"V pravé poledne 1. Října 1989 současně porodilo 43 žen z celého světa. Což by nebylo nic zvláštního, v případě, že by ty ženy byly předtím těhotné. Výstřední miliardář a dobrodruh Reginald Hargreeves se rozhodl, že najde a adoptuje co největší množství těchto neočekávaných dětí." DOSTAL JICH OSM ------------ "Pětko?" Podívala jsem se na něj. "Ano?" Podíval se mi do očí a já znervózněla. "Víš, jestli umřeme... chci abys věděl že.." chvíli jsem váhala, ale nakonec ho políbila. Po chvilce jsem se odtáhla a podívala se mu do očí. "Že tě miluju.." ------------ VAROVÁNÍ: Vulgarismy Sexuální scénky Nechutné scénky Tento příběh je dělaný podle originálního seriálu The Umbrella Academy. Ne všechno je stejné jako v seriálu. Za upozornění na chyby posílám lásku❤️

Ve 12 hodin prvního dne v říjnu 1989 porodilo na světě 43 žen. Neobvyklé to bylo tím, že ani jedna z žen nebyla ráno toho dne těhotná. Sir Reginald Hargreeves, excentrický miliardář a dobrodruh se rozhodl, co nejvíce těchto dětí najít a adoptovat. - „Neobyčejné." Natáhl sir Reginald ruku k novorozeni. „Kolik za ni chcete?" Položil otázku mladé matce, která mu věnovala vyděšený a zmatený výraz. - Dostal jich osm.

,,Žertuješ? Nenuť mě ti ublížit" Pronesl s falešným pobavením když stál naproti mě připravený na cokoli. Jen jsem se ušklíbla nad jeho "drsňáckým" postojem. Pomalými kroky jsem se rozešla k němu. ,,Ne, Pětko" Lehce jsem naklonila hlavu ke straně. Letmo jsem ho přelétla od hlavy k patě ,,To ty nenuť mě, Ti ublížit" Zastavila jsem se těsný kousek předním. Díval se mi do očí a těkal z jednoho koutku mých očí do druhého. Byli jsme jako dvě malé děti dohadující se o tom, komu patří nějaká hračka z pískoviště. Dnes ale patřila MNĚ. *-*-*-*-*-*-*-*-*-*-*-*-*-*-*-*-*-*-*-*-**-*-*-*-* ⚠️SPOILERY!!⚠️ ⚠️Děj podle seriálu⚠️ 1# One 23.11. 21💕 1# Number 28.11. 21✨💕 1# Ben 16.1. 22 ✨💕 1# Academy 16.1. 22✨💕 1# Czsk 9.2. 22 💕✨

"Já bych se mohl zase ptát na to," řekl Pětka kousavým hlasem, "proč jsi se mnou začala bojovat?" Vzduch se dal doslova krájet. S posledními slovy se zvedl a šel ke mně. "A nebo to, proč se právě teď snažíš popadnout tu mísu?" Překvapením jsem nemohla skoro dýchat. Tenhle malý kluk mě znervózňoval více, než samotná Jednatelka. Nemohla jsem v něm číst, to je ono. "Nebo proč jsi měla už před naším setkáním prostřelené rameno?" Zasypal mě další otázkou. "Tobě do toho nic není, nedomluvně." S posledním slovem jsem se natáhla po bílé míse, ale uprostřed pohybu mou ruku něco zastavilo a pevně stisklo. 25. 7. - 2# dangerous