Bylo to tehdy poprvé. Poprvé, co pocítil skutečnou tíhu samoty. Poprvé, co okusil úmorný, nervy drásající hlad. Poprvé, co nikam nepatřil. Kam jen se poděli ony smaragdové oči a ta nádherná květinová vůně, která jej od té doby provázela celý život? Proč jen ho opustila? •*•*•*• Východní a Západní smečka. Bílí a Černí. Dva odvěcí nepřátelé, jejichž nenávist k odlišným sahá hluboko do minulosti. Nyní však přichází cosi neočekávaného. Něco, co má moc to vše změnit... ●○● Cover by @Gipi155

Kiara a Liria. Dvě vlčí sestry, které velí společně malé skupince vlků polárních. Kovu. Alfa vlk, který velí malé skupince vlků černých. Navzájem se nesnáší a bojují o území. Kovu chce území získat za každou cenu, takže dá dohromady plán a navrhne Kiaře a Lirie dohodu. Která z nich to přijme?

Černá ovce rodiny. Bílá vrána mezi černými. Tak jsem se vždycky cítila, byť to byla z velké části moje chyba. Ale nebyla jsem ochotná, si to přiznat. ✴️✴️✴️ Layla, mladší sestra královny Arcalimy, se vždycky cítila jako druhá možnost, jako ta nedůležitá. A byť se stala Vládkyní, její sestra byla královna. Kdo měl víc? Byla smířená s tím, že bude do konce života Vládkyní, vezme si někoho koho nemiluje a po její smrti jí nahradí její mládě. Nikdo o ní nikdy nebude mluvit, nikdy nebude známá a všichni na ní budou vzpomínat jako na rozmazlené vlče, nebo možná dokonce vůbec. To se však změní, když se jednoho dne připlete tam, kam nemá. A zničehonic se nachází uprostřed války mezi dvěma rasami, kterou jenom ona může zarazit. Dokáže to však? Dokáže zapomenout na svou pýchu a sobectví a obětovat se pro dobro Eldiary? Prolog: 30.září 2020 Epilog: 22.duben 2021(epilog byl napsán mnohem dříve, ale vydán byl v toto datum. Kapitoly jsem měla předepsané o mnoho dopředu) 2# - vlci

"Neřekla jsem, že ho nemám ráda... Ale... Já nevím jestli vůbec umím milovat. Obě jsme to zažily, ale mě to bolelo víc. Zain nás týral, měly bychom zabít jeho...ne Sarah!" zaječela jsem. Chvíli mlčela. Asi přemýšlela. "Ale Sarah nám Kyana přebírá! Nezaslouží si být jeho družka," pověděla smutně. "A co my? My si to snad zasloužíme?" zeptala jsem se. "Nám byl přidělen..." "Ale jí očividně taky a Kyan nás... tě teď prosí, abys ji nechala. Třeba ji má rád. Třeba mu na ní záleží! Přála by sis mu takhle ublížit?!" skočila jsem jí do řeči. Zmlkla. Byla jsem si vědoma, že to co jsem teď řekla, se nelíbilo ani mě. Představa, že Kyan miluje Sarah a já jsem jen jeho náhrada, že mě nikdy opravdu nemiloval, se mi hnusila a v představách mě to lámalo na kousíčky. "Myslíš, že nás nemiluje?" zeptala se s námahou a kdybych ji mohla živě vidět, měla by na krajíčku. Neodpověděla jsem. Cítila jsem vztek, podráždění, smutek, bolest a další nepříjemné emoce. Ale i nesmírně velkou lásku. Nedokázala jsem rozeznat, zda ty emoce patří mé Vlčici, nebo mně. ~ Leahann Trevi, holka se zlomeným srdcem a křehkou duší, žila polovinu svého života v mukách a bolestech. Její srdce neznalo lásku, její duše neznala odpočinek, neznala objetí ani vřelý úsměv. Až do určitého okamžiku. Poznala lásku, poznala druha, poznala radost a co znamená smích. Protože poznala JEHO. Protože se stala někým jiným. Ale jejím smutným dětstvím se šťastný příběh zkrátka mění. Minulost nesmažeš. A on ji opět našel. Ten tyran... ___________ -Opravené části jsou označeny: ✤ -(poslední aktualizace 30.3. 2022) -POZOR! V příběhu se vyskytuje krev, i smrt zvířat

Rod lycantropus vampirus. Na světě jich, již moc není. Můžou se pářit a brát, jenom ve svém rodě. Katrin přijíždí se svým otcem na farmu bohaté, vinařské rodiny, aby zde žily a pracovali. Její otec,už si s divokou a neposlušnou dcerou neví rady, tak přijímá nabídku bohatého podnikatele. Nikdy své dceři, neřekl kdo jsou, vychovával ji, jako obyčejného člověka, ale když se u jeho dveří objeví Nathan Wolfblood, neváhá, ani na okamžik. Nathan si Katrin vybral za svoji družku. Avšak neukousl si příliš velké sousto? Dokáže dívku zkrotit? A dokáže ona, se zamilovat do někoho takového, jako je on? DOPORUČUJI 15+

Život v odlehlé severské divočině má pevně daná pravidla. Lidský lovec a jeho psí spřežení mohou klidně žít po boku vlčí smečky, pokud se jimi všichni budou řídit. Vše se ale může změnit v jediném okamžiku. Vlci i psi jsou strženi vírem nečekaných událostí a nepředvídatelná divočina jim připravuje jednu překážku za druhou. Musejí zapomenout na vše, co se o životě dosud naučili. Náhle mají všichni jeden jediný, zoufalý cíl. Přežít. Věrnost a loajalita ztrácejí svou hodnotu. Druh se obrací proti druhovi, přítel proti příteli, nepřítel se stává spojencem. Teď už platí jen jediné pravidlo. Pravidlo silnějšího. Právo tesáku.

Iciriny a Firclaer jsou Prokletí. Vlci z legendy, jež zvěstuje dlouhý boj a mnoho ukrácených nevinných životů. Osud tomu tak chtěl, že se opravdu setkali. Jenomže situace se vyvíjí nečekaně a Prokletí rozhodně nechtějí bojovat. Musí se naučit ovládat obě své stránky, než bude pozdě. Překonat, co bylo určeno, však bývá nemožné. Úchvatný cover vytvořila @Gipi155 [Začátek: 25. 12. 2017] [Konec: 3. 10. 2020]

,,Kdo jsi!?" vyjekla jsem. Cítila jsem že moje vlčice chce na povrch. Tento muž není člověk. Prosím ať je to sen... ,,Dere," vydechl moje jméno. ,,Já... já ti to říct nemůžu," Silně jsem zavřela víčka. Prohrála jsem. Ani ne do vteřiny jsem se změnila v moji vlčici a vláda nad svým tělem zvadla... ---------- Nečti tagy jinak nemusíš číst příběh (: Za úžasný cover děkuji týmu @PrvniPomoc a @BekiCZ

Někteří si myslí, že život vlka je to samé dokola. Narození se ve smečce, opustit smečku, najít si novou, začít tam lovit, najít si přátele, bojovat a nakonec zemřít. Ale může to být i jinak. U Nirry, bílé polární vlčice, to tak vypadalo. Ze začátku je obyčejný člen smečky, ale postupně jí potká tolik zvratů a událostí, že zjistí jedno velké tajemství. Tajemství, které dávno ví, ale neuvědomuje si to. Avšak cesta ke zjištění bude stát spoustu bolesti, potu, emocí a krveprolití. A je jen na ní, jak se s tím popere. //Za krásný cover děkuji Irethis // 26.6.17 : #17 v Obecná fikce 💓 //příběh dokončen

U nás v lese žil vlk, kvůli kterému se lidé báli chodit do lesa. Přítomnost toho predátora, který při dlouhých nocích táhle vyl na měsíc, je nutila pociťovat strach a respekt. Nikomu už nezáleželo na tom, že byl starý a nemocný - nemohl nám ublížit. Viděli pouze to nebezpečné zvíře, jehož zlaté oči na nás hleděly z lesa. Stejné je to s lidmi. Nevíme, jací jsou, dokud je nepoznáme. A neexistuje lepší způsob, jak je poznat, než skrze otázky.