Nicolette Smalls and Liam Payne are what some may call losers. People with more popularity such as Zayn, Harry, Louis, Niall, Perrie, and Eleanor all despise them for some reason. In art class, Monty decides that it would be a fantastic idea to pair up the two best artists, Zayn and Nicolette. At first it's a nightmare but one day, after one of Nikki's explosions, he has a sudden change in heart. Is it all an act, like last time? What happens when Nicolette falls for the new Zayn? (( CURRENTLY EDITING ))

17-cti letou Zoey Hammerovou, potížistku, co si dělá z každého srandu, nic nebere vážně, nosí poznámky, špatné známky, chodí za školu, sprejuje vlaky, atd., potom ale nastane problém s láskou, a tak ji rodiče pošlou na letní tábor se záměrem, aby přešla na jiné myšlenky. Najde si tam přátelé, nepřátele, ale najde tam i někoho, kdo jí přehodí život na ruby... **************************** 2,18K přečtení a #20 fanfikce - 30. 7. 2017 3,57K přečtení a #147 fanfikce - 14. 8. 2017 7K přečtení a #78 fanfikce - 5.10.2017 30K přečtení a #18 fanfikce - 9. 4. 2018 60K přečtení a #13 fanfikce - 13.10. 2018

"Smoking is bad, you know." The placid voice speaks up from the distant dark corner, nothing to see but a tall silhouette and an orange glow of a cigarette cherry. "It's the least of my problems," I murmur with my own between my lips, proceeding to feel the stagnant debris valley my throat when I suck delicately. He exhales a chuckle of cynical amusement, his footsteps getting every step clearer to my eardrums until I eventually sense body heat burning my back. "And why is that?" He whispers over my shoulder, hands inviting themselves to grip the railing in front of me so I become a prisoner between his inked arms. I swallow. "Because you'll be the one to kill me first." // Aven Brooks is hired to take pictures for the world-renown punk rock band known today as Duplicity; hoping the experience gets her into her most elite-dreamed university. However, when her lenses accidentally capture more than just cheeky sound checks and performances, she comes to a horrifying discovery that Duplicity is anything but a band. Appalled and frightened, she's trapped. *HIGHEST RANKINGS* #1 IN HARRYSTYLES #1 IN ONEDIRECTION ALL RIGHTS RESERVED TO @happydays1d NOT ALLOWING TRANSLATIONS! CONTAINS VULGAR LANGUAGE / DRUG ABUSE / SEXUAL CONTENT / DESCRIPTIVE VIOLENCE / MENTAL HEALTH READ AT OWN RISK!

In the world of the wealthy and powerful, an angel finds herself in need of protection, she is assigned a bodyguard - a beautiful and mysterious man. A man with secrets, but one who is determined to keep such an angel safe at all costs. She is drawn to him despite her better judgement, some excitement, some light into such a dark and dangerous life. // "We can't," I whispered, being the one to break the silence between us. The air between our faces was so thick it was almost as if it wasn't there anymore, I could hardly take in a breath. Everything was so warm, and the longer we spent like this, our lips just hovering an inch from each other, I became so much more aware of every way his body was touching mine. I hated him. We hated each other. Yet here we were, desperate to touch. "I know," Was all he said in response, darting his eyes down to my lips again, a small smirk on his face. Out of desperation, the way he had already got me so wound up, my body was overwhelmed by too many feelings. My hands travelled down from where I was grasping his biceps, I soothed my palms down his sides, his warm skin, before I was holding his hips, right above the waist band of the grey sweatpants he had on. He let out a low hum of approval, and a slow smirk spread across his face as soon as he realised what I was doing. His eyes met mine again and he tilted his head to the side, almost as if he was trying to figure out what I was thinking. He then blew out a slow breath, and the smirk on his face only grew wider before he whispered, "Fuck it." *** i loved you as icarus loved the sun. *** Start date - May 5 2022 ***

Zlomil jsem se v pase a prudce dýchal. Utekly čtyři hodiny. Čtyři hodiny, které se pro mě nesly v duchu narůstající paniky, která postupně zesilovala; pomalu se začínalo stmívat. V boku mě píchalo stejně tak na žebrech. O bolesti hlavy ani nemluvě. Pod bundou jsem cítil, jak krev na paži konečně přestala téct. V ruce mi lehce tepalo, ale nutkavou touhu se položit a usnout, vyvažoval stejně nutkavý pocit touhy přežít.

Dům stojící na kopci nad údolíčkem malého městečka, se vypínal do výšky a okolí dával jasně najevo, že je lepší se nepřiblížit. Ponuré podzimní počasí tomu dodávalo na síle. Vítr si pohrával s padajícím listím, lehké mrholení přecházelo do silných proudů deště a zase zpět... Padající šero si hrálo se smysly a přece jen, na konci září se věž domu rozsvítila. Haunting house měl nového majitele. ...Prudce oddechovala na schodech do sklepa, děsil ji zvuk bijícího srdce a nepřestala si vyčítat, že tu skončila. Byla to taková hloupost! Sotva chytila za kliku dveří pokoje, kterým chtěla utéct, za zády ji promluvil pobavením prosycený hlas. ..

You don't know what's out in the world, until you witness it yourself. It may be hard to believe, but it becomes something you can't deny. He's not human. He's selfish, cocky and arrogant. She's human. She's guarded, hardheaded and stubborn. Her world was never supposed to collide with his. She was never supposed to fall in love. And he was never supposed to have a heart... © Intoxicatedd || 2013-2015 || P.s This book was written almost a whole decade ago so read at your own risk!

„I tenhle týden si budeme hrát na schovávanou?" Nadskočím, bylo dávno po škole, nikde ani noha a akorát mi skončilo doučování z chemie. Ostatní tragédi, co tam v čele se mnou chodili ze všech prvních ročníků vypadli, jako kdyby jim za patami hořelo, ale já se loudala. Oli byl u sousedů, že tam i přespí a máma má nějaké vyřizování, kdy přijde netuší. „Ahoj." „Ahoj." Drze se pousmál a já sykla. Do zad mě zastudila skříňka. Pobaveně se o ni opřel dlaněmi a uvěznil před sebou. „Takže budeme hrát? Zatím jedna nula, pro mě." „Nehrajeme na schovávanou..." „Vážně? Neřekl bych. Pokaždé jsi mi utekla. Sis asi pěkně minulej týden zaběhala. Kdybych neměl ty žebra, nepovedlo by se ti to." Zacukají mi koutky a hrdinsky zvednu hlavu. ************************************ Romantika s nádechem Halloweenu :o)

S arogancí ve tváři, stál opřený o jeden z mnoha sloupů po obvodu tanečního sálu. Těkal očima po okolí, sledoval tančící páry a pak se setkal s pohledem mladší sestry. Věnovala mu něžný úsměv a znovu se zahleděla na jednoho z princů, se kterým tančila. Ples byl pro ni, na její počest a hlavně, aby si vybrala manžela. Sňatek z rozumu, říkal otec... Jemu se to příčilo, jenže s tím nemohl nic dělat. Odmítl jednu odvážnější princeznu, která si přišla pro tanec, a znovu se rozhlédl kolem sebe, a vzápětí ustrnul. Přesně naproti němu, ve dveřích vedoucích do zahrad stála princezna, které si za tu dobu co tu stál nepovšiml. Stejně jako on těkala očima po okolí, s úsměvem odmítla nabídku k tanci, věnovala mu pohled a pak zmizela za závěsem.

Zasněžená střecha slibovala návštěvníkovi nepříjemný pád, ale jeho to nezastavilo. Jako každou noc, lezl ze střešního okna a sedal si ke komínu. Ani v nejmenším ho zima netrápila. Utápěl se ve svých myšlenkách a v první moment si ani nevšiml, že z druhé strany někdo sedí. Div, že leknutím nespadl. Překvapeně hleděl na drobnou dívku, v jeho věku, v očích měl nevyřčenou otázku. „Ahoj." Usmála se. „Ahoj...? Kdo jsi a co tu děláš?" „Mia, a mluvím s měsícem." Odvětila a znovu se zahleděla na oblohu.