🐾 Prolog Cesta Mii a Pha-Rhau začíná Když se nad písky Egypta snesla noc a hvězdy se rozzářily jako oči bohů, chrám královny Debbie ztichl. Bylo po velké slavnosti, kdy Capri a Izzy byly povýšeny na Strážkyně Vějířů a celé město Kahira oslavovalo věčný mír. Ale dvě mladé kočky - Mia a Pha-Rhau - cítily, že jejich místo není u trůnu. V srdci každé z nich plálo volání. Volání dál. Volání za hranice chrámových zdí, kde písek přechází v horské větry, a staré legendy teprve čekají, až budou probuzeny. Nešlo o odvahu - šlo o osud. „Někde za obzorem," pronesla Mia, „existují zapomenutá plemena. Kočičí klany, které nikdy neslyšely jméno Debbie. Ale přesto v sobě nesou ztracená slova - jazyk prvního Mňauu." Pha-Rhau mlčel. Ale oči se mu leskly jako čepel měsíčního světla. Chápal. A tak bez rozloučení, jen s amuletem od Izzy a kouskem mapy od Capri, opustili chrám a vydali se hledat svitky písem, plemena ztracená v čase a... pravdu o vlastním původu. Jejich cesta vede do hor, do chrámů ledu, ke svatým perlám mlčení, kde každé šlápnutí může být poslední. Ale také první k novému věku...

Jak usedla na trůn v Palackém v Egyptě V srdci starověkého Egypta, v městě zvaném Palacké, zahaleném písky času a tajemstvím bohů, se zjevil zázrak. V posvátném chrámu zasvěceném bohyni Bastet se narodilo kotě, které nebylo obyčejné. Její srst byla černobílá jako den a noc, oči zářily zlatem jako paprsky samotného Ra a v tlapkách nesla klid i sílu Nilské říše. Jmenovala se Debbie. Od prvního mňouknutí bylo jasné, že není jako ostatní. Kněží i faraoni v jejím předení slyšeli starodávná proroctví. Bylo předpovězeno, že jednoho dne usedne na trůn a sjednotí říši nejen silou, ale moudrostí a laskavostí. Když Debbie dosáhla věku jednoho úplňku, byla obřadně korunována. Měla na sobě slavnostní modro-zlatou nemes, na krku obojek z lapisu lazuli, karneolu a tyrkysu - kameny, které chránily duši i tělo. Usedla na sametový trůn vykládaný dřevem z posvátných akácií a s jediným zdvižením tlapky utišila davy. Lidé i bohové sklonili hlavu. Královna Debbie usedla na trůn Palackého a tím začala nová éra - Éra Mňoukající harmonie. Její říše byla spravedlivá, teplá jako sluneční paprsek na starých dlaždicích a voňavá po květech lotosu. A každý, kdo se na ni zadíval, pocítil tichý pocit míru - jako když se ti kočka uvelebí na klíně a celý svět na chvíli přestane spěchat. Skvěle! Tady je druhá kapitola příběhu o slavné královně Debbie, pokračující tam, kde skončila první: