„Sdílel bych s tebou všechno. Všechno, co vlastním," slyšel se Tubbo říkat. Upřímně, jemně. Ranboo se v odpověď zasmál. „To zní skvěle." Zašklebil se na něj zpátky. „Nevlastním toho moc." A pak, pokaždé bez rozdílu, položil Ranboo tu otázku. Jako by z něj vyletěla dřív, než se stačil zastavit. Jako by nutně musela být...
Wilbur přikývl. „Všechny slabiny v těchto krajinách byly nebo časem budou zneužity. Odhalíš zranitelnost a dřív nebo později do ní někdo zaryje meč. Nechci se chvástat, ale připadá mi, že jsem na to přišel výrazně dřív než většina ostatních tady." Zasmál se. „Ale víš, co se říká..." „Co se říká?" Odhalil zuby v příliš...
Už od začátku věků chtěli, a také dosáhli Larssoni velkých věcí... Někteří vymysleli vraždící zbraně, někteří zase rozšířili komunismus po celé Evropě, někteří byli tak hroziví, že se každý bál, byť jen pomyslet o Larssonech ve špatném světle.. Ale všechno bylo za stejným úmyslem.. Za úmyslem ovládnutí celého světa...