Autor: Daniel Defoe Překlad: Albert Vyskočil, Timotheus Vodička Ilustrace: Adolf Born Je to přesná kopie knihy. Kdo nemůže sehnat v knihovně a nebo se mu to čte tady lépe. Přidala jsem to sem z důvodu, že se mi to čte lépe tady v elektronické podobě než v té tištěné.

"A vaše jméno?" "Nejmenuji se; jsem nikdo. Jsem hůř než nikdo, jsem Krysař."

Originální knížka Williama Shakespeara. Pro maturity atd.: Sama teď maturitu dělám. Proto Ráda pomohu. Nemusíte si knihu kupovat, nebo půjčovat za peníze. Prostě si přečtěte na Wattpadu.

Maturitní četba Světová literatura 20.-21. století Drama přeložil Jaroslav Zaorálek V první kapitole je celý příběh, avšak neupravený. Obsahuje chyby způsobné kopírováním textu. ( tato verze zachována pro nemožnost přerušení četby reklamami) Následující kapitoly jsou vlastně stránky knihy. Ty už jsou upravené a měli by být bez chyb. O případných chybách mě prosím upozorňujte! :) zdroj: https://web2.mlp.cz/koweb/00/04/40/96/17/petr_a_lucie.pdf

Karel Jaromír Erben (7. listopadu 1811 Miletín - 21. listopadu 1870 Praha) byl český historik, právník, archivář,spisovatel, básník, překladatel a sběratel českých lidových písní a pohádek; představitel literárního romantismu. Patřil mezi významné osobnosti českého národního obrození. Kytice z pověstí národních (1853, rozšířené vydání 1861) - jediná sbírka básní, kterou vydal; podkladem Kytice jsou staré české lidové báje. Kytice, původně vydaná pod názvem Kytice z pověstí národních, je stěžejní dílo Karla Jaromíra Erbena. Je to jediná původní kniha, kterou kdy vydal. Jedná se o sbírku 13 balad inspirovaných lidovou slovesností poukazující na hodnotu mezilidských vztahů. Sbírku tvoří balady (ačkoli sám Erben toto slovo nikdy nepoužíval); básník vychází z lidové (slovanské) tradice. V tomto ohledu je Kytice sbírkou ohlasovou a projevem folkloristicky orientovaného romantismu. Myšlenková báze a etický princip básní má ovšem klasicistní rysy. K jednotlivým básním jsou připojeny poznámky (Poznamenání) obsahující údaje o původu či o jinoslovanských variantách. Příznačné pro Erbena je, že hlavní roli hrají ženy, povětšinou matky. Zabývá se zde otázkou lidských vztahů, v nichž ho především zajímá problém viny a trestu. Podle Erbena je nejzákladnějším lidským vztahem pouto mezi matkou a dítětem. Konflikty v lidském životě vznikají především narušením základních vztahů a zákonů mezi lidmi. Za každou vinu přichází, často nepřiměřený, trest. Člověk je v jeho pojetí bezmocný proti přírodním silám, jež ho obklopují. Vinu vždy nese člověk, nikdy společnost. Dalším neromantickým znakem balad je naprostá nevzdorovitost hrdinů, kteří zcela bázlivě a s pokorou přijímají vinu. Nejsou zde individualistické tendence ani typická rozpolcenost. Časoprostor básní je neurčitý, symbolický.

Karel Hynek Mácha (16. listopadu 1810 Praha-Malá Strana - 6. listopadu 1836 Litoměřice) byl český básník a prozaik, představitel českého romantismu a zakladatel moderní české poezie. Proslavil se jak svým životem, tak dílem, jemuž dominuje lyrickoepická skladba Máj (1836), jedna z nejvydávanějších českých knih. Máj je lyrickoepická skladba Karla Hynka Máchy vydaná roku 1836. Bývá považována za vrcholné dílo českého literárního romantismu. Mácha v této skladbě zcela vybočil z obrozeneckého programu 1. poloviny 19. století a pojal ji jako osobní zpověď rozervaného romantického člověka plného nejistot a otázek po smyslu života. Obávaný vůdce loupežníků Vilém zabil svého soka v lásce, aniž však věděl, že je to jeho vlastní otec, který ho v dětství vyhnal z domu. Vězeň Vilém v noci před popravou přemýšlí o svém osudu, loučí se se životem a vzpomíná na svou milou Jarmilu. Svou vinu odmítá, sám sebe vidí jako oběť sobeckého, nemilujícího otce. S Vilémem soucítí též žalářník, zdrcený tím, co mu o sobě Vilém vyprávěl. Po hodinách plných samomluv, kde vystupuje smrt jako definitivní konec života, je nešťastný otcovrah brzy ráno odveden na popraviště, doprovázen modlícím se davem. Uprostřed májové přírody se v slzách loučí s milovanou zemí. Tomuto příběhu předchází v 1. zpěvu scéna, v níž Jarmila marně čeká za májového večera na Viléma a dozvídá se o jeho osudu. V závěrečném zpěvu přichází na místo popravy poutník Hynek (představující samotného Máchu), kterého zasáhne, když uvidí kostlivce v kole a ztotožňuje se s Vilémem („...na tváři lehký smích, hluboký v srdci žal...'"). Máj má 4 zpěvy a 2 intermezza. Celé skladbě předchází věnování pražskému měšťanovi Hynku Kommovi.

Maturitní četba