Jsi tu. Vidíš. Slyšíš. Cítíš. Ale je to skutečné? Pokud to chceš zjistit, stačí jen nahlédnout do svého nitra a spatřit vše, co se uvnitř nachází. Bude to veselé. Hravé. Smutné i bolestivé. Ale především to bude silné. Snad. ~~~ Povídková výzva #procitto2022 Cover a anotace prozatímní.

Dvanáct měsíců, dvanáct osudů. Člověk by si pomyslel, co se přeci může pokazit. Ale na jakékoliv zásadní rozhodnutí je to dost dlouhá doba, zvlášť pokud na vymýšlení má dostatek času. A to právě hybač osudu má. Stejně jako chuť poznat, jak vlastně lidská mysl funguje. Osud je všemocná věc, zvlášť když rozpoutá vír událostí. Co se však stane, když si zasedne na několik lidí a hodlá sledovat, jaké následky jeho rozhodnutí bude mít? Emoce, jež díky němu vyvstanou na povrch?

Zápisky tuláka, který hledá slova. Slova, která by popsala, co se s ním děje. Slova, která by nazvala stavy, pocity, emoce, se kterými se běžně setkáváme, ale jemu jsou cizí. Slova, která by mu konečně přinesla svobodu. (dílo vzniklo díky roční výzvě Prociť to od @Junitka)

Sbírka povídek. O emocích, o pocitech, o myšlenkách - které musíte mezi písmenky najít. I za měsíc.

V zajetí pocitů přehlíží, co zřejmé jest. Dvanáct měsíců, dvanáct pocitů a jeden bonus k tomu. Součást výzvy Prociť to 2022 od @Junitka.

Yuto Hirojima , 15letý chlapec který neměl v životě vůbec štěstí. Jeho otec byl opilec a násilník a matka umřela při porodu. samozřejmě měl v životě krásné chvíle ale v poslední době to stojí za starou bačkoru.Po napjaté situaci doma se mu otevřou brány do psychiatrické léčebny jedná se o roční výzvu #procitto

Arabela žije zcela obyčejný život dospívající dívky. Jedna noc však změní úplně všechno. Do jejího života vstoupí sympatický Walter. Vše by bylo v naprostém pořádku, avšak těmto osamělým lidem osud nepřeje... Příběh psaný v rámci roční výzvy #procitto2022

Kto je Zoe Clark? Otázka, ktorú počula už mnohokrát pred tým. Otázka, na ktorú sama nepozná odpoveď. Kto je? A kto vlastne nie je. Poďme spolu každý mesiac spoznať dvanásť tvárí Zoe Clark.

Květiny mají nádhernou barvu ale moje letošní květina je má všechny. Každá barva v nás znázorňuje, nějakou emoci. Dvanáct barev, dvanáct okvětních lístků, dvanáct měsíců a co je nejdůležitější dvanáct emocí. To vše nás v letošním roce čeká.

Odkud jsi? Kam míříš? Kdo ti dal život? Následuješ dávné poslání, aniž bys ho znala. Aniž bys věděla proč. Bloudíš světem s pohledem stále upřeným do dáli, s tváří prázdnou i plnou emocí. Odrážíš je a vracíš jako nenápadný stín, kterým ses stala, jako zrcadlo lidských pocitů. Chodíš světem a viděla jsi snad všechno - lesy, města, řeky, hory, pouště i rovinaté nížiny. A přesto se touláš dál. Následuješ civilizaci jako můra vábená světlem, na jehož konci čeká jen spalující plamen. Hledáš. Jaké místo bys měla nazvat domovem, když žádné tě nevolá tak, jak by mělo? Zažila jsi to, čemu lidé říkají středověk, ale nepamatuješ se. Nevybavuješ si ostří meče těsně míjející tvůj krk ani hranici zhašenou náhlým deštěm tak, že pod tebou nestihla vzplát. Ale to nehledáš. Víš, že ne. Vzpomínky stejně vyblednou. Ty pátráš po něčem stálém, něčem, co nepomine s první dekádou.