"Do I make you scared ? Baby, won't you take me back ?" ~💔In loving memory of Lil Peep💔~

Pokaždé, co jsem ten text zpíval, se mi vybavila její tvář, ta která mě okouzlila, pamatoval jsem si ji dokonale. Každý rys, tvar rtů i ty oči. Ty neobvyklé zvláštní oči, jedno temně černé a druhé bouřkově šedé, jako kdyby ukazovaly dvě její části. Ale v ní nebyla temnota. Rudé rty, bílá pleť a černé vlasy. Byla jako duch, ve svých černých roztrhaných džínách, se stříbrnými chainy, a vysokými černými kanadami. Ztracená ve volné černé džínsce. Proto jsem jí tak pojmenoval. A taky možná proto, že vypadala, jako ty. Byla moje Ghost Girl, kterou jsem uviděl, když jsem sfetovaný jel na zadním sedadle svého Mercedesu. Upřela na mě pohled a zmizela doopravdy jako duch a já ji už víckrát neviděl. Ale slíbil jsem si, že tě najdu, a tak jsem tě i hledal. Jenže jakou jsem měl asi šanci? Spoléhal jsem snad na to, že jsi má fanynka, když jsem tě hledal v davech tváří zástupu dívek? Nebyla jsi tam. Ale nevzdával jsem to. I když jsi mi neustále utíkala, protékala mezi prsty a pokoušela mě, tak jsem tě nepřestával hledat. Člověk by se nikdy neměl vzdát toho, co miluje, co ho drží naživu. A já jsem věděl, že když najdu ji, najdu i tebe. Naposled jsem se zařekl, že tě najdu. Svou vysněnou Ghost Girl..... jenže před tím si dám ještě lajnu.

,,Strašně rychle ti buší srdce." řekl a hluboce se mi zadíval do očí. ,,N-no jo. A-adrenalin začíná stoupat a... A... A srdce musí tu krev pumpovat rychleji. U-učili jsme se to v biologii." byla jsem tak šíleně nervózní. ,,Zajímavé. A co ještě jste se tam učili?" řekl svým medovým hláskem. Mezitím mi pomalu sundával kalhoty a strčil mi ruku do kalhotek. Nechal mě mluvit, protože poznal že jsem nervózní. Že se bojím, ale zároveň to tak moc chci. Jakoby mi viděl přímo do duše. To jsem na něm milovala... 1k- 4.11. 2k18 ---------- Thank you so much 2k- 22.2. 2k19 ---------- I love you! 3k- 6.5. 2k19 ----------- ❤️ 4k- 27.9. 2k19 ---------- 🥰