Cassie Jackson is in her sixth year of Hogwarts, and is proud to be a Ravenclaw. Plus, she's in the same year as the famous Harry Potter. But a Slytherin by the name of Draco Malfoy keeps crossing paths with her, whether it be by fate or accident. At first, two people could never hate each other more. But with the threat of Lord Voldemort looming over their heads, unlikely students become closer than ever before. A Draco Malfoy love story. [highest rank: #127 in fanfiction]

"It's much harder to stay hidden from the Dark Lord when you're in love with a Death Eater." Evelyn Hawkings' parents were well-known Death Eaters, but they died when the Dark Lord fell and Eve was only an infant. Now fifteen years have passed and Voldemort is back, and Eve has changed her last name to stay hidden from him. She lives a quiet life, staying out of trouble and avoiding the life of a Death Eater...but everything changes when she meets Draco Malfoy. He's the bad boy, the guy everyone avoids if they know what's good for them. But what happens when the bad boy meets someone completely different? What happens when Draco Malfoy, against all odds, falls head over heels for one girl? Which will come first, the girl he loves...or his reputation as a Death Eater? What will he do when he finds the bird that can finally set him free? A Draco Malfoy love story.

#1 v kategorii Romance #2 v kategorii Romance 09.06.2017 Nikdo ho neznal tak jako já. Každý ho odsoudil ještě dřív, než ho dokázal poznat. Přišel s pověstí, která se s ním táhla i nadále, ale jen já se rozhodla ho doopravdy poznat a tím vidět jeho pravou tvář. Dokázala jsem poznat, jak se cítí, nebo na co myslí bylo to jen o tom znát jeho osobnost. Jen kvůli vzhledu si hned lidé mysleli to nejhorší, tetování po těle a piercing, prostě se ho báli. Zprvu to byl jen můj spolusedící, ale časem se mi dostal pod kůži a já ho nedokázala dostat pryč. Vlastně jsem ani nechtěla. Nedokázali jsme bez druhého pomalu dýchat, on byl moje droga a já byla ta jeho. Byl majetnický, agresivní a neskutečně žárlivý. Pamatuji si na náš rozhovor dodnes. „Nedokážu na tebe přestat myslet." „To už není můj problém." „Proč jsem tě vůbec potkala." „Varoval jsem tě, ale ty jsi neposlouchala." „Nejsem pro tebe dost dobrý, copak to nechápeš?!" zařval na mě. „Ne jsi perfektní," šeptla jsem a on se zarazil. „Co tu děláš?!" přecedil skrz zuby. „Jen jsem se dívala," pousmála jsem se a on mi vytrhl spis z rukou. „Děláš si kurva srandu!" zvýšil hlas a v tom jsem na tváři cítila štiplavou bolest. „Ty. Ty," nedokázala jsem to vyslovit, když v tom mě chytil silně za paži. „Drž laskavě pusu a jdeme!" !!!!Upozornění Příběh obsahuje vulgarismy, sexuální scénky i násilí. Pro profíky přes češtinu to bude kniha plná nervů, ale jakmile knihu dokončím chyby budu opravovat.!!!!!(13+) Na 1.Díl se můžete těšit už 20.4.2017(Možná i dřív) Vaše Princess.Topinka

,,Jak se jmenuješ?" Zeptala se dívka s velkýma, kulatýma brýlema. Pramínky vlasů si dala za uši a poklepala rukou chlapcovi před ní na rameno. ,,Nemám jméno." Řekl, když se otočil. ,,Každý má jméno." Šeptne dívka zmateně. ,,Já nejsem každý, zlato." 7.března - #1 v povídce

Viděl jsem tě plakat pod měsíčním světlem. A bylo to to nejkrásnější a zároveň to nejděsivější, co jsem kdy v životě spatřil.

Osmnáctiletá Annabell se i s její rodinou přestěhují do malého města ve státě Washington, kvůli práci jejích rodičů. Annabell pozná tajemného kluka, který skrývá stejné tajemství jako ona.

Ten pult za ní? Přesně tam bych ji v ten moment přitiskl. Šílel bych z jejího dechu, z jejího měkkého těla. Ze stonů, co by se jí draly z pusy, když by opakovala moje jméno. Kompletně bych ji obalil do svých rukou, aby už nikdy nemohla odejít. A pak bych ji líbal, přivlastnil bych si její rty, až by nám oběma nezbyl žádný vzduch v plicích. Až do toho momentu, kdyby naprosto zkrotla a přiznala, že je moje. Jenom moje. *** Zhluboka jsem se nadechla a pak jsem udělala tu největší chybu, jakou jsem jen udělat mohla. Já se na něj podívala. Bylo to v jeho očích, něco, co se odráželo. Něco, co by mě položilo na kolena, kdyby mě nedržel tak pevně přibitou ke zdi. Nejspíš to bylo tím. Nebo jeho blízkostí. Nebo pevnou náručí, ve které mě držel jako bezbranné dítě. Možná tím dechem, co mi pořád brněl na krku, nebo vůní, co mě opanovala. Nebo zkrátka tím, že jsem tam s ním v ten moment prostě být toužila. Ačkoliv jsem si to odmítala přiznat. Jednoduše jsem zkrotla. Mohla jsem se snažit ignorovat to jakkoliv jsem chtěla, stejně to nešlo, necítit jeho oči na sobě. Byla to jako nějaká pošahaná síla, co mě k němu táhla, a já se nedokázala na něj nedívat. Nevracet mu ten pohled zpátky. A v tu chvíli pro mě přestal existovat svět. Zůstal tam už jen malinký prostor, slabá světla, já přitisknuta ke zdi, on, přitisknutý ke mně, mé bušící srdce a jeho hluboký dech. On byl jediný, koho jsem kdy milovala.

Hope se vrátí do Londýna, ale ne dobrovolně. Chce zde jen dostudovat a poté odejít, jenže nečeká, že potká ...ho. Ďábla.

Může se nenávist proměnit v lásku? A může se láska proměnit v nenávist? Po tom, co mě unesli, jsem zjistila, že možné je všechno... „No tak jo! Postav mě zpátky, já radši půjdu po svých," vykoktala jsem a snažila se dostat na zem. Nechtěla jsem u něj být tak blízko. Emmet mě úplně ignoroval a dál se mnou mířil k vile. Prala jsem se s ním a kroutila sebou. To už jsme byli promoklí oba. Byla jsem si jistá, že mě musí za chvíli položit. Jenže on si jen povzdychl a vzal mě okolo pasu a přehodil si mě přes rameno jako pytel brambor. „Jako vážně?" zahučela jsem bezmocně a bušila mu do zad. „Heej! Pusť mě! Tohle je hloupý." Mohla jsem mluvit s betonovou zdí a vyšlo by to nastejno. Když přišel do pokoje, posadil mě na židli. Docela jsem si oddechla, že ne na postel. Jenže pak vytáhl provazy a začal mě přivazovat. „Emmete ne! Neblázni! No tak!" křičela jsem zděšeně a házela sebou, co to šlo. Bylo to marné. Když to dokončil, šíleně se na mě podíval a vytáhl injekční stříkačku. „Bože ne! Už ne! Prosím...," kňourala jsem potichu. Bylo na něm vidět, že si mé zděšení užívá. „Neboj, tohle tě jen trochu omámí. Spát nebudeš," smál se zlomyslně. „To mě má jako uklidnit?!" štěkla jsem na něj. „Možná. Ale po tom, co udělám, snad už utíkat nebudeš. To tě ponaučí," houkl temně. -Vážně bych chtěla poděkovat Betty, která mě dokopala k tomu, abych to sem dala :) Doufám, že se vám to bude líbit) -Mimochodem nový obrázek k Životu v kostce je od @-FeyA- ;) děkuji ti ještě jednou)

Kytara v náručí a rockové tóny vycházející zpod jejích prstů - tak si Larissa Hudsonová představuje absolutní štěstí. Nejraději by strávila každou volnou chvíli ve zkušebně s přáteli a vytříbila svou lásku ke hraní k dokonalosti. Po smrti snoubenky strýce Jima se však Lara vzdává svých snů a přestěhuje se k němu, aby mu pomohla překlenout těžké období. Šum lesů, kouzlo malého městečka a noví spolužáci jí rychle vynahradí prvotní pocit stesku. Uhrančivý pohled kluka, kterého potkává na chodbách školy, jí ale neustále vyvádí z míry. Lara je zmatená. Rozum jí radí držet si od něj odstup. Jenomže její srdce, zvyklé tlouct v rytmu kytarových akordů, teď bije jako na poplach pokaždé, když jí její nový démon zkříží cestu. Co když zjistí, že svět, který znala jen z pohádek a fantasy filmů, má na dosah ruky? A co vlastně může sedmnáctiletá holka vědět o lásce? Možná ještě vůbec nic. Možná ale daleko víc, než by ona sama tušila. najdete na Martinus.cz/sk