♫❝Kdysi dávno, hodně daleko, jako uhlíky tlumeně září věci, jež mé srdce kdysi znalo, věci, jež si touží pamatovat...❞♫ ~Once Upon A December, Pentatonix Za hluboké zimy, když se mráz plazil po oknech a hvězdy se usmívaly na svět v temné noci, se narodilo drobné děvčátko s vlasy barvy sněhu a očima jako pomněnky; její ruce studily na dotek, avšak dítě vyrostlo jako každé jiné. Uvržena do světa, který neměla tušení, že existuje, s jizvami na srdci jako rampouchy zabodnuté do hrudi je mladá Eira vhozena do cesty životu zimy, kouzel a bájných stvoření. Teprve teď se dozvídá, kým opravdu je. Ale i vlastní jí nepřejí... Komu může věřit ve světě, kde je tak lehké lhát a podvádět? Jak má zvládnout život, který nechce, který jí předurčili bohové, ve které nevěří? Co z toho je vůbec pravda?

Krátký příběh o sebevraždě 16 leté Rozelin.