Může se nenávist proměnit v lásku? A může se láska proměnit v nenávist? Po tom, co mě unesli, jsem zjistila, že možné je všechno... „No tak jo! Postav mě zpátky, já radši půjdu po svých," vykoktala jsem a snažila se dostat na zem. Nechtěla jsem u něj být tak blízko. Emmet mě úplně ignoroval a dál se mnou mířil k vile. Prala jsem se s ním a kroutila sebou. To už jsme byli promoklí oba. Byla jsem si jistá, že mě musí za chvíli položit. Jenže on si jen povzdychl a vzal mě okolo pasu a přehodil si mě přes rameno jako pytel brambor. „Jako vážně?" zahučela jsem bezmocně a bušila mu do zad. „Heej! Pusť mě! Tohle je hloupý." Mohla jsem mluvit s betonovou zdí a vyšlo by to nastejno. Když přišel do pokoje, posadil mě na židli. Docela jsem si oddechla, že ne na postel. Jenže pak vytáhl provazy a začal mě přivazovat. „Emmete ne! Neblázni! No tak!" křičela jsem zděšeně a házela sebou, co to šlo. Bylo to marné. Když to dokončil, šíleně se na mě podíval a vytáhl injekční stříkačku. „Bože ne! Už ne! Prosím...," kňourala jsem potichu. Bylo na něm vidět, že si mé zděšení užívá. „Neboj, tohle tě jen trochu omámí. Spát nebudeš," smál se zlomyslně. „To mě má jako uklidnit?!" štěkla jsem na něj. „Možná. Ale po tom, co udělám, snad už utíkat nebudeš. To tě ponaučí," houkl temně. -Vážně bych chtěla poděkovat Betty, která mě dokopala k tomu, abych to sem dala :) Doufám, že se vám to bude líbit) -Mimochodem nový obrázek k Životu v kostce je od @-FeyA- ;) děkuji ti ještě jednou)

Být těhotná? Není nic špatného ale v 17? Když vaš přítel je posedlý fotbalem. Má své fanynky které ho chtějí.. Zvládnu to?

Pomstím se. Pomstím se jim všem. I kdyby to mělo být to poslední co udělám.I když bych to měla udělat po smrti.

Příběh pojednává o mladé dívce jménem Zoe, která přišla o hlas. Je ztracena v obyčejném životě. Problémy v rodině jí stahují ještě níže. Zvládne si přes všechny pády najít smysl života?

Cítila jsem, jak mi z břicha vytéká teplá a lepkavá rudá tekutina. Krev. Teď byste čekali, že uvidím bílé světlo. Tak to se mýlíte. Na to jsem dopustila až moc hříchů. Najednou jsem se vznášela nad svým tělem. I s prostřeleným břichem jsem pořád vypadala jako kus. Místo bílého světla a boha jsem uviděla rudé světlo a oheň. Znovu jsem se ušklíbla. Peklo, těš se na mě... Upozornění: TATO POVÍDKA BUDE VE VĚTŠINĚ KAPITOL POPISOVAT DOPODROBNA BRUTÁLNÍ ČINY. JEN PRO SILNÉ NÁTURY!