,,tohle není správné" ,,život je moc krátký na to dělat jen to co správný je" Zakázaný ovoce přece chutná nejlépe.

"Nenávidím tě." - "Tak proč se mě pořád dotýkáš?" · · ─ ·ʚɞ· ─ · · Maria nastoupila na praxi do firmy zastupující rapové umělce s jasným cílem: přežít chaos hudebního průmyslu a neztratit přitom samu sebe. Jenže pak potkala jeho. Petra Adámka. Byl chladný, potetovaný a zosobňoval vše, čemu se měla velkým obloukem vyhnout. Od prvního dne mezi nimi panovala čistá nenávist, která se s každým ostře vyměněným slovem jen prohlubovala. Jenže stačil jeden pohled v prázdné šatně, který trval o vteřinu déle, než bylo bezpečné, a hranice mezi odporem a spalující touhou se začala rozplývat. Z nenávisti se stalo něco nebezpečnějšího - tajné noci, kradené polibky a nevyřčená přiznání, která nikdy neměla spatřit světlo světa. Láska, bolest, tajemství a strach. Dva lidé, kteří k sobě nikdy neměli patřit, se ocitli v pasti citů, které se nedaly ovládnout. Byla jejich láska silnější než strach z následků, nebo se oba nakonec utopili v tom, co k sobě nikdy neměli pocítit? · · ─ ·ʚɞ· ─ · · Odkaz na oficiální soundtrack najdete u mě na profilu! Instagram: @/prokletybasnik.maria

"Nechceš mi dát instagram nebo něco?" "Proč vlastně?" "Kdybych se večer nudil." Řekni mi, co by si dělal v situaci, ve které se po svatbě své matky ocitne Simča? Řekni mi, co by si dělal, kdyby se tvá letní láska nečekaně objevila zpátky ve tvém příběhu? Řekni mi, co by si dělal, kdybys zjistil, že to celé byla lež? (also, řekni mi, co by si dělal potkat mě ve svým domě, jak trestám tvou dceru?...ale tak to bylo snad jasné)

„Každý má svého anděla. Jen někteří mají toho zlého." „Nech mě být," zašeptala jsem zoufale. V očích mě pálily slzy. On se ale jen pousmál. „Na to je ještě brzy." „Nevidíme se naposledy, princezno." Odstoupil, a dřív než jsem stačila pochopit, co se děje, zmizel.

Miluj jako bych byl poslední

,,Uhádl jsi to, jsem šlapka." Bože. Co jsem to řekla? Fajn Magi, zvedej se. ,,Wow." Vyjde z něj celkem ohromeně. ,,Ale ne taková jaká si myslíš." Snažím se to zachránit. ,,Myslím tím, osobní šlapka. Chápeš? Ne, že dávám každému." Tak to jsem fakt nezachránila. ,,Jakože... By jsi byla moje čubka, jenom moje, dělal bych si s tebou co bych chtěl, ale musel bych tě i živit?" zkonstatuje. ,,Jo, tak nějak. A nechat mě u sebe bydlet." Kývnu. ,,Co všechno si necháš líbit?" Pokračuje dál v tom hrozném tématu. ,,Proč tě to zajímá?" Nechápavě ze sebe vydám. Ptá se na to holky, která se s klukem nedržela ani za ruku.... ------------ ,,Tu sukni si nech." Rozlehne se jeho hlas v místnosti, když jsem své ruce přesouvala k lemu sukně. Spustím ja zpátky podél těla. ,,Jsi krásná, pojď ke mně." Opře se rukama za sebou a při pohledu na mě si kouše ret. To mi dodá trochu sebevědomí. Dojdu k němu a sednu si mu obkročmo na klín. Své ruce přesune na můj zadek a znova mě políbí. Shodí nás oba tak, že na něm ležím. Co mam sakra dělat? Pomaličku si na něj sednu. ,,J-Já...." Odmlčím se. ,,Co se děje?" Nechápavě se na mě podívá, ale když vidí můj nervózní pohled, tak nasucho polkne. ,,Ty jsi... Bože můj," Shodí mě ze sebe a též si sedne. ,,Kolik ti je kurva?" ,,Devatenáct." Sedmnáct. ,,I to je dost málo." Odfrkne si a dá si polštář do svého klína, aby zakryl svého stojáka. ---- Každý v jejím okolí, kdo měl u sebe pětistovku, ji ihned utratil za cigarety, knížky nebo alkohol. Ona si to šetřila, ne aby si koupila nějakou věc, ale šetřila na chvíli, kdy nevěděla, kdy jí v hlavě přepne a bude chtít utéct. A že si to šetřila už od základky. Ten, ke komu utíkala, jí viděl jako panenku. Jako hračku, kterou držel v ruce a otáčel si jí, prohlížel ze všech stran, hledal chyby, koukal na její křivky, nedokonalý tělo..

Mária - láska může být tím největším rizikem i největší záchranou. Vesnická ulička a světla velkého pódia. Ona a on. Dva světy, které nespojuje nic - jen srdce, které bije příliš rychle. Je to příběh o ztrátách, naději a síle citů, které dokáží měnit životy. Příběh je smyšlený, postavy se ve skutečnosti nemusí chovat tak, jak je popsáno.