,,tohle není správné" ,,život je moc krátký na to dělat jen to co správný je" Zakázaný ovoce přece chutná nejlépe.

"Nenávidím tě." - "Tak proč se mě pořád dotýkáš?" Maria nastoupí na praxi do firmy, která zastupuje rapové umělce. Čekala chaos a spoustu nových zážitků, ale nečekala jeho. Petra Adámka. Potetovaný, chladný, ale tak krásný. Byl to muž, který ji od prvního dne nenávidí - a ona jeho. Jenže mezi nenávistí a vášní je zatraceně tenká hranice. Stačí jeden dotek, jedna hádka, jeden pohled v šatně, který trvá o pár vteřin déle, a všechno se najednou mění. Z nenávisti se stává něco víc - tajné noci, kradené polibky, nevyřčená přiznání. Láska, bolest, tajemství a strach. Dva lidé, kteří si nepatří - ale stejně se pořád vracejí jeden k druhému. Je láska silnější než strach, nebo se oba utopí v tom, co nikdy neměli cítit? instagram: @/prokletybasnik.maria

"Nechceš mi dát instagram nebo něco?" "Proč vlastně?" "Kdybych se večer nudil." Řekni mi, co by si dělal v situaci, ve které se po svatbě své matky ocitne Simča? Řekni mi, co by si dělal, kdyby se tvá letní láska nečekaně objevila zpátky ve tvém příběhu? Řekni mi, co by si dělal, kdybys zjistil, že to celé byla lež? (also, řekni mi, co by si dělal potkat mě ve svým domě, jak trestám tvou dceru?...ale tak to bylo snad jasné)

„Každý má svého anděla. Jen někteří mají toho zlého." „Nech mě být," zašeptala jsem zoufale. V očích mě pálily slzy. On se ale jen pousmál. „Na to je ještě brzy." „Nevidíme se naposledy, princezno." Odstoupil, a dřív než jsem stačila pochopit, co se děje, zmizel.

Miluj jako bych byl poslední

,,Uhádl jsi to, jsem šlapka." Bože. Co jsem to řekla? Fajn Magi, zvedej se. ,,Wow." Vyjde z něj celkem ohromeně. ,,Ale ne taková jaká si myslíš." Snažím se to zachránit. ,,Myslím tím, osobní šlapka. Chápeš? Ne, že dávám každému." Tak to jsem fakt nezachránila. ,,Jakože... By jsi byla moje čubka, jenom moje, dělal bych si s tebou co bych chtěl, ale musel bych tě i živit?" zkonstatuje. ,,Jo, tak nějak. A nechat mě u sebe bydlet." Kývnu. ,,Co všechno si necháš líbit?" Pokračuje dál v tom hrozném tématu. ,,Proč tě to zajímá?" Nechápavě ze sebe vydám. Ptá se na to holky, která se s klukem nedržela ani za ruku.... ------------ ,,Tu sukni si nech." Rozlehne se jeho hlas v místnosti, když jsem své ruce přesouvala k lemu sukně. Spustím ja zpátky podél těla. ,,Jsi krásná, pojď ke mně." Opře se rukama za sebou a při pohledu na mě si kouše ret. To mi dodá trochu sebevědomí. Dojdu k němu a sednu si mu obkročmo na klín. Své ruce přesune na můj zadek a znova mě políbí. Shodí nás oba tak, že na něm ležím. Co mam sakra dělat? Pomaličku si na něj sednu. ,,J-Já...." Odmlčím se. ,,Co se děje?" Nechápavě se na mě podívá, ale když vidí můj nervózní pohled, tak nasucho polkne. ,,Ty jsi... Bože můj," Shodí mě ze sebe a též si sedne. ,,Kolik ti je kurva?" ,,Devatenáct." Sedmnáct. ,,I to je dost málo." Odfrkne si a dá si polštář do svého klína, aby zakryl svého stojáka. ---- Každý v jejím okolí, kdo měl u sebe pětistovku, ji ihned utratil za cigarety, knížky nebo alkohol. Ona si to šetřila, ne aby si koupila nějakou věc, ale šetřila na chvíli, kdy nevěděla, kdy jí v hlavě přepne a bude chtít utéct. A že si to šetřila už od základky. Ten, ke komu utíkala, jí viděl jako panenku. Jako hračku, kterou držel v ruce a otáčel si jí, prohlížel ze všech stran, hledal chyby, koukal na její křivky, nedokonalý tělo..

Mária - láska může být tím největším rizikem i největší záchranou. Vesnická ulička a světla velkého pódia. Ona a on. Dva světy, které nespojuje nic - jen srdce, které bije příliš rychle. Je to příběh o ztrátách, naději a síle citů, které dokáží měnit životy. Příběh je smyšlený, postavy se ve skutečnosti nemusí chovat tak, jak je popsáno.