#ʙᴏᴏᴋ-2 ᴛʜᴇ ᴋʜᴀɴ ᴅʏɴᴀꜱᴛy "𝐈-𝐈 𝐝𝐨" I whispered, my voice barely audible over the sound of my own heart pounding in my chest. I kept my gaze steady as the Marriage Officiant slid the nikah papers towards me. As I lowered the pen to sign, my eyes caught a glimpse of the groom's name written boldly: ZAIN IMAD KHAN. No. This can't be true. It can't be him. But there was no time to process this shock. My fingers moved almost on their own, signing the papers before I handed them back through the flower partition that separated me from that cruel monster. I felt a numbness spreading through me as my stalker, now my husband on the other side signed, sealing our fate. And then, a voice cut through the silence like a knife. "𝐀𝐑𝐄𝐄𝐉!" My head snapped towards the entrance, and my breath caught in my throat. Who is at the other end of the partition if he is standing here? Before I could understand what was happening, a strong hand grabbed my wrist, pulling me back. I collided against a firm chest, inhaling a scent I had come to know all too well. My heart raced as I realized who it was-Zain Imad Khan, the man who had haunted my thoughts for weeks. Before I could utter a word, he lifted his arm, a gun gleaming in his hand. He said in a dangerous tone. "𝐈'𝐝 𝐛𝐮𝐫𝐧 𝐭𝐡𝐞 𝐰𝐨𝐫𝐥𝐝 𝐭𝐨 𝐤𝐞𝐞𝐩 𝐡𝐞𝐫 𝐬𝐚𝐟𝐞-𝐚𝐧𝐝 𝐲𝐨𝐮'𝐫𝐞 𝐭𝐡𝐞 𝐟𝐢𝐫𝐬𝐭 𝐟𝐥𝐚𝐦𝐞" Without hesitation, he pulled the trigger. The gunshot echoed through the room, and the monster at the entrance staggered back, clutching his chest. I stood frozen as he shielded me. The room was filled with shocked gasps, but at that moment, everything else faded away. All I could feel was the warmth of his presence, the protection in his touch, and the realization that when the best was taken away from me, destiny blessed me with the bestest-him.

#ʙᴏᴏᴋ-1 ᴛʜᴇ ᴋʜᴀɴ ᴅʏɴᴀꜱᴛy ᴀᴀʀɪᴢ ᴋʜᴀɴ x ꜱᴀɪʀᴀ ᴋʜᴀɴ ~ The moment they reached the Khan Mansion, Aariz didn't even bother to hit the brakes properly. He drove the car straight into the garden, the tires ripping through the green, people scattering and screaming in horror as the car hurtled straight toward the wedding aisle like a raging bull. Inside, Qazi Sahib had been waiting patiently for over thirty minutes. Saira hadn't uttered a single word, her lips sealed, her eyes on the door, silently praying for someone who never came... Until now. The sound of the engine roared into the wedding hall, and she saw him-her Aariz. A slow, stunned smile tugged at her lips. Everyone stood up. The wedding came to a halt. Aariz slammed the car door open and walked out with thunder in his steps. His black shirt's top three buttons open, hair disheveled-eyes glowing like hellfire. In his right hand, a gun, straight and deadly, pointed at Rehan. "STOP THIS WEDDING..." he growled, his voice deeper than death itself, "...or I will turn this hall into blood bath" A gasp erupted across the crowd. Without another second wasted, Aariz pressed the trigger. The bullet tore through the air. But at the last second, Ayaaz pushed his arm upward and the shot went flying into the air. People screamed and ducked. Chaos. "Aariz! Control, dammit!" Ayaaz shouted, voice shaking. Aariz's face snapped toward him, madness swimming in his bloodshot eyes. "How do you expect me to CONTROL MYSELF when this ba**ard dares to marry MY WIFE?!" Saira's eyes widened. My wife? But... hadn't he signed the papers?

Když se vám život obrátí vzhůru nohama, nezbývá nic jiného, než zatnout zuby a poprat se s tím. Vysokou školou prý oficiálně začíná dospělost. Devatenáctiletá Victoria je však toho názoru, že někteří zůstanou dětmi navždy. Doposud žila jako jedináček. Poté, co uzavřela dohodu se svou mamkou, se však o pozornost pro ní nejdůležitějšího člověka musí dělit s třemi mladíky, kteří jsou pro ni naprosto cizí. Jako kdyby rozvod rodičů, otčím, tři blázni, kteří se nazývají jejími bratry, nové město a nástup na Univerzitu Nelsona Rothchilda, nebyli nad její síly, ocitá se Vicky v soutěži Králové školy. Stává se tak jednou z Princezen, jež se mezi sebou utkávají o titul Královny školy. Na všem zlém se vždy dá najít něco dobré. Mezi stresem, vztekem, žárlivostí, podrazy, vyčerpáním a touhy propadnou se na země, nachází v novém městě přátelství, lásku, důvěru, ale především samu sebe.

„Jmenuji se Hádés a jak můžeš vidět, mám velký problém." *** Jak vypadá recept na správnou katastrofu? To se vezme špetka starověkého Řecka, přidá se lžíce ovládání elementů, hrneček rodinného dramatu a završí se to pořádnou dávkou božího hněvu. Magičtí, již brzy ve vaší kuchyni... tedy v knihovně. Cover by @EvenetNed

Rok 1933 byl přelomový pro celé Německo. Tehdy to všechno začalo. Všichni mu věřili a já nebyl výjimkou. Pomohl Německu z krize, dal lidem práci, dal lidem naději. A za naději je každý ochoten bojovat. Židé okrádají Německo, ničí čistotu a krásu árijské rasy. Nejsou hodni života mezi námi. Nejsou ničím. Jsou to parazité. Jsou míň než to. August Herz nikdy nevěřil, že na dny a noci v zákopech bude ještě s láskou vzpomínat. Za branami tábora je všechno ještě horší, než si dovedl představit. Zápach, vychrtlá těla, úsměvy vojáků, zkrvavené obušky, vagóny plné lidí vezoucí je na smrt. Základní pravidlo - držet si od všeho odstup. Přistupovat k tomu jako voják. Voják plnící rozkaz. Ale každý pohár jednoho dne přeteče... UPOZORNĚNÍ: 1. Povídka je čistě mým výmyslem - veškerá jména jsou smyšlená, děj je vymyšlený a neopírá se o žádnou historicky podloženou skutečnost (když neberu v potaz veřejně známá fakta) 2. Slovo "žid" v povídce píšu s malým písmenem, protože za 2. světové války nebyla tato skupina obyvatel považována za národnost, ale pouze za náboženskou skupinu - proto malé písmeno, narozdíl od "Němec" 3. Povídka, jak už jsem zmínila, je pouze výplod mé fanzie - a zároveň chci upozornit, že není součástí žádné propagandy ani ničeho podobného.

Mladá židovská dívka se dostává do koncentračního tábora v Osvětimi. Nemá však tušení, co ji čeká.

Světlo nemůže existovat bez tmy, proto kde jinde by se měla znovu po staletích objevit temná víla než přímo uprostřed solarijské královské rodiny. Ahoj, jmenuji se Iluna a jsem temná víla. fate winx saga season one - dokončená

"Na co jste mysleli?!" Řval po mě. "Na to jak vás to oba zničí proto jsme se to snažili několikrát ukončit jenže nás vždycky něco spojilo." Řekla jsem se slzami v očích. "To je klišé Alex! Sama tomu nevěříš!" Neuklidňoval se. "Já jí miluju." Koukal se na mě. "Stěhujeme se."

Bezděky jsem pohledem sjel na její levé lýtko. Co se jí asi stalo? Kulhala, ale její jizvy jsem si na první pohled nevšiml, přestože byla velká. Když včera mluvila o tom, že mám vlastně štěstí, vypadala jako by jí někdo zabil milovanou čivavu přímo před očima. Byl jsem zvědavý. Lidem se neštěstí stává každý den, ale na tom jejím mě něco lákalo. Taky někoho zabila? Proč kulhá? • • • • • Nickův život se obrátí na naruby, když se jednoho dne probudí v nemocnici a dozví se, že měl autonehodu. Nesnesitelné bolesti a trauma nejsou ani tak zdaleka hrozné jako vědomí, že jeho bratr nepřežil. Nick si to dává za vinu, a tak ještě rok po Drewově smrti stěží vychází z pokoje, natož z domu. Jeho přátelé to s ním dávno vzdali, stejně tak snoubenka. Ale jeho otec ne. Po celém dlouhém roce, kdy je Nick jen chodící skořápkou bez duše, mu dojde trpělivost a pošle ho léčit si zlomené srdce na osamělý ranč v Montaně, který vlastní žena se stejně zlomeným srdcem. Může Nick uprostřed lesů znovu nalézt smysl života? A co když zjistí, že se i přes všechnu tu bolest může znovu zamilovat? ⚠️ V příběhu se objevují vulgarismy 18. 7. 2021 - #1 in love 24. 10. 2021 - # in horses

Každý večer si sedne na střechu...nepláče...hraje tak líbezně a zároveň žalostně, že nejsou slzy potřeba, stačí jen ta píseň...ty tóny...tóny slz