě - zlomená, vyděšená a zrazená. Jediné, co si dokázala ze své minulosti vybavit, bylo její jméno, které jí však přišlo nesprávné. Jako by ani nebylo její. Jako by se jí někdo snažil přesvědčit, že je někým jiným. Kdo je Florence doopravdy? A jak se dostala na místo plné cizích chlapců - jejichž vzpomínky jsou taky pryč? Hluboko uvnitř jí něco říká, že ono místo zná líp než jakýkoliv chlapec, co tam žije. Jak je možné, že jí to místo přijde známé i přes to, že tam byla poprvé v životě? A jak to, že jí přijdou povědomí i někteří chlapci? Florence postupem času přichází na to, že s jedním z Placerů má zvláštní pouto, které oběma z nich přijde až podivuhodně známé. Plac - místo, které se pro Florence a ostatní Placery stalo domovem - byl obklopen labyrintem - jedinou cestou na svobodu. Nikdo z chlapců zatím nenašel cestu ven, ale Florence cítí, že někde za temnou mlhou, která halí její mysl, se nachází klíč k vyřešení bludiště. Dokáže se Florence spolu s přáteli dostat ven z Labyrintu? Co na ně čeká tam venku? Budou tam jejich rodiče, kteří čekají, až se jejich děti vrátí domů? Proč vlastně skončili uprostřed Labyrintu? Co hrozného museli ve svém životě provést, aby si vysloužili takový osud? Kdo by děti zavíral na takové místo? A proč má Florence pocit toho, že je někdo neustále pozoruje? Vzpomeň si. Přežij. Uteč. ----- ⚠️Obsahuje spoilery nejen z filmu, ale i z knih⚠️ ⚠️Svět i postavy - až na ty mnou vymyšlené, patří Jamesi Dashnerovi⚠️

Příběh o dívce, kterou utvrzovali v tom, že je obyčejný člověk, stejně jako její rodina. Jenže, co když není zas tak obyčejná? Aria žije deset let se svým otcem a jeho novou manželkou. Její nevlastní sestra - Avery, jí ponižuje a zesměšňuje. Tím z ní dělá lehký terč posměchu i pro všechny ostatní. Macecha jí nesnáší a neustále jí předhazuje smrt její biologické matky, kterou si Aria bohužel nepamatuje. Jediný člověk, který jí opravdu rozumí, je její otec a také její nejlepší - a zároveň jediná - kamarádka - Diana. Aria se na svou matku, či její rodinu nikdy moc neptala, ale s jejími čtrnáctými narozeninami přichází i odhalení velkého tajemství. Pár měsíců před narozeninami, se její obyčejný život rozplynul a ona se musela připravit na začátek nového života. Kouzelného života. ⚠️ Svět a i postavy - až na ty mnou vymyšlené, patří J. K. Rowlingové. ⚠️

Riverdale - město ve kterém jsem se narodila, město dvou tváří. Winnie se po třech letech na útěku od své matky vrací do svého rodného města, kde vyhledá svého otce a žádá ho o pomoc a o azyl. Otec jí pomůže a nechá ji, aby se k němu nastěhovala. Winnie po čase přichází na všechna otcova tajemství, což ji přivede do situace, kdy si bude muset vybrat, jestli se k němu přidá nebo zemře.

Cullenovi se vrátili do města a vše se vrací zpět do starých kolejí. Maturita se neodvratně blíží a s ní přichází i plánování budoucnosti. Všichni si mysleli, že už je po všem a veškeré potíže už mají za sebou. Jenže se ošklivě mýlili. Victoria se vrací a nepřichází sama. Spolu s ní se blíží armáda novorozenců, která má za úkol zneškodnit Cullenovi. Victoria chce pomstít smrt svého přítele - Jamese a také se chce jednou pro vždy zbavit dvou bratrů Cullenových, kteří se jí snaží ze všech sil zneškodnit. Cullenovi a vlci se budou muset spojit, aby se zbavili armády a ochránili nejen dvojčata, ale i obyvatele celého Forks a jeho okolí. Problém nastává tehdy, když se o pustošení armády dozví Volturiovi a rozhodnou se poslat do Forks pár svých nejvěrnějších společníků. Boj o život teprve začíná.

Hayley si nikdy nemyslela, že se jednoho osudného dne zamiluje do upíra. Už jen z důvodu toho, že neměla ponětí o jejich existenci. No, spíše se domnívala, že to neví. Ale po čase stráveném v rodném městečku jménem Forks se ukázalo, že každá legenda je založena na skutečné události. Po rozchodu s Willem si Hayley přísahala, že zůstane až do konce střední sama. Jenže to ještě netušila, že jí cestu zkříží Cullenovi. Od té doby se její život otočil o sto osmdesát stupňů. S existencí vlkodlaků se dlouho srovnávala, ale s upíry to šlo snadno. Jako by to byla jasná věc, která v dospívání potká každého. Hayley konečně vycházela s matkou a žila život o kterém se jí ani nesnilo. Měla přítele, kterého milovala víc než vlastní život, opravdové přátele a milující rodinu. Jenže žádný život není dokonalý, včetně toho Hayleyna. Oslava jejích osmnáctých narozenin se jí stala osudnou a totálně ji zničila. Během vteřiny se jí zhroutil celí svět a ona byla zničená. Bylo to mnohem horší, než když se s ní rozešel Will. Bylo to, jako kdyby Jasper zemřel. Jen se Sethem a ostatními členy smečky se Hayley cítila zase celá, ale nic netrvá věčně. Když byla sama, bylo to jako by jí před odchodem vyrval srdce z hrudi. Bolelo to a jediný lék, byla smečka. Ale žádný lék nepůsobí věčně. Hayley věděla - i bez Alice -, že její budoucnost je plná utrpení a bolesti. Dokonce se s tím už vyrovnala a netrápilo jí to. Ta bolest byla poslední věc, co jí připomínala, že tu byl a Hayley se jí nechtěla vzdát. Ale už od mala nás učili, že každý příběh má šťastný konec. Nebo snad ne?

Hayley je dívka, která nepřemýšlí nad budoucností. Žije přítomností a na minulost se moc neohlíží. Lidé si o ní často myslí, že je povrchní a sobecká, nezajímají jí názory ostatních a dělá jen to, co si usmyslí. Ale uvnitř má Hayley srdce ze zlata, které bije jen pro ochranu její mladší sestry a lidí, které miluje a na kterých jí záleží. Hayley se po dlouhé době zbavila smutku, který jí tížil po rozchodu s jejím bývalým přítelem Willem. Který jí zlomil srdce. Nehledala a ani nechtěla nikoho dalšího, chtěla být prostě sama, volná. To však nevěděla, že do jejího života vtrhne ON. -------------------- ,,Teď bys měla začít utíkat." Řekl tlumeným hlasem. Hayley začala naskakovat husí kůže, ale nebála se. Bylo to z toho přednesu, řekl to tak chladně. ,,Proč?" Zeptala se v celku nechápavě. ,,Protože se mě máš bát." ,,Ale já se tě nebojím." ,,Lžeš." Řekl a udělal dva kroky v před, ale Hayley se ani nepohnula. ,,Ne!" Řekla trochu přísnějším hlasem. ,,Jsi hloupá, pokud se nebojíš." Udělal k ní další malý krok. ,,Nemám se čeho bát." ,,Opravdu? Mohl bych tě zabít." ,,Kdybys to myslel vážně, byla bych už mrtvá. Ale ty mi neublížíš." ,,Chtěl jsem tě zabít. Mohl jsem tě zabít a nikdo by si toho nevšiml." Husinu měla po celém těle, ale bylo to zimou. Pořád se ho nebála. Věděla, že jí neublíží. ,,Ale nezabils." Chvilku panovalo divné ticho a Hayley se rozhodla prolomit ho blbou otázkou. ,,Proč jsi to neudělal, někdo ti v tom snad bránil?" ,,Ne někdo, ale něco." Zmateně se na něj podívala a v jeho očích viděla něco, co nečekala. Naskytl se jí pohled na citlivého člověka a ne na monstrum. Z jejího zírání ji však po chvíli vytrhl jeho hlas. ,,To co mě zastavilo, byla tvá krev. Ještě nikdy jsem necítil něco takového a to jsem na světě už dobrých pár let." Zasmál se.