V Angbandu na konci prvního věku, kdy temný pán Morgoth těsně před svou porážkou stvořil nový a poslední strašlivý druh bytostí, které mu měli zaručit okamžité vítězství, se něco pokazilo. Jeho dílo nevykazovalo poslušnost, jako jeho draci a znetvoření elfové, kteří se nyní nazývají skřety. Nechtělo mu pomáhat a ani se stavět proti němu. Kvůli této chybě byl poražen v poslední válce, která se nazývá Válkou hněvu. Byla zničena jeho pevnost s většinou temných a zlých bytostí. Některé ale utekli. Temní balrogové uprchli do hlubin světa, skřeti se rozutekli do hor či jeskyní a draci odlétli na sever. Jeho nejvěrnější služebník Sauron po něm převzal úlohu a stal se novým temným pánem. Byl zde ale pořád Morgothův strašlivý druh, který si našel sídlo daleko od zničeného temného Angbandu. Tam, kde na severu končí Mlžné hory vede stezka do onoho strašlivého sídla, kde nyní žijí měňavci, jak jim říkají trpaslíci. Elfové je nenazvou jinak než Morfairové a lidé jim říkají jednoduše Temné víly. Nikdo přesně neví, jakou zvrácenou cestou je Morgoth stvořil. Ví se ale, že jsou to kříženci Maiar a elfů. Ti mocnější z nich ovládají přírodní živly. A proč jim trpaslíci říkají měňavci? Protože potomci prvních víl dokáží měnit svou podobu. Ve vílí podobě jsou vysocí až tři metry, ale dokáží se změnit na obyčejné lidi. Byli by dokonalými špiony, kdyby je zajímalo, co se vůbec ve Středozemi děje. Toto je příběh o přátelství a lásce, zradě a pomstě, válce a míru. O dívkách, které nemohly změnit svůj temný původ, přesto ovlivní celý osud Středozemě. Jejichž odvaha a sebeobětování zvrátí běh událostí a navždy zničí Mordorské zlo. Tento příběh se odehrává na pozadí filmů Hobita a Pána prstenů. Příběh obsahuje citace z obou filmů. Také jsem okrajově čerpala ze Silmarillionu.

Prudce se otočil a podíval se mi překvapeně do očí. Zvedl svou dlaň a opatrně mi ji položil na tvář, jako by se bál, že se mu vytrhnu. Palcem mě jemně pohladil po líčku. V žaludku se mi rozletěli motýlci. Vzrušením jsem málem zapomněla dýchat. Trochu se ke mně naklonil. Stále mi hleděl do očí a jako by v nich hledal svolení. Nepatrně jsme kývla. Naše rty se začaly pomalu přibližovat, až se nakonec spojily.

Ahh, the age old debate between Potterheads and Twihards. Here, I comment on how one fandom is obviously superior, and one is like a pile of trash. You can tell which one is which, I hope.