Pokaždé, co jsem ten text zpíval, se mi vybavila její tvář, ta která mě okouzlila a i když jsem ji už znovu neviděl,- alespoň ne v realitě-, pamatoval jsem si ji dokonale. Každý rys, tvar rtů i ty oči. Ty neobvyklé zvláštní oči, jedno temně černé a druhé bouřkově šedé, jako kdyby ukazovaly dvě její části, ale v ní nebyla temnota, rudé rty, bílá pleť a černé vlasy. Byla jako duch, ve svých černých roztrhaných džínách, se stříbrnými chainy, a vysokými černými kanadami. Ztracená ve volné černé džínsce. Proto jsem jí tak pojmenoval. A taky možná proto, že vypadala, jako ty. Byla moje Ghost Girl, kterou jsem uviděl, když jsem sfetovaný jel na zadním sedadle svého Mercedesu. Upřela na mě pohled a zmizela doopravdy jako duch a já ji už víckrát neviděl. Ale slíbil jsem si, že tě najdu, a tak jsem tě i hledal. Jenže jakou jsem měl asi šanci? Spoléhal jsem snad na to, že jsi má fanynka, když jsem tě hledal v davech tváří zástupu dívek? Nebyla jsi tam. A na jednom koncertě, ale možná jsi byla zase jen můj vysněný přelud, a já jsem si ten song znovu zazpíval. Sám pro sebe, v autobuse, kde jsem se měl vyspat. Naposled jsem se zařekl, že tě najdu. Svou vysněnou Ghost Girl..... jenže před tím si dám ještě lajnu. A ty mi to promiň, Osky, možná nedokážu zůstat živý sám...