Obyčejná středoškolačka Izumi Yoshi, žila normální život i po smrti svých rodičů. Tedy do chvíle, než se jí během jednoho dne změní celý život a vše se jí v životě zvrhne během pár chvil. Bude čelit spousty nebezpečí, nástrah a hlavně životnímu rozhodnutí. /berte v potaz, že toto je pokus o moji první knížku...a určitě ji budu ještě upravovat a opravovat! ^^/

Všude kolem nás je temnota, stačí se jen dívat. Toto je příběh dívky, která se dívala.

Každé narozeniny při předávání dortu alespoň jednou zaznělo: „Přej si něco, no tak!" Jako malá jsem to dělala strašně ráda. Vymýšlela jsem ta nejkrásnější přání, která by nepomohla jen mně, ale i ostatním, kdyby se splnila. Jenže s přibývajícím věkem se mi trochu otevřely oči. Ani jedno přání se mi nikdy nesplnilo, takže jsem tuhle větu začínala přecházet s tím, že jsem jen přivřela víčka a foukla. Po několika letech jsem udělala výjimku - to když mi sestra přinesla do bytu dortík, zabořila do něj obří svíčku a řekla: „Něco si přej, dělej!" A já si přála. Přála jsem si úplnou pitomost na poměry ostatních lidí a vlastně i mojí sestry. Když jsem jí své přání řekla, čímž jsem jeho možné splnění měla zhatit úplně, obě jsme se smáli. Jenže mě ten smích přešel. Protože tu sedím ve svém obývacím pokoji a naproti mně je moje obživlé narozeninové přání. Problém je v tom, že ač jsem po tom toužila hodně dlouho, nemám nejmenší ponětí, co s ním mám dělat - se samotným nechvalně známým Geraltem z Rivie....