Ani po vyhrané válce a porážce Lorda Voldemorta není kouzelnické společenství zcela v bezpečí. Smrtijedi, které se doposud nepodařilo pochytat, se znovu dovolávají moci a dávají čím dál hlasitěji vědět o své existenci. Ministr kouzel a vedoucí bystrozorského úřadu se tedy společně dohodli na tom, že je potřeba zavolat si na pomoc jednoho z těch, kteří kdysi obývali čestné místo u Voldemortova stolu. Draco Malfoy nabídku přijal. Možná by tak ale neučinil, kdyby věděl, co před ním jeho bystrozorská partnerka skrývá a čeho se na něm dopustila. Možná v příštím životě... To byla její poslední slova, než mu vzala úplně všechno. *** Další ze série krátkých kapitolovek. Předpokládaná délka je 5-6 částí. Začátek: 16.3.2020 *** Slavnostně přísahám, že postavy (mimo mých vlastních) a prostředí ze světa Harryho Pottera náleží nepřekonatelné J. K. Rowlingové. Z povídky mi neplyne žádný zisk.

Dělal jenom jednu věc, na kterou se dokázal soustředit. Vnímal všechno, co se týkalo jí. Nechápal, ale dospěl ke správné odpovědi. Pochopil. Na otázku, co dělal by jednoduše odpověděl. "Pozoroval jsem ji - dlouho."

Ti dva spolu byli dlouhá léta. Už od školních let až téměř do konce. Celý život, však se jim to zdálo krátce. Jak je možné, že toho tolika zažili - v dobrém i ve zlém? Nic, absolutně nic, je nedokázalo rozdělit. Tedy až na jednu jedinou věc. Ta, která nás jednou čeká úplně všechny.

Draco Malfoy udělal fatální chybu. Ani on sám neví, proč to vlastně udělal. Co ho k tomu vedlo. Táhne se to už hodně dlouho. Drtí ho to. Ubližuje. Je Šmejd. Pořád dokola. Ubližuje - jí. Už nechce, už nemůže. Šmejd. Musí jí to říct.

Měl to být hezký večer, ale stala se z něho noční můra. Hermiona viděla něco, co nikdy vidět nechtěla. Cítila něco, co nikdy cítit nechtěla. Sice k tomu tak nějak směřovalo, ale stále doufala. A doufání je na nic. Srazilo ji to. Ranilo. Utekla od toho pohledu a chtěla být sama, chtěla ticho, nechat se strávit tou bolestí ale... pak se za ní ozvalo: "Myslela sis, že tě nenajdu?"

Hermiona Grangerová šla na maškarní ples především kvůli chválihodnému cíly vybrat nějaké galeony. Posadili ji ke stolu, kde seděl i jeden naprosto drzý, nevychovaný a povýšenecký parchant s ženským doprovodem, který sice na pohled ušel, ale to co vypustil z pusy opravdu stálo za to. Nejraději by po něm skočila přes ten pitomý stůl a vlastníma rukama ho zaškrtila! Vůbec netušila, kdo ten chlap zatraceně je a nejhorší na tom bylo, že si jejich společný tanec naprosto nepochopitelně koupil. Však si naivně myslela, že tanec je to nejhorší. On dokázal ale víc!

Dvanáct let - to je už nějaká doba. Ti dva by pro sebe udělali cokoliv. Tolik se milovali a ani jednoho nenapadlo, že by to, co měli, mít nemuseli. Vlastně, tahle to chodí - nic není jisté. Něco jí slíbil, ale porušil to, jelikož to nemohl strpět. Ranil jí a ona se rozhodla, jelikož nemohla dál. Udělali si navzájem něco, co si nezasloužili. Společně řešili něco, co se stát nemělo - nikdy. Protože oni to mít neměli. (A nikoho nenapadlo, že je vinen vlastně úplně někdo jiný.)

Jednoho listopadového rána, přišla zpráva. Ta nejhorší vůbec.

Nebylo by vtipné kdyby Hermiona jako parťáka při školním výletu dostala Draca Malfoye? No jasně že jo! Tak si ukažme jak to bude fungovat, když se nejchytřejší čarodějka své doby ocitne v rodném městě za společnosti nafoukaného zmijozela. Krátký příběh z dodatkové ročníku.

Už je to 15 let, co jsem naposledy spatřila brány Bradavic. Po pádu Voldemorta se toho hodně změnilo. O hodně jsem přišla, ale taky mnohé získala.