Někdy musíš utéct na konec světa, abys znovu našla samu sebe. Sofie má za sebou vztah, který bolí i ve snech. Teď má ticho, vesnici, starý dům... a možnost nezačít znovu, ale jinak. A možná - když zrovna nehledáš - potkáš někoho, kdo se taky ztratil.

Možná to byl osud, možná jen naše vlastní hloupost. Nikdo nemohl dopředu vědět jak tohle dopadne. Můžeme si teď vyčítat věci co jsme udělali špatně, ale myslím že by to bylo k ničemu. Asi to takhle mělo dopadnout. - - - Příběh je pouze smyšlený. Mohou se zde vyskytovat pravopisné chyby.

Všichni jí nenávidí, kromě jeho. Je to ten, za kterou ji nenávidí ještě více, je možné že by se do ní zamiloval za jeden den. Ona ho bere jako kamaráda a on se utápí v depresích. Co když, ztratí i tu poslední kapku naděje. A co když, ztratí to poslední na čem mu záleží.

[DOKONČENO] „Třeba ti bez něj bude lépe.." „Nebude! Nikdy mi bez něj nebude líp! To on je jedinej do kterého jsem opravdu zamilovaná. Nedokážeš si ani představit jak moc ho miluju. Nemůžu ho nechat jít." 15+! Sexuální scénky! Vyskytují se často vulgarismy! Tento příběh je vymyšlená fanfikce! Nejspíš i TW!

// Dokončeno - Probíhá korekce // Černé vlasy po lopatky, modré oceánské oči. Rty akorát pasující na ty jeho, úsměv okouzlující tak moc že si každého obtočí kolem prstu. Vyrovnaná ze vším co jí do cesty vejde, ale i přes to, si s tebou nedokázala pomoci. Zamotal si ji jak zamotané tkaničky u bot, jeden den jste spolu tancovaly, druhý okolo sebe chodily po špičkách. Vznášely jste se jak ptáci, pak tvrdý dopad. Oheň který vzplál, a jak rychle vzplál tak rychle zhas. Takhle jsem se s tebou cítila, byl si můj oheň. Byl si moje cigareta, já byla kuřák. Jednou jsem začala, nemohla jsem přestat.

démoni jsou v hlavě ale žerou moji duši