Jen jsem přestoupila do jiné školy, kde se to začalo docela kazit. Poznala jsem tam především i jeho, stačila chvilka a hned to s námi šlo z kopce. "Prostě k sobě patříme" s úsměvem jsem řekla a vášnivě políbila. Je to dlouhá ff, nevím jak vy ale je to cringe. Přeji hezké čtení :)

Dívka jménem Ema je citlivá, egoistická a hodně drzá dívka. Nikdy neměla pro nikoho slabost. Ale že by to chladný, arogantní a pohledný Martin změnil? To vše se dozvíte v příběhu. Toto je můj první příběh. Tak snad bude líbit. Chyb tak bude vážně hodně, takže se předem omlouvám. Určitě je to 15+ takže dej pozor.

Jsem Nina, Nina Kovářová a žiju s přítelem Jonášem. Pořád mě tíží ztráta blízkého člověka, jež způsobila nenávist vůči mé rodině. Přesněji peníze, ty za to můžou. Moje rodina je úžasným příkladem toho, že peníze dokážou zničit vše, co si zamanou. Peníze, co jsem ani nechtěla, zničily všechny naše vztahy, způsobily plno závisti, nenávisti a pomluv. A tak bylo nejjednodušší se od rodiny vzdálit co nejdál to jen šlo. Do cesty se mi zamotal ten vysokej blonďák. David. Už od začátku mi byl pomyslnou oporou, i přes to kilo nenávisti. Čekají mě lepší zítřky? *** ,,Davide mě neurazíš. To že mě nesnáší celá rodina nepřekonáš." ironicky se směji a on se na mě dívá nechápavým pohledem. Pohledem, který naznačuje vysvětlení. ,,To nestojí za řeč." mávám nad tím rukou a dál věnuji pozornost rozečtené knížce. ,,Když už jsem se s tebou dal do řeči, tak mluv ať se máme vůbec o čem bavit." říká se stálým pohledem na televizi. Jenže já si s ním nechci povídat, ani nechápu proč bych měla. Nevím jak on, ale já k němu kladu dost velký odpor. Takže vážně nestojím o nějakou debatu s ním. !!V PŘÍBĚHU SE NACHÁZEJÍ VULGARISMY, ALKOHOL, DROGY A SEXUÁLNÍ ČÁSTI!!

Přečti si prolog 😘

On seděl vysoko zatím co já jsem byla low.

,,Ty seš ale maličká..." / Příběh o Nele, která poznala svět dospělých o trochu dřív, než by bylo zdrávo. Drogy, sex, alkohol a velký peníze, o tomhle měla přehled. Na to, jak byla malá, s ní jako s malou Jakub nezacházel.

Svoje karamelové oči studeně upírá do těch mých. Někdy mi dle jeho pohledů připadá, že nemá žádný city. Dívá se tak ledově, chladně, bez citu a emocí. Chová se tak jenom se mnou, anebo je ve společnosti svých kamarádů jiný? ,,Co je?" zeptá se, když na něj svůj zkoumavý pohled upírám už asi moc dlouho. Zase se zeptal chladně, jako kdyby v něm vážně neplápolala žádná jiskřička radosti nebo něčeho alespoň trochu pozitivního. Občas mě ale dokáže svými slovy až překvapit. Třeba jako když mi vyprávěl o světle ze svíček a ztrátě kamaráda. To jsem měla pocit že v něm přece jen nějaká lidskost je. Chtěla bych ji vídat častěji. Ta část Jakuba se mi totiž líbí. ,,Ale nic." vydechnu smutně. Připadá mi že ho otravuju. V tom případě ale nechápu, proč se tedy stýkáme. Když ti tak vadím, proč tohle děláme? Proč spolu udržujeme ten kontakt, když o něj vůbec nestojíš? ,,Měla bych jít." zvednu se a upravím si svou černou mini sukni. Tak trochu jsem si jí vzala kvůli němu, chtěla jsem se mu líbit. Ani nechápu proč. Teď bych fakt měla radši vypadnout. ,,Nechoď," jemně mě chytne za zápěstí a zas se mi zadívá do očí. Tak co teda chceš Jakube?