pár snů oblečenejch do igelitových sáčků a taky my s vůní limetky a pátků tolik snů o nenávisti a tolik o dokonalosti nechceš mi už radši zpřelámat všechny kosti? - - - - - - - - - - - - - @Amaenell Dokončeno ©2018-2019

On byl lovec, ona byla laň. Anebo to bylo naopak? ~~~ Král naprosto záměrně ignoroval ten cizí výkřik za sebou a poklekl před ní na koleno. „Můžete vstát?" zeptal se ostražitým tónem. Anne chvíli trvalo, než jí došlo, na co se jí ptá, Jakmile si konečně uvědomila, že ta otázka byla adresována právě jí, krátce přikývla. Ještě jednou se pokusila přimět své tělo ke spolupráci, s vypětím veškeré zbývající energie se snažila přinutit své končetiny ke spolupráci, bylo to však marné. Levá strana jejího těla bolestně protestovala, pohmožděná od pádu. „Budeme to brát jako ne." Vzápětí Anne ucítila, jak se cizí ruka jedním rychlým pohybem protáhla zespodu nad jejími koleny a současně druhou, která si její vlastní paži přehodila kolem ramen. ~~~ Ačkoli se děj nese v duchu renesance a využívám reálií z tohoto období, v příběhu nejsou zobrazeny žádné historické osobnosti či územní celky. Jistá podoba je však možná.

Drak se pomalým tempem přibližoval a já už se chtěla pomalu stáhnou zpět do domu, ale zastavil mě až moc známý hlas. "Mrzí mě tvé trápení. Mrzí mě to." Stejný hlas jako v den bouračky. Ten uklidňující a melodický hlas, co mi šeptal celou cestu v záchrance. Zhluboka se nadechnu a zavřu oči. V duchu si dám facku. "Co tě mrzí?" zašeptám do oblohy a snažím se o stejně tichý a uklidňující tón jako zní ten jeho. "To že nejsi volná," zašeptá hlas, který je najednou mnohem blíž než předtím. Furt nechám zavřené oči, bojím se je otevřít. Ucítím na svém rameni opět něčí dlaň a tentokrát i dech. Strašně se leknu, ale přinutím se nechat oči zavřené. Jsem blázen, měli by mě někam zavřít. Podepíši jim cokoliv, hlavně ať se zbavím toho hlasu, těch barev a halucinací. "Nejsem volná?" "Nejsi, nejsi," celá obloha zpívá společně s tím hlasem. Ruce se mi rozklepou, ruka z ramene mi zmizí a všechno utichne. Otevřu oči. Nikde nic, už ani draka nevidím. ~Dej příběhu šanci, a zamiluješ se~

U nás v lese žil vlk, kvůli kterému se lidé báli chodit do lesa. Přítomnost toho predátora, který při dlouhých nocích táhle vyl na měsíc, je nutila pociťovat strach a respekt. Nikomu už nezáleželo na tom, že byl starý a nemocný - nemohl nám ublížit. Viděli pouze to nebezpečné zvíře, jehož zlaté oči na nás hleděly z lesa. Stejné je to s lidmi. Nevíme, jací jsou, dokud je nepoznáme. A neexistuje lepší způsob, jak je poznat, než skrze otázky.

„Kdybych chytila zlatou rybku a měla tři přání, tak tím prvním by bylo být hezká." Lidé tvrdí, že na vzhledu nezáleží a že to, co je opravdu důležité, má člověk uvnitř. Já osobně si ale myslím, že je to neskutečná hloupost. Kdybyste totiž byli v mojí kůži, chápali byste to. Říkají mi Via a jsem jeden velký omyl. A není to jen o mé neschopnosti konečně říct Nathanovi, co k němu cítím. Je zde totiž i má rodina a most Zatracených, z něhož jsem zatím ještě neskočila. A pak je tu také Kulička Kimber, záhadný Colin a matčin náhrdelník plný slz. - Úžasný cover je dílem @Ashala20 - Betace je dílem mé věrné @pogmanka a též úžasné @vanessaaster - Čtěte na vlastní zodpovědnost. Doporučuji 15+