Tady máte takovou malou ochutnávku: ,,Přece to tak nebolelo, nebo jo? Ukážu ti, co je skutečná bolest, zlato." Zašeptal mi do ucha a mě polil pot. Už tohle opravdu bolelo a jsem si jistá, že mi z těch ran možná teče krev a on mi ukáže skutečnou bolest ne, prosím. ,,Nebudu už dál..." Dal mi ruku před pusu. ,,Tady mluvím já kotě a tvůj názor mě nezajímá." Slyšela jsem, jak pro něco šmátnul. ,,Otevři pusu!" Přikázal mi a dal mi ruku z pusy pryč, abych to mohla splnit.

V norských lesích žije dvoumetrový muž s dvěma černými dogami, se znetvořenou pravou polovinou těla, kterou skrývá pod maskou a černým oblečením, a nehezkou minulostí protkanou násilím, krádežemi a zabíjením. Do ponurého života mu vstoupí jeho úplný opak a udělá mu z něj cestu za něčím hezčím, co ve svém životě dosud neměl šanci poznat. ✝️ ,,Nikdy,'' zasyčel. ,,Se nedotýkej mojí masky.'' I přes velké množství alkoholu v krvi, mi to zvládl říct srozumitelně a jasně. Najednou mým tělem prostoupil chlad a mně přišlo, že tahle stránka jeho osobnosti je ta nejhorší. Ta bezcitná, ta, která nezná meze. A já svěsila ramena a povzdechla si, protože jsem se najednou cítila hrozně malá. ,,Proč? Myslíš, že se tě budu bát?'' vyčtu mu to otázkou a v jeho očích se blýskne smutek. Podívá se jinam a zatne čelist, takže si můžu prohlídnout její ostře řezaný tvar. ,,Není to hezký, Maličká. Dokonce odporný. Každej den, když se bez tý masky vidím, bez oblečení a všeho... nemůžu uvěřit, že to jsem já. Dřív jsem měl na prstě jakoukoli holku, na kterou jsem si ukázal. Měl jsem sebevědomí, měl jsem se kurevsky rád. Teď trpím hořkou sebenenávistí a snažím se s tím vyrovnat. Ale kdybych to ukázal tobě, to malý sebevědomí, co mi ještě zůstalo a co mě dohnalo k tomu políbit tě a sahat na tebe a říkat ti všechny ty věci, by se úplně rozpadlo. Viděl bych v tvým pohledu odpor, viděl bych strach, znechucení, lítost... kombinace, který bych neunesl. Omlouvám se za to, že jsem tě vyděsil, ale přísahám, že nikdy nedopustím, aby se to stalo,'' řekl a pak se na mě zase zadíval. Tak moc si tím ubližoval. Tím, že si nedokázal připustit, že by ho mohl mít rád někdo víc. ✝️ Upozornění: V příběhu se vyskytuje mnoho násilí a vulgarismů. (13+) Příběh je inspirovaný pohádkou Kráska a zvíře. (fanfikce na Ha

Můžeš utíkat, když si myslíš, že utečeš. Můžeš se schovávat, když si myslíš, že se schováš. Obojí ti bude ale k ničemu. Už jdu. Jdu si pro tebe...... Byl jednou jeden temný král, nevěstu svou vydat se dal. Byl jednou jeden temný král, nestvůry své ovládal. Byl jednou jeden temný král, na tebe čeká v temnotě dál.

Byla jsem dívka, která milovala ticho. Ne to prázdné, bolestné ticho, které zůstává po zradě nebo smrti. Ale ticho temné komory, kde jsem vyvolávala fotky, a ticho mezi tóny, když jsem hrála na piano. V těch chvílích jsem byla sama sebou - volná, klidná, nezávislá. Nikdo ale netušil, že pod tou jemnou slupkou žije něco jiného. Oheň. Vzdor. Touha nikdy se nepodřídit. A pak přišla ta noc. Otec mě vyměnil za vlastní život. V jednu chvíli jsem byla jeho dcera, v další jsem patřila jemu - Andreasi Morettimu. Muži, jehož jména se v podsvětí vyslovovala jen šeptem. Řím mě přivítal jinak, než jsem čekala. Chladně, kamenně, jako by mě testoval, jestli vůbec přežiju. Ale Andreas... on nebyl jen boss. Byl ticho, které se nedalo přečíst. Byl klid před bouří. A já netušila, co se stane, když mě tou bouří nechá projít. Bydlel se svou sestrou Biancou, jejím manželem Matteem a jejich malým synkem Lucou. V domě, kde jsem měla být jen připomínkou zrady. Ale postupně jsem poznávala, že i mezi kamennými zdmi lze najít místo, kde se dá dýchat. Nechtěla jsem se mu podřídit. Chtěla jsem odejít, najít vlastní cestu. Jenže on mě viděl jinak. A já brzy zjistila, že právě to mě děsilo nejvíc - že mě viděl doopravdy. Že pod mým vztekem, pod ironií a vzdorem, našel to, co jsem sama v sobě potlačovala. Slabost. Touhu. A cit. Nepatřila jsem do jeho světa. Jenže když jsem tam přišla, něco se změnilo. Nejen ve mně. Přišla jsem jako výkupné. A odešla jsem jako jeho slabost. --- Když se démoni snaží žít jako lidi, svět se jim často vysměje

Nejvtipnější hlášky a obrázky ze seriálu Supernatural!:) 6.12. 2015 - #1 in Humor

Když se setkali poprvé, bylo jí sedm jemu deset let. Seděli naproti sobě v jídelně starého, bradfordského sirotčího domova. Všude kolem, u ostatních stolů, seděly skupinky dětí, jen oni dva seděli spolu. Každý den, řadu týdnů co se překlenuly do měsíců... Slibovali si, že budou navždy spolu, ale okolnosti to chtěly jinak. Najednou tu nebyla, a on byl sám. A teď, o několik let později, byla znovu v jeho životě. Ale... Přece jen je teď všechno jiné... On je jiný... Není už tím, koho znala a on velmi dobře ví, že se nedokáže změnit. Že už pořád bude ten špatný. Rozhodl se, donutili ho zvolit si tuhle cestu a on z ní sejít nechce. Ale co když i ona, je někým jiným? ******************************************** Sekce výhradně pro dospělé - NE (neřekla bych) Náznaky sexu, sex - ANO Vulgarismy, nadávky, atd - ANO Žádám všechny, které bude kniha v jakémkoliv směru pohoršovat, aby ji přestali číst... Děkuji :o)

Problémy, se kterými se potýkají fanoušci Tolkienova světa. Nově také hádanky. Nejlepší umístění: #44 v kategorii Náhodně

Rufus Thorton vychoval svou dceru pro nejobávanějšího mafiána na planetě, ale byl pyšný na to, že to dokázal. Byla poslušná a vědoma si údělu žen v této společnosti. Nemělo by se nic stát a Kieran Sandoz McKenna, by měl být spokojen. Jenže on měl dcery dvě. Dvojčata, podobné si jako vejce vejci. Jen s rozdílnými povahami. Chloe na rozdíl od její sestry, byla její pravý opak. Nezvladatelná a vzpurná. Jenže on, si vybral jí.

Elena Rossi žila obyčejný život nebo se o to aspoň snažila. Ale stačí jeden pohled, jediný večer, a svět, který znala, se zhroutí. Když na charitativním večírku zahlédne neznámého muže s pohledem tak tajemným, až jí běhá mráz po zádech, netuší, že ten večer bude osudový. Alessio Moretti. Muž, jehož jméno šeptají s úctou i strachem. Alessio je vůdcem mafie, která stojí na krvi a loajalitě, ale jeho pravé motivy zůstávají skryté. Pro svět je legendou, pro své nepřátele noční můrou. Přesto je to muž, který nepoznal slabost - až do chvíle, kdy spatřil Elenu. Neměl v úmyslu se ohlížet, natož cítit. Ale teď ho žene něco silnějšího než rozum - touha vlastnit ji, chránit ji, i když to znamená ji zničit.