Tohle místo lidi mělo odnaučit fetovat, pít, kouřit.. Místo toho to tu lidi odnaučilo sebekázni. Od prvního okamžiku jsem si přála být o tý léčebny co nejdál a ještě dál od těch lidí. Hlavně od Adriena, bad boye, který na všechno kašlal, život mu byl ukradenej a jediný člověk, který v něm viděl něco víc jsem byla já...
Začátek prosince a do centra pro zrakově postižené přichází blonďatý chlapec, trochu mrzutý, ale to jsme všichni, když jsme tam, kde být nechceme. Marinette už dávno ztratila naději, oslepla při výbuchu, její rodiče jsou mrtví a ona v tomto centru trčí již čtrnáct let. Zanevřela na štěstí a rezignovala na svůj život...
Chtěla zemřít, stejně jako to dělají listy, když na podzim padají dolů. Přála si prostě zmizet z tohoto světa, jako mlha, která se hned ráno rozplyne. A tak jak se listí zbarvovalo do ruda, i její tváře nabíraly nachovou, když ho viděla. 3.10.2018- 3.12.18
Marinette přestupuje na jinou školu a je nucena bydlet na internátě, tam ji ale čeká (ne)milé překvapení - blonďatý egomaniak s inteligencí mravenečníka, zubící se jak pokemon, kterého zná celá Paříž. Nejen, že s ním musí bydlet, ten ichtyl jí sleduje všude kam jde! A aby toho nebylo málo sedí s ním ve škole v lavici...
Marinette se změnil život ze dne na den, rozvrátila se jí rodina a ona hledá útěchu v alkoholu, návykových látkách a klubech. Svoji partu vnímá jako novou rodinu, která jí rozumí, ovšem život není jednoduchý a do jejího života se zamíchá jeden mladík a láska. Aby člověk došel k prozření musí poslouchat, naladit se na...