Asi je zbytečný povídat, že je to Frerard (a jednodílovka), protože u mě vcelku nic jinýho ani nenajdete. Zase to bude asi strašná blbost, tentokrát jsem to ani nepsala všecko najednou (kdyby se vám zdálo, že jsou některý části třeba trochu jinak napsaný), takže... Nic kloudnýho od toho nečekejte. Varovala jsem vás. Každopádně neusmrcující počtení přeju, pokud už jste se k tomu fakt rozhodli. (Ale level up tyvole, název souvisí s příběhem. Asi bych tydle popisky měla psát trochu profesionálnějch a s rozmyslem, ale což, no.)

Nade mnou, všude kolem, v každým centimetru prostoru, je tma. A i když je všechno tolik prosycený zvukama a zdi se pod nima přímo chvějou, vnímám to příšerný ticho víc, než během posledních dvanácti let. Něco na nás - něco v nás - je dneska jinak. Skoro smuteční, jestli chcete slyšet víc. Potom asi přijde ta chvíle, kdy se ticho prolomí a svět za oponou a černýma dveřma se rozzáří v neonech světel. Moje srdce buší, jako by to bylo úplně poprvé a oči mi plní mlha, ruce se mi třesou. Najednou vnímám všechen ten křik, ruce zvednutý kilometry nad hlavou, poletující vlasy v tom šíleným bezvětří. Poslední nádech a my.

Co se stane když se ti líbí kamarádovo brácha? Bude to tvůj kamarád respektovat nebo bude proti? Cover by: ChurchofLies alias Milovnice kamen

...

Musíme se smířit s tím, že občas prostě něco ztratíme. Ať už je to oblíbená věc, milovaná osoba... Nejtěžší je na to zapomenout. Jde to vůbec? Zapomenout na něco, co jste milovali? A možná stále milujete? Byli by jste ochotni za ni dát život, ale jediné, co můžete udělat je sledovat, jak vám mizí před očima. Pocit beznaděje je vždy nejhorší... (Gee 17, Frank 16)

Kamínky? Vážně mi někdo hází do okna kamínky? Připadám si jak v nějakým špatným románu. Když se rána ozvala znovu, zaklapl jsem knížku a vstal z postele. Otevřel jsem okno a hned toho zalitoval, jelikož jsem ucítil náraz čehosi tvrdého přímo doprostřed čela. "Au," vypískl jsem za zvuku "Huehuehue," který jsem si přebral jako omluvu, abych ho potom nemusel zabít. Vyklonil jsem se z okna, i když mi bylo naprosto jasné, kdo to asi tak bude. "Kreténe," prohodil jsem a na tváři se mi vytvořil takový ten divný škleb, kdy se člověk snaží tvářit nasraně, ale stejně se culí jak malá školačka. "Co tu děláš?" "Pojď ven," zhoupl se na špičkách, úspěšně ignorujíc moji otázku. "Teď? Kolik vůbec je, tak devět?" Nadzvedl jsem obočí a pokoušel se vymyslet další otázku, která by ho nechala ještě aspoň o chvíli dýl v naivním pocitu, že se vážně rozmýšlím, jestli jít nebo ne. Se vší upřímností, už od prvního šutru v okně jsem věděl, že půjdu.

~~~ Frank žije monotónní život teenagera, v němž přáteli zrovna obklopen není. To se však brzy změní. Do jeho zajetých kolejí totiž přichází podivný kluk, který nadobro zbortí jeho dosavadní představy. Jenže co je onen děsivý a tajemnem obklopený Gerard vůbec zač? Může mu věřit? A je opravdu tím, za koho se vydává?