Ehm...ok jdem tady psát. První věc na úvod. Nečtěte tuto knihu pokud nesnášíte/nenávidíte ship Československo x Sovětský Svaz. Budou tam další shipy, ale tenhle se tam bude vyskytovat nejvíce. Pokud ti tohle nevadí a nebo tento ship miluješ (jako já), můžeš číst dál a ti kteří ho nesnáší, tak si to můžete taky číst tento popisek, ale nevím k čemu vám to bude 😅. Budu to psát s více pohledů jen abyste věděli ;). A berte v potaz, že se to odehrává v roce 1913 (rok před první světovou válkou pokud by vás to zajímalo 😏). Taky Sovětský svaz bude starší než Československo. Taky bych to nedoporučovala číst někomu, komu je míň jak 12 let, jelikož se tam můžou nacházet scény jako: - sexuální scény, sexuální násilí - trochu normálního násilí (např. rvačky.) - deprese, úzkosti, psychopatické myšlenky (nejvíc myšlenky na sebevraždu) - pokusy o sebevraždu a sebepoškozování - vydírání (ale v nepatrně míře, skoro vůbec) - tehdejší pohled na svět (nenávist vůči lidem s LGBTQ+ komunity a lidem s tmavší barvou kůže) - nadávky a sprostý slova Pokud ti tyto věci nevadí, můžeš otevřít knihu a ponořit se do mého světa fantazie.

Jmenuji se Yla a žiju ve špatné době. Jsem vina. Čím? Jsem židovka.

Rok 1933 byl přelomový pro celé Německo. Tehdy to všechno začalo. Všichni mu věřili a já nebyl výjimkou. Pomohl Německu z krize, dal lidem práci, dal lidem naději. A za naději je každý ochoten bojovat. Židé okrádají Německo, ničí čistotu a krásu árijské rasy. Nejsou hodni života mezi námi. Nejsou ničím. Jsou to parazité. Jsou míň než to. August Herz nikdy nevěřil, že na dny a noci v zákopech bude ještě s láskou vzpomínat. Za branami tábora je všechno ještě horší, než si dovedl představit. Zápach, vychrtlá těla, úsměvy vojáků, zkrvavené obušky, vagóny plné lidí vezoucí je na smrt. Základní pravidlo - držet si od všeho odstup. Přistupovat k tomu jako voják. Voják plnící rozkaz. Ale každý pohár jednoho dne přeteče... UPOZORNĚNÍ: 1. Povídka je čistě mým výmyslem - veškerá jména jsou smyšlená, děj je vymyšlený a neopírá se o žádnou historicky podloženou skutečnost (když neberu v potaz veřejně známá fakta) 2. Slovo "žid" v povídce píšu s malým písmenem, protože za 2. světové války nebyla tato skupina obyvatel považována za národnost, ale pouze za náboženskou skupinu - proto malé písmeno, narozdíl od "Němec" 3. Povídka, jak už jsem zmínila, je pouze výplod mé fanzie - a zároveň chci upozornit, že není součástí žádné propagandy ani ničeho podobného.

Maria Kowalski - jméno, které jsem musela zapomenout. Vlastně jsem se musela vzdát všeho. Přijmout však nové oslovení bylo asi to nejtěžší - bylo to totiž to poslední, co mě pojilo s rodiči. Nic víc jsem neměla. A i toho jsem se měla zbavit. Ztratila jsem toho hodně - nikdy jsem však netušila, že můžu ztratit víc. Že třeba můžu ztratit samu sebe. Když jsem se ale pak viděla - v těch civilních šatech bez žluté hvězdy, vlastně jsem se ani nepoznávala. Tolik let byla ta hvězda mým doplňkem a najednou byla pryč. Maria? Hannah? Nebo někdo úplně jiný? A to měl být můj nový život. Jak jsem ho ale měla žít, když jsem nevěděla, kdo vlastně skutečně jsem. Nebo mou duši vystihuje už jen to číslo vytetované na mém předloktí? Volné pokračování příběhu Za branami tábora, tentokrát pohledem Marie - nebo snad Hannah? Ideální nejen pro všechny, kterým v již zmíněném příběhu chyběl „šťastný konec" - kterého se snad nakonec všichni dočkáme - kam nás ale vlastně kroky Marie zanesou? To zatím nikdo netuší...

Patnáctiletá Polská židovka Ráchel se musí s rodinou přestěhovat do Varšavského ghetta. Jaký bude její osud? Přežije nebo zemře ? ‼️JE TO POUZE FIKCE‼️

Co je špatného na lásce? Na tom, že se dva mladí lidé zamilují? Já bych řekla, že nic. Mladému Nĕmci a české, židovské dívce ale nepřála doba, do které se narodili. Po celém svĕtĕ zuří válka a Hitlerova ideologie jejich vztahu vůbec nepřeje. Navíc koncentrační tábor v Osvĕtimi zrovna nepatří k tĕm nejromantičtĕjším místům. Jedná se o fiktivní příbĕh zasazený do reálného, historického prostředí. UPOZORNĔNÍ: V knize se vyskytují násilné scény a vulgarismy. Pokud je ti ménĕ než 13 let, radĕji si příbĕh schovej v knihovnĕ a pár let počkej. V knize se objevují myšlenky nacistické ideologie, kniha však v žádném případĕ neslouží k propagaci nacismu. Slovo Žid je v nĕkterých kapitolách psáno s malým písmenem, protože se tak za druhé svĕtové války v nacistickém Nĕmecku a Nĕmeckem okupovaných zemích skutečnĕ psalo. V žádném případě nechci nikoho urazit, jen píši vĕci tak, jak skutečnĕ byly.