Už co si pamatuji, jsem měl slabost pro barvy. Většina lidí tuto moji zálibu nechápala, jelikož jsem je viděl vždy a všude, i pod pouhými symboly. Lidé mou diagnózu nazývají všelijak: porucha autistického spektra, vlastní svět, ten divný, němý, hloupý. Zvykl jsem si na to. Je marné přesvědčovat jednotlivce o opaku. A je troufalé pokusit se přesvědčit společnost. Já se o to pokusím. Možná je to až bláznivé, ale copak v očích jiných blázen nejsem? Mám však problém s mluvou. Bojím se vyjadřovat své myšlenky nahlas, občas se polekám vlastního hlasu, který neovládám tak, jak bych chtěl. Raději píšu. Je to jednodušší. Nebojím se, že udělám chybu, protože si vše mohu zkontrolovat. Tohle je má teorie barev a symbolů... 🔸🔸🔸 "Jenny," zašeptal jsem tiše jméno své vychovatelky. "Ano?" reagovala ihned, jako všichni. "Červená." "Jaké číslo?" Rozuměla mi. Chápala mou teorii. "Čtyři," s námahou jsem ze sebe dostal. Nepřicházelo žádné pokárání. I když byl symbol na obrázku zelený, ona v něm viděla to, co já. Nebo se alespoň snažila. *** #5 v Obecná fikce #3 v Obecná fikce #2 v Obecná fikce

Krátké pojednání o lásce jako takové. Zamyslete se, co láska znamená pro vás... ❤️ ~ 14. 2. 2018 ❤️

K sedmnáctým narozeninám jsem ti věnoval krabici plnou pestrobarevných útržků. Na každém z nich byl napsán důvod mé lásky k tobě. Když si je po sobě teď čtu, jen těžko potlačuji bolest, kterou mi papírky plné lží způsobují. Výčitky ovládají mou mysl a já si přeji jediné - být s to přijmout realitu a nadobro si uvědomit, že už se nikdy nevrátíš zpátky.

Jsem hvězda. Stejně jako ostatní mám i já své místo na noční obloze po boku luny. Jenže některým hvězdám je souzeno zářit méně. To je v pořádku. Pak tu jsou však takové, které svůj svit ztratily zcela. Přesně mezi ty patřím. Mně nespatříte. Jsem totiž zapomenutá - odsouzená k věčnému životu v temnotách chladné noci.

Zhluboka jsem se nadechl čerstvého podzimního vzduchu. Ponurá a mystická vůně mokrého, zmačkaného listí poletujícího v dešti byla mou oblíbenou. Toto je začátek mého epilogu. ▸ Povídka obsahuje vážná témata, která by pro některé čtenáře mohla být nepříjemná. © All Rights Reserved | zzirque 2017

Chtěla spatřit svět. Dostala se před poslední soud, ale musela zůstat na zemi, dokud si nevyřídí potřebnou záležitost se svou milovanou osobu. Jenže místo toho se to zvrtlo. Jediné, co mohu je tě navádět vzkazy. Jedná se o drabble příběh.

Říká se, že láska nezná hranic. V případě Sadie to platilo dvojnásob. Jak jinak by šlo vysvětlit, že svého přítele Logana vidí a slyší i po smrti? Přesto to ale nebylo stejné. Něco v jejich vztahu zkrátka nebylo tak, jak předtím. Logan se změnil. A aby toho nebylo málo, začne po Sadii chtít, aby se zabila také...

Představte si svět, v němž je vše postavené na hlavu. Nefunguje tu technika, jakou známe dnes. Neexistují počítače, ba dokonce ani psací stroje. Hodinové ručičky se neposouvají samy a také výtah musí být vytažen do nejvyšších pater lidskou silou. Život jednotlivce zde však nemá žádnou cenu. Součástí tohoto zvráceného a absurdního světa je i Miloust, neúspěšný umělec a nenapravitelný bohém, který vybočuje víc než jen svým barevným kabátem. Finanční tíseň ho donutí najít si skutečné zaměstnání, přesto se nehodlá vzdát svých snů. #7 - Obecná fikce (13.5.2018)

Jediné, co si Brooklyn přála, bylo užít si festival. Kdyby ale nebylo charismatického, a taky trochu tajemného Jamese, pro Brooklyn by festival skončil katastrofou. Někdo, jehož si Brooklyn pojmenovala jako Pronásledovatel, se ji totiž na festivalu pokusil unést. Jak se ale časem ukáže, Jamesova minulost je s tímto nebezpečným pronásledovatelem spojena. Co na to řekne Brooklyn, až se to dozví? A vrátí se pronásledovatel, aby dokončil to, co na festivalu začal? Cover: já Korekce: @mariicorn © 2018 - 2020 feel46

„Kdybych chytila zlatou rybku a měla tři přání, tak tím prvním by bylo být hezká." Lidé tvrdí, že na vzhledu nezáleží a že to, co je opravdu důležité, má člověk uvnitř. Já osobně si ale myslím, že je to neskutečná hloupost. Kdybyste totiž byli v mojí kůži, chápali byste to. Říkají mi Via a jsem jeden velký omyl. A není to jen o mé neschopnosti konečně říct Nathanovi, co k němu cítím. Je zde totiž i má rodina a most Zatracených, z něhož jsem zatím ještě neskočila. A pak je tu také Kulička Kimber, záhadný Colin a matčin náhrdelník plný slz. - Úžasný cover je dílem @Ashala20 - Betace je dílem mé věrné @pogmanka a též úžasné @vanessaaster - Čtěte na vlastní zodpovědnost. Doporučuji 15+